Pane doktore, vy jste byl v té době mluvčím vlády premiéra Miloše Zemana. Jak vy osobně vzpomínáte na 11. září 2001?

Ta vzpomínka je velmi zajímavá. Jedenáctého září se otevírala továrna Philipsu v Hranicích na Moravě. Premiér Zeman tam měl jet na otevření, ale chytla ho ledvinová kolika a musel do nemocnice na urologickou kliniku. Letěl jsem na otevření haly vrtulníkem s ministrem průmyslu Miroslavem Grégrem. Když jsme pak přistáli v Praze a zapnul jsem mobil, bylo tam snad sto padesát esemesek a zpráv. Vůbec jsem nevěděl, co se děje. Tak jsem rychle zjišťoval, že byl spáchán teroristický útok na „dvojčata“. Vydal jsem informaci, že jsme solidární se Spojenými státy a že České republice nebezpečí nehrozí. Pak jsme jeli za prezidentem do nemocnice a on dal k tomu prohlášení.

Jak vzpomínáte na následnou návštěvu Washingtonu a New Yorku?

Jeli jsme tam asi šest týdnů nato. Měli jsme možnost se podívat na ground zero. To byl neskutečný pohled. Tehdy se na místa ještě nesmělo, ale starosta New Yorku nás tam vzal. Z vyvýšeniny jsme koukali dolů a trčely tam zbytky mrakodrapů, ze kterých se kouřilo. Když jsem viděl první záběry a okamžiky v televizi, měl pocit, že jde o film. Když jsem vše zhlédl na vlastní oči, uvědomil jsem si, co se stalo a tu hrůzu, ten potenciál ničit, který mají teroristé.