Právě jste se vrátil z Ruska. Prezident Putin chce změny v ústavě, aby Státní duma měla větší pravomoci a aby vládli lidé, kteří nežijí v cizině. Vláda odstoupila. Co se to tam děje?

Putin se chová jako car. Chce vládnout věčně, a tak vymýšlí různé změny, aby se mu to povedlo. Bude prezident, viceprezident, premiér, ale vždy bude vládnout. Není to moc dobrá situace, ale obávám se, že pro změnu režimu nelze nic dělat. Tuto bezmoc cítím už dlouho, a proto jsem se před osmi lety přistěhoval do Česka. Ztratil jsem důvěru v to, že lze změnit režim v Rusku. Přestal jsem chodit k volbám. Nemá to cenu. Vše spěje ke státnímu převratu, k občanské válce anebo k jiné katastrofě.

Mám ženu a dceru. Vydělal jsem trochu peněz, začal jsem podnikat. Chci žít, vidět Evropu, vidět svět, a ne se pořád trápit tím, co se děje v mé domovině. Jak Putin a jeho blízcí ponižují lidi. Nechci už mít s tou ostudou nic společného.

Proč většina Rusů, hlavně z menších měst a z venkova, Vladimira Vladimiroviče Putina stále za prezidenta volí?

Hodně lidí přestalo chodit k volbám. Chodí k nim hlavně důchodci a vojáci. Vždyť můžete volit jen Putina a zase jen Putina... To nejsou volby, to je průjem.

Mám kamaráda, co učí ve škole. A proto vím, že všichni lidé zaměstnaní ve státním sektoru musí k volbám. A volit Putina nebo jeho lidi, tedy stranu Jednotné Rusko. A když se opozdil, hned mu volal ředitel a říkal: Nikolaji, proč jsi ještě nebyl volit? A kdyby zvolil někoho jiného, dostane přes prsty anebo ve škole skončí. Volby jsou u nás jen demonstrací „národní jednoty“, která ale neexistuje.

Je jedno, jestli to je na vesnici nebo ve městě. Moje maminka žijící na vesnici si dlouho myslela, že je Putin dobrák od kosti. Hodně cestuje, umí debatovat, je to fešák. Každý rok matka navíc dostává ke Dni vítězství ve druhé světové válce pěkné blahopřání. Je ročník čtyřicet dva. Válku sice zažila jako nemluvně v týlu nedaleko Moskvy, ale samozřejmě ji to vždy dojme. Teď už si to nemyslí.

Situace v Rusku se zhoršuje, proto k volbám chodí stále méně lidí. Přijímají informace nejen ze státních médií, ale mohou se mnohé dozvědět i z nezávislejších internetových médií či ze sociálních sítí, a proto si všichni mohou udělat vlastní obrázek. Přestože je to pokrok, pořád je malý. Nemají si kde stěžovat, nemohou protestovat. A víte, jak se žije Alexeji Navalnému, který pořádá opoziční demonstrace... Čelí neustálé šikaně ze strany policie. To není  normální politický systém, to je fraška na téma demokracie.

Pocházíte z Petrohradu, kde Vladimir Putin začal po boku starosty Anatolije Sobčaka svou politickou kariéru. Tehdy se nijak autoritářsky neprojevoval?

Ne. Vždyť to byl důstojník KGB. Umí se přetvařovat. Opravdu tehdy, když byl po boku Sobčaka, ještě nikdo nevěděl, kdo je to Putin. Byla to pro nás novota. Když jsme v roce 1999 v televizi viděli po boku Jelcina mladého úředníka Putina, nikdo ho ještě neznal. Přitom Putin vypadá skoro pořád stejně.

Ohledně aktuálních kroků prezidenta Putina se však objevily i hlasy, že jeho převrat souvisel právě s neschopností, leností a lajdáctvím mnoha ministrů ve vládě Dmitrije Medveděva, která podala demisi...

