Donald Trump předvedl, že i z průšvihu se dá udělat vítězství, pokud pomůže Joe Biden: Po nešťastném výroku jakéhosi trumpovského humoristy, že Portoriko je plovoucí ostrov odpadu, Biden řekl, že jediný odpad jsou Trumpovi příznivci. A republikánský kandidát sedl do popelářského vozu. Co to o probíhající kampani vypovídá?
Tento výrok s nadsázkou komika Tonyho Hinchcliffa, známého jako Kill Tony, který v neděli 27. října pronesl na předvolebním shromáždění Donalda Trumpa v newyorské Madison Square Garden, především ukazuje, že progresivisté nemají smysl pro humor, protože ho vidí jako nezkrotnou sílu, která ohrožuje jejich ovládání toho, co lze, a co nelze říct. A reakce Joea Bidena na tento výrok to jen potvrzuje, ať už ho vzal vážně nevědomě nebo vědomě, aby pomohl Kamale Harrisové v kampani. Na tuto kampaň však měla opačný dopad, protože se mluvilo o něm, a nikoli o Kamale Harrisové. Pokud jím chtěl oslovit voliče, zřejmě se mu to nepodařilo, protože většina jejich reakcí byla odmítavá, a navíc jím rozběsnil republikány.
Asi to nakonec celé rozhodne ta Pensylvánie, že ano? Wisconsin a Michigan se Trumpovi vzdalují, ale v Pensylvánii drobně, velmi mírně vede.
Možná, že nejzajímavější by bylo, kdyby Donald Trump a Kamala Harrisová získali stejný počet hlasů od volitelů. To by pak místo Spojených států amerických byly Rozdělené státy americké.
Vzpomínám si, jak jsem před lety četl knihu významného konzervativního autora Pata Buchanana. Ten psal o tom, že menšiny v Americe rostou takovým způsobem, že zcela přepíšou volební demografii. A nevyznívalo to moc dobře pro republikány. Jenže se zdá, že mezi latinos, a dokonce i mezi černochy Trump získává. Čím to je?
Z Česka se mi zdá, že jde o důsledek obrovské migrace, kterou Bidenova vláda, především Kamala Harissová, nedokázala vyřešit. Noví migranti berou oběma skupinám pracovní místa, navíc některé latinskoamerické gangy, které se vmísily mezi nové migranty, zvýšily kriminalitu, což se starousedlým latinos nezamlouvá, protože bývají s touto kriminalitou nespravedlivě spojováni. A tím se jim vzdaluje jejich americký sen.
Kdyby se stalo, že Trump prohraje, co po něm zůstane v rámci Republikánské strany? Převezmou ji zpátky staré struktury, nebo lidé jako J. D. Vance udrží to, jak ji exprezident změnil?
Republikánská strana nebude stejná jako dříve – dominovat jí bude trumpismus, tedy obrana obyčejných Američanů a amerických zájmů. A pokud se v Republikánské straně stane hlavní silou skupina kolem J. D. Vance, mohl by její posun pokračovat k propojování religiozity, již ztělesňuje například Patrick Deneen, s technologiemi, jejichž hlavním protagonistou v této skupině je Peter Thiel.
Ještě přemýšlím nad tím, o čem jsme spolu už diskutovali. Jak vybudovat národně konzervativní prostředí v naší zemi? Je cestou pořádat akce, jako byl Konzervativní kemp? Nebo spolupracovat v rámci takto orientovaných médií? Co dělat, podle vás?
Pořád se mi zdá, že takto smýšlející lidé jsou roztříštění ve svých bublinách a příliš o sobě nevědí, že chybí nějaká platforma, na níž by diskutovali, co by se mělo dělat. Nestačí však pouze kritizovat například progresivismus, Green Deal nebo imigraci, ale navrhovat konkrétní kroky, jak by Česko mělo vypadat.
A co konzervativní levice, například Petr Drulák, Ilona Švihlíková, Matěj Stropnický apod.? Ti chodí do trochu jiných podniků a scházejí se na jiných místech. Do jaké míry je možné propojení?
Nemám s nimi žádný problém, je dobře, že všichni nejsou stejní. Jen chybí, jak jsem zmínil, nějaká platforma, na níž by se vedla diskuse a vyjasňovaly by se postoje. Témat je spousta.
Ne že by takový Petr Macinka potřeboval radit. On si nakonec udělá, co uzná za vhodné. Ale je na stole možnost, že by kapitál, který získal v eurovolbách díky Filipu Turkovi, využil společnou kandidátkou s hnutím Přísaha. Pak se nabízejí jiné možnosti. Co s tím?
Soustředit se na sebe a snažit se oslovit ty, kteří nechodí k volbám, protože nemají koho volit. Zejména mimo větší města je takových lidí víc než pět procent.
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: Jaroslav Polanský
