Byl jste členem ČSSD. Co si myslíte o současné tváři této největší levicové strany?
Necítím se být povolán, abych vyslovoval nějaké hodnotící soudy ohledně jednotlivých politických subjektů. Jen vyslovuji celkový názor na situaci v této zemi. Jsme svědky úpadku a degenerace té formy parlamentní demokracie, která vznikala v západní části Evropy po druhé světové válce. Jsme svědky, pro mě nepřijatelné, demontáže sociálního státu, jehož základy položil Otto von Bismarck. Jsme svědky privatizace veřejných funkcí státu. Politická reprezentace a je jedno, kdo je zrovna ve vládní koalici a kdo v opozici, na tyto imperativy demokratického státu zcela rezignovala. Navíc se to stalo napříč celým politickým spektrem. U nás je to velmi intenzivní, ale jsem si vědom, že nejde jen o problém Česka. Jde o celou takzvanou euroatlantickou civilizaci.
Takže konkrétnější být, co se týče tuzemských politických stran, nechcete?
Nechci to hodnotit. Po každých volbách k nám přes Nejvyšší správní soud doputuje celá řada volebních žalob. Nebudu se vyjadřovat k žádné z kandidujících politických stran. Některé výsledek voleb u nás napadnou, a když nyní vyslovím hodnotící soud, tak se vyloučím z projednávání kauz, ve kterých ta či ona strana bude figurovat.
Nicméně nemyslíte si, že by zmíněné problémy tuzemské politiky mohla částečně pomoci řešit změna volebního systému na většinový?
Představa, že východiskem z celkové krize a degenerace našeho politického systému je změna volebního systému, je představa naprosto falešná. Samozřejmě, že když vedle sebe postavíme proporcionální a většinový volební systém, tak na každém z nich shledáme pozitivní i negativní rysy. První je pozitivní tím, že jde o relativně přesně nastavené zrcadlo celé společnosti. Respektuje i menšinové názory a skupiny. Na druhou stranu má handicap, protože se v něm těžko vytvářejí stabilní vlády, čehož jsme svědky. Nicméně představa, že změna volebního systému vše vyřeší, je opravdu naivní. Francie je toho důkazem. Tam ji realizovali, ale nic se na barevnosti politického spektra nezměnilo. Většinový systém má ohromnou výhodu, protože je individuální a vygeneruje silnější osobnosti. Nicméně zcela anuluje menšinové názory ve společnosti a propadá obrovské množství hlasů. Ani jeden však nezmění parlamentní kurtoazii, politickou kulturu a celkovou míru emancipace společnosti.
A co zavedení poloprezidentského či prezidentského modelu v zemi?
Demokracie se v naší euroatlantické civilizaci vytvořila zhruba ve třech podobách. Klasická parlamentní forma vlády už není prakticky nikde, asi s výjimkou Velké Británie. Na americkém kontinentě jsme ve výrazné podobě svědky prezidentského systému, který vytváří stabilní vlády, protože vláda rovná se prezident. Přitom existuje velmi silná kontrola ze strany parlamentu. V Česku nemáme ani čistou parlamentní formu vlády, ani poloprezidentský systém. I když je funkce prezidenta v našem ústavním systému mnohem silnější než v Ústavě z roku 1920. Na druhou stranu se do naší Ústavy zajímavým způsobem vloudil polokancléřský model. To není model parlamentní vlády. Vláda je totiž zcela v rukách premiéra. Prezident je povinen odvolat, ale i jmenovat každého člena vlády, kterého mu premiér navrhne. Tyto prvky do Ústavy dostal Václav Klaus, i když nevím, kdo mu dělal prostředníka. Když už bych uvažoval o úpravách ústavy, tak bych polokancléřský model dotáhl. Takže bych posílil vládu ve vztahu k parlamentu, kdy by nebylo možné vládu vyměnit, když nebude parlament schopen současně vygenerovat nového premiéra, tedy novou většinovou koalici. Také bych změnil Ústavu, co se týče Ústavního soudu. Myslím si, že není dobré, že nominace všech patnácti soudců je soustředěna výlučně v rukách prezidenta republiky.
Tento článek je uzamčen
Po kliknutí na tlačítko "odemknout" Vám zobrazíme odpovídající možnosti pro odemčení a případnému sdílení článku.Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: Jan Rychetský