Nebuďte naivní. Nikdo nevěděl, co udělá, a vlastně to nevěděl ani sám Putin. Vláda byla z jeho kritiky a z návrhů na změnu ústavy v šoku. Stejně nikdo neví, co tím myslí. Prostě chce jen zůstat i nadále u moci, a proto ty jeho zákulisní hry. Nikdo neví, co Rusko chce. Víte, jak ukončily USA krizi v třicátých letech? Začaly stavět dálnice. Šlo o zvýšení zaměstnanosti, následně i kupní síly a samozřejmě také posílení infrastruktury. Rusko nic takového nedělá.

Když jsem se přistěhoval do Česka, zjistil jsem, že každá územní část má určité finance na rozvoj. Děje se tady hodně malých věcí, které ale dohromady slouží ke spokojenosti obyvatelstva. Silnice se opravují a nevypadají, jako by po nich projely tanky. Sázejí se stromy v parcích či lesích a tak dále.

Myslím si, že si Česko hodně idealizujete...

Chápu. Moje oblíbené přísloví zní – „život je překrásné dílo, jen si to je třeba častěji připomínat!“ I v Rusku se mnohé změnilo k lepšímu, netřeba pochybovat. Nicméně ten rozvoj je velmi pomalý a ještě kulhá na jednu nohu. Rusové občas jezdí do Finska. Rusko je velká a bohatá země. Finsko je naopak malá evropská země. Nicméně když tam řidič jede, připadá si jako při motokrosu. Silnice jsou hrbolaté a děravé. Na finských silnicích se vše ihned změní. Cesty rovné, značené a člověk hned pozná změnu. Stejně jako v Česku. Prostě se tady méně mluví a víc maká.

Teď už to není takový rozdíl, ale dříve to bylo úplně hmatatelné. Tady se pracovalo mnohem víc. Když jsem byl zaměstnancem, tak jsem pracoval dvě, nejvýše čtyři hodiny denně. Pili jsme čaj, hovořili o politice, věnovali se vlastním zálibám. Ostatně to samé mi říkal učitel tenisu, že za socialismu seděl v projekční kanceláři a moc toho nedělal. Česko je prostě mnohem konsolidovanější stát. V Rusku nikdo nechce platit daně, protože nevidí, že by se pak vybrané finance smysluplně využívaly. Tedy k rozvoji země. V Česku je to naopak. Člověk vidí, jak rostou domy, pracuje se na silnicích, opravují se památky.

No, řidič, co by se zrovna vrátil z D1, by s vámi těžko souhlasil...

Je třeba vidět hlavně pozitiva, jinak si člověk zadělává na psychické problémy. Najít kladný článek v novinách nebo v televizních zprávách je dost těžké. Nicméně zde máte spousty kladných příkladů, hodně šikovných a pracovitých lidí. Třeba Jan Mühlfeit, který pracoval v Microsoftu s Billem Gatesem. A vypracoval se sám.

Osobně si všímám hlavně toho, že uspěchanost, stres a každodenní obavy migrují na východ. Dříve se divili západní Němci, jak se ve východním Německu či v Česku lidé pořád předbíhají, jak se tlačí a spěchají. U nás už to není až tak zlé, ale všiml jsem si toho stresu na ulicích Moskvy...

Také si toho všímám. Když jsme přešli od socialismu ke kapitalismu, chtěli jsme všechno změnit, a hlavně rychle. Nechápali jsme, že na tom stačí pracovat každý den a krok za krokem se začne situace zlepšovat. Když člověk běží pomaleji jedním směrem, tak doběhne dál, než když sprintuje cikcak. Myslím, že Rusové stále běží tak nějak v zákrutách, protože nevidí cíl. Nemáme vizi.

Jak to myslíte, že Rusko nemá vizi?

Rozvoj, reformy, zlepšení kvality života. To jsou jen Putinova slova. Dvacet procent lidí něco dělá, a osmdesát procent národa bla-bla-bla. Proč nebydlím v Rusku? Protože nevidím, že by ta země měla nějaký cíl. Co my Rusové chceme, co chce naše vláda? Abychom byli šťastní, aby se rozvíjel průmysl, abychom zabírali další země? Co chceme? To je životní otázka, ale v Rusku na ni moc lidí neumí odpovědět.

Každý rok tři sta až pět set tisíc lidí opouští Rusko. Nevidí tam budoucnost. Je normální, že Putin soustřeďuje finance, ale měl by jich část moudře využít k rozvoji země. To se neděje.

