Letos si připomínáme 30. výročí sametové revoluce. Tento rok ale zatím příliš slavnostně nepůsobí. Od dubna tato země čelí vlně demonstrací a vládní nestability. Navíc, národ je velmi „rozhádaný“, především na sociálních sítích agresivita mezi lidmi roste. Máme, nebo nemáme důvod slavit 17. listopad?

Nevím, jestli slavit, ale připomínat si určitě. Dá se však očekávat, že část veřejnosti i politiků se pokusí využít 30. výročí „Velké sametové“ k jakési revoluční repríze, k pokusu o další převrat. Jenže napodruhé se historie obvykle opakuje jako fraška. Koneckonců vidíme to už dnes.

A jak s odstupem doby vnímáte osobnost Václava Havla? Co říci na to, že pojem „havloidi“ je dnes už téměř nadávka? A kdo je podle vás typický havloid?

Havloidi jsou lidé, kteří si z mrtvého Havla udělali modlu, jakousi svatou monstranci. Já tohle vytváření kultu osobnosti nazývám kim-ir-senizací Václava Havla. Ti lidé jsou směšní, protože Havlovu odkazu vlastně jen a jen škodí. Havla disidenta beru, k Havlovi polistopadovému politikovi mám množství výhrad, Havel coby sebestředný a pouze sebe milující macho, jenž má potřebu vyprávět Olze o svých záletech, je mi odporný.

Letošní program Poslanecké sněmovny zahrnul i komunistický požadavek na „vyšetření zločinů privatizace“. Komunisté prosadili usnesení, že „privatizaci 90. let provázely excesy, chyby a zločiny“. Lze se s tím ztotožnit? A měli by to právě komunisté navrhovat? Co naši společnost tíží více, zločiny komunismu, nebo zločiny privatizace?

Je to legrační, když ausgerechnet komunisté, kteří kdysi ukradli všechno všem, chtějí nyní vyšetřovat excesy 90. let a vyčíslovat ztráty. Jenže smyslem privatizace nebyl finanční výnos, nýbrž nalezení odpovědných vlastníků. Že se to ne vždy podařilo, respektive že toho někteří šíbři zneužili, je jaksi v řádu věcí. Když dochází k tak obrovskému přesunu majetku, nemůže se to obejít bez problémů. V žádné zemi, takže zákonitě ani u nás. Kouzelné ovšem je, že ti, co kradli či podváděli, byli namnoze právě komunističtí nomenklaturní kádři, management končících socialistických podniků. Nicméně je to všechno jen ideologické plácnutí do vody, nic podstatného z téhle komunistické iniciativy nevzejde. Už jsme dál. Babiš jim vyhověl pouze proto, že drží jeho vládu. Nebo snad chce, aby přešetřili i jeho zbohatnutí?

I tento rok pokračuje hospodářský růst, nezaměstnanost je rekordně nízká. I tak je ale celá řada lidí výrazně nespokojená. Když se podíváme na vysoké ceny za jídlo, nebo ještě víc za bydlení, na hrozby exekucí... žijeme, nebo nežijeme si dobře?

Společenská nálada a všeobecná spokojenost či nespokojenost veřejnosti nejsou odvislé od bohatství či chudoby, nýbrž od společenské atmosféry. Takže v zemi, kde do vás média čtyřiadvacet hodin denně a sedm dní v týdnu hustí, jak je tu všechno špatně a že tu všichni kradou, ač to prostě není pravda, protože naprostá většina lidí nekrade, v zemi, kde namísto souboje politických idejí na sebe političtí soupeři vylévají kýble pomyjí a navzájem se kriminalizují, to nemůže vypadat jinak, než že jsou všichni naštvaní na všechny. To vše navzdory tomu, že – jak říkáte – pokračuje hospodářský růst, nezaměstnanost je rekordně nízká a že statisticky se máme dobře jak nikdy předtím.