Nedávno jste se veřejně vyjadřoval k integraci muslimů. Do jaké míry jsou podle vás imigranti a uprchlická vlna pro Evropu nebezpečím? Je podle vás tato věc řešitelná?

Samozřejmě že imigrační vlna z muslimských zemí vytváří pro Evropské země určité nebezpečí. To nebezpečí spočívá v tom, že tito lidé si s sebou nesou svoji kulturu, víru, právní systém a zvyky. Řada lidí se domnívá, že tato velká skupina imigrantů se po nějakém čase integruje do evropské společnosti a přispěje k růstu bohatství všech, kteří obývají evropský prostor. Někteří odborníci však tvrdí – a já s nimi víceméně souhlasím –, že naše představy o integraci těchto lidí vycházejí z našeho trochu nadřazeného pohledu na tuto komunitu. Je zcela přirozené, že větší muslimská komunita bude vytvářet vlastní společenství a bude v nich uplatňovat svoje zvyky a svůj právní systém. Je to přirozené a mě trochu zaráží skutečnost, že si vůbec neuvědomujeme, že kdyby muslimové, kteří imigrují do Evropy, opustili svoje zásady, zvyklosti, nazírání práva a podobně, ztratí vlastní identitu. Domnívám se dokonce, že ani nemáme právo to od nich požadovat. Protože však dvě komunity lidí s velmi odlišnými historickými zkušenostmi, zvyky, právním vědomím a podobně mohou těžko vedle sebe žít, aniž dochází ke konfliktům, je třeba řešit současnou imigrační vlnu zcela racionálně.

Je zřejmé, že tito lidé potřebují pomoc, a je přirozené, aby ti, kteří pomoci mohou, pomoc také poskytli. Tato pomoc však nemůže spočívat v tom, že se poměrně velká skupina lidí z Blízkého východu usadí v Evropě. Je mnoho důkazů, že to prostě nefunguje. Proto je třeba pomoci přímo na místě a já nemám problém s tím, když tato pomoc bude významná. Evropa by měla přijmout lidi, kteří jsou prokazatelně ohroženi válečným konfliktem, a to pouze na dobu, než válečný konflikt skončí. Imigranti by měli již dopředu vědět, že je přijímáme pouze na určitou dobu a že po skončení konfliktu odjedou zpět domů pomáhat v rekonstrukci svých zemí. Samozřejmě že to nevylučuje, že někteří jednotlivci se usadí trvale v Evropě, ale pak musejí převzít zvyklosti, standard chování, naučit se jazyk, pracovat a beze zbytku dodržovat právní řád té země, ve které se usadí.

O konání EU jste ve svém blogu kromě jiného poznamenal: „Dosavadní zkušenost ukazuje, že evropští státníci nejsou schopni racionálního uvažování a rázných řešení, ale raději se vyhýbají zásadním a systémovým opatřením. Tím však vytvářejí velmi nebezpečné prostředí.“ Jinými slovy, máte na mysli, že EU v řešení této věci zaspala a teď – jak to tak vypadá – dohání, co se dá?

Ano, je zřejmé, že evropští státníci, a to nejen v členských zemích EU, podcenili celý problém. Nepřipravili se na něj a dnes velmi těžko můžeme dohnat to, co bylo zanedbáno. Myslím si, že většina politiků podlehla příliš idealistickému vidění tohoto problému a neuvědomila si, že vytvářejí velmi nebezpečné prostředí pro občany evropských zemí. Prvotní je velmi přísně eliminovat imigraci, tak jak jsem uvedl výše, a domnívám se, že musí jasně zaznít, že i imigranti mají povinnosti vůči svým zemím a po skončení bojů ve svých zemích se musejí vrátit. Ostatně tento model fungoval i po druhé světové válce. Většina utečenců v okupovaných zemích se později navrátila a pomáhala s rekonstrukcí svých zemí.