Nedělá vám problém o svých názorech v Rusku mluvit?

Všichni o tom mluví, ale v kuchyni. To je stejná situace, jako v bývalém SSSR. Tehdy, pravda, lidé měli méně informací. Dnes existuje internet, takže se může člověk o Putinovi, o Dmitriji Medveděvovi a dalších, dozvědět skoro všechno. Co dělají, kolik mají peněz. Nic se s tím ale nedá dělat. Protože každý, kdo vyjde na ulici a protestuje, může být za pět minut ve vězení. Ani to se od dob SSSR nezměnilo.

Ve firmě máme mladého, jednatřicetiletého, ředitele. Říkal mi, že třetina z jeho spolužáků z vysoké školy už odjela do Evropy či do USA. Prostě nežijí v Rusku.

Nemohla by vám ale veřejná kritika Putina uškodit v obchodních vztazích?

Vybudovali jsme firmu, která se zaměřuje na obchod s velkými stroji. Trh byl velký, zákazníků hodně. Nicméně od roku 2010 se od nás velcí zákazníci začali odvracet. V Rusku je to prostě tak, že když se koná výběrové řízení na velké zakázky ve strategicky důležitých odvětvích jako je vojenský, jaderný, loďařský či letecký průmysl, tak to vždy dopadne stejně. Výsledek veřejné soutěže je vlastně již v době vyhlášení rozhodnut. Zakázky dostávají společnosti, které mají kontakty v okruhu Putinových známých. Nikdo jiný nemá šanci takovou zakázku vyhrát. Byznys v Rusku opravdu není o rovných příležitostech. Proto dnes obchodujeme hlavně se středně velkými firmami. Velké firmy v Rusku bez kontaktů na prezidenta opravdu nemohou existovat.

Firma Dukon obchoduje v Rusku s obráběcími stroji na kov a vzduch, které se vyrábějí v průmyslově vyspělých zemích po celém světě. I v Rusku se takové stroje, a na velmi dobré úrovni, vyráběly. Skončilo to však rokem 1989. Od té doby je naše strojírenství ochromené. A kdo říká, že to tak není, jen velkohubě přehání. Vždyť to bychom neměli žádnou práci, kdyby v Rusku byly tak vyspělé strojírenské závody.

Nicméně ruské obráběcí stroje opravdu existují. A víte, jak se to občas dělá? Továrna nakoupí zahraniční stroje a v lepším případě je rozebere a složí, přičemž na některé součástky dá štítky „Vyrobeno v Rusku“. V horším případě se ani nenamáhají s „rozborkou“ a hned přelepí místo výroby falešným  štítkem. Je to korejské, ale hned pak ruské. Není to samozřejmě zcela všeobecná praxe, navíc i tento průmysl teď v Rusku pomalu nabírá síly. Nicméně jde o jev, který není vzácný.

Jak moc na váš byznys působí sankce, které nespočet zemí uvalilo na Rusko za anexi Krymu?

Hodně Rusů si myslí, že si všechno dokážou vyrobit. Ale je to pravda jen zčásti. Složité stroje nemá kdo vyrobit. Třeba Česko je v tomto ohledu dost před námi. Automobilky, podniky lehkého i těžkého strojírenství a tak dále. Rusko už dokáže produkovat velmi kvalitní potraviny a stává se v tomhle ohledu soběstačné. To je pravda. I průmysl se začal rozvíjet, ale je to běh na dlouhou trať. Když jsme třicet let nic nedělali, tak jsou ostatní daleko před námi. Za jeden rok nelze dělat zázraky. Nevěřte propagandě.

Jako obchodník, jenž dováží obráběcí stroje do Ruska, byste měl pod sankce spadat, anebo se mýlím?

Nás sankce až tak neovlivňují. Kupujeme v Evropě, v Japonsku a v Koreji – a prodáváme do Ruska. Je pravda, že nemůžeme kupovat vše, co bychom chtěli. Některé zboží pod sankce opravdu spadá. To ale většinou dovážejí do Ruska zplnomocněné firmy spjaté s režimem, které si vždy najdou cestičky, jak potřebné zařídit. A jedná se právě o strategické obory jako jaderná energetika či loďařství. Dokážou důležité součástky dovézt přes Kazachstán či Bělorusko a pak je přeštítkují, takže ze zahraničního udělají ruské zboží. Tak se obcházejí sankce.

