Rozloučili jsme se s rokem 2019. Co se nám, podle vás, letos v České republice povedlo, a co naopak?

Tak intenzivně se politikou a ekonomikou naší země nezaobírám, abych dokázal fundovaně odpovědět. Ale štve mě tiché zvyšování daní směřujících až k 50 %, tedy z každé vydělané desetikoruny takřka pětikoruna plyne prostřednictvím mnoha daní do státní pokladny, aby se následně tyto prostředky v příliš vysokém procentu „vyhodily“ oknem. Země surfuje na vlnách umění marketingových odborníků, chybí ideje. Počet státních zaměstnanců roste. Dle slov premiéra náš stát bohatne, přesto nejsou lidé spokojeni, protože štěstí a radost ze života není jen v hmotných požitcích. Skvělé je, že se zvedají důchody a platy v některých finančně zanedbávaných oborech.

Jaké vysvědčení byste za uplynulý rok vystavil našim politikům? Co říci nejen k Andreji Babišovi, ale také třeba k prezidentu Zemanovi a případně i k dalším?

Nejsvětější trojice dialektického materialismu, pánové Klaus, Zeman a Babiš, tvrdí, že když ekonomika roste, tak bychom měli držet ústa a krok, neremcat a jen se radovat. Ale pak tu křičí otázka, proč tomu tak není? Bohužel, politika je myšlenkově zhasnuta a je určena pouze pro nákup voličova hlasu. To snad ale není vysvědčení, jen povzdechnutí.

Celým rokem nás provázely demonstrace spolku Milion chvilek. Už toho bylo řečeno mnoho, ale co vzkázat jak Mikuláši Minářovi, tak občanům, kteří se demonstrací účastní? A co smířlivě popřát do roku 2020?

A to já přeci nemohu, radit mladému zapálenému muži a jeho svitě. Nicméně, shromažďování na podporu demonstrace odlišných názorů máme dáno z Ústavy, vplývá z osobní svobody. Demonstrace jsou poklidné, požadavky oprávněné, tak proč tolik šklebů a neúcty? Doby autokracie by měly být dávno věcí historie a komunikace s dialogem jsou přátelé, nikoli naopak. Znesvářené skupiny si nemusí padat do náruče, ale trocha úcty, nadhledu, humoru a gentlemanství by byla dobrá cesta vpřed.

Konec roku byl poznamenán masakrem v ostravské nemocnici. Někdejší ředitel Vojenského zpravodajství generál Andor Šándor za tím vidí stoupající míru „nenávisti, hrubosti, netolerance, sprostoty a agrese mezi občany“. Cítíte něco podobného kolem sebe?

Mám kolem sebe dobrou sociální skupinu, ale obecně má pan generál pravdu, což souvisí s mými slovy, viz výše.