Naše firma větší zakázky opravdu nevyřizuje, protože je všechny ztratila. Nejsme spjatí s vládnoucími kruhy, nemáme strategické zakázky a samozřejmě ani velké zisky. Proto ani nic neriskujeme.

Když jste se chystal odjet do Česka, jak jste to sdělil rodině?

Jako byznysmen jsem vydělal nějaké peníze a měl v Evropě dvě nemovitosti. Tak jsem jednu prodal a koupil dům v Česku. Tehdy ještě nebylo tak komplikované získat povolení k pobytu a tak jsem si říkal, že to na rok zkusím. Pak se za mnou přistěhovala manželka s dcerou. Ta teď, na rozdíl ode mě, mluví už jako rodilý Čech. Do Ruska pořád jezdím, takže mohu další příbuzné často navštěvovat. Česko je pro život lepší než Rusko. Počasí je tady dobré, více slunce.

Rusové i tady žijí pospolu. Vytvářejí ghetta. Takže jste se nejspíš z Ruska přistěhoval do českého Ruska, nebo ne?

Ano, bylo to tak. Hodně Rusů, s kterými jsem se spřátelil, bydlí v Praze. Jezdí sem ruské divadlo, ruské kapely a tak dále. Jedním z důvodů, proč jsem se stěhoval zrovna do Česka, byl i fakt, že tady žije více Rusů. Vy Češi neříkáte – Ruse, vrať se domů! Jste tolerantní. Také je rozdíl mezi Rusem a Ukrajincem. Rusové, co sem přijedou, mají svůj byznys anebo si za své peníze pořídí obchod, restauraci, hotel či nějaké nemovitosti. Ukrajinci sem jezdí krátkodobě pracovat. Takže Rusové Čechům neberou práci.

Občas mluvíte, jako byste měl na očích růžové brýle. Česko není k Rusům až tak vstřícné, jak tvrdíte. Třeba ostravský hoteliér odmítal ubytovat Rusy, kteří by předtím nepodepsali prohlášení, že odsuzují okupaci Krymu. Na facebooku si zase Alina Park stěžuje na pražskou restauraci SOHO, že se při oslavě narozenin dcery chovali číšníci přehlíživě a s despektem, protože obsluhovali právě Rusy...

Negativní novinky jsou vždy jen polovinou pravdy, a na facebook si každý může napsat, co chce. Osobně žádné negativní zkušenosti nemám. Jedu v tramvaji, mluvím do telefonu nahlas a rusky, a nikdo se na mě nemračí. Nikdo mi nenadává, ať se naučím česky.

Když jsem se přistěhoval, bydlel jsem za Prahou. Nicméně jsem si hned uvědomil, že chci bydlet ve městě, kde je všechno blízko. Dát si pivečko v pivnici, a tak.

Na vás ale to pivečko vůbec není vidět...

Taky ho piju jen pro dobrou náladu. Nejvýše tři piva, a ne pět nebo deset. Nejsem klasický český pivař. Navíc hodně sportuji. Dost pracuji, ale v práci jsem svým pánem. V Česku se mi líbí a chtěl bych zlepšit svou češtinu. Taky na tom pracuji.

Hodně Rusů česky neumí vůbec…

To je problém. Když chci žít v cizí zemi, měl bych rozumět jejím obyvatelům. My Rusové jsme velký národ žijící v obrovské zemi, což nám občas dělá problémy s komunikací a ve vztazích s ostatními. Trochu přestávám být Rusem. Česko je pro mě a mou rodinu super země. Když jsme s dcerou byli v Karlových Varech, tak se ptala, jestli nejsme v Rusku. Odpověděl jsem jí, že jsme v zemi, kde žije hodně Rusů, kteří se chtějí cítit svobodněji. Je zajímavé, jak Češi mohou žít levně uprostřed Evropy a přitom si zachovávají vysokou kvalitu života. Je to super.