Nedávno jste se veřejně vyjadřoval k integraci muslimů. Do jaké míry jsou podle vás imigranti a uprchlická vlna pro Evropu nebezpečím? Je podle vás tato věc řešitelná?

Samozřejmě že imigrační vlna z muslimských zemí vytváří pro Evropské země určité nebezpečí. To nebezpečí spočívá v tom, že tito lidé si s sebou nesou svoji kulturu, víru, právní systém a zvyky. Řada lidí se domnívá, že tato velká skupina imigrantů se po nějakém čase integruje do evropské společnosti a přispěje k růstu bohatství všech, kteří obývají evropský prostor. Někteří odborníci však tvrdí – a já s nimi víceméně souhlasím –, že naše představy o integraci těchto lidí vycházejí z našeho trochu nadřazeného pohledu na tuto komunitu. Je zcela přirozené, že větší muslimská komunita bude vytvářet vlastní společenství a bude v nich uplatňovat svoje zvyky a svůj právní systém. Je to přirozené a mě trochu zaráží skutečnost, že si vůbec neuvědomujeme, že kdyby muslimové, kteří imigrují do Evropy, opustili svoje zásady, zvyklosti, nazírání práva a podobně, ztratí vlastní identitu. Domnívám se dokonce, že ani nemáme právo to od nich požadovat. Protože však dvě komunity lidí s velmi odlišnými historickými zkušenostmi, zvyky, právním vědomím a podobně mohou těžko vedle sebe žít, aniž dochází ke konfliktům, je třeba řešit současnou imigrační vlnu zcela racionálně.

Je zřejmé, že tito lidé potřebují pomoc, a je přirozené, aby ti, kteří pomoci mohou, pomoc také poskytli. Tato pomoc však nemůže spočívat v tom, že se poměrně velká skupina lidí z Blízkého východu usadí v Evropě. Je mnoho důkazů, že to prostě nefunguje. Proto je třeba pomoci přímo na místě a já nemám problém s tím, když tato pomoc bude významná. Evropa by měla přijmout lidi, kteří jsou prokazatelně ohroženi válečným konfliktem, a to pouze na dobu, než válečný konflikt skončí. Imigranti by měli již dopředu vědět, že je přijímáme pouze na určitou dobu a že po skončení konfliktu odjedou zpět domů pomáhat v rekonstrukci svých zemí. Samozřejmě že to nevylučuje, že někteří jednotlivci se usadí trvale v Evropě, ale pak musejí převzít zvyklosti, standard chování, naučit se jazyk, pracovat a beze zbytku dodržovat právní řád té země, ve které se usadí.

O konání EU jste ve svém blogu kromě jiného poznamenal: „Dosavadní zkušenost ukazuje, že evropští státníci nejsou schopni racionálního uvažování a rázných řešení, ale raději se vyhýbají zásadním a systémovým opatřením. Tím však vytvářejí velmi nebezpečné prostředí.“ Jinými slovy, máte na mysli, že EU v řešení této věci zaspala a teď – jak to tak vypadá – dohání, co se dá?

Ano, je zřejmé, že evropští státníci, a to nejen v členských zemích EU, podcenili celý problém. Nepřipravili se na něj a dnes velmi těžko můžeme dohnat to, co bylo zanedbáno. Myslím si, že většina politiků podlehla příliš idealistickému vidění tohoto problému a neuvědomila si, že vytvářejí velmi nebezpečné prostředí pro občany evropských zemí. Prvotní je velmi přísně eliminovat imigraci, tak jak jsem uvedl výše, a domnívám se, že musí jasně zaznít, že i imigranti mají povinnosti vůči svým zemím a po skončení bojů ve svých zemích se musejí vrátit. Ostatně tento model fungoval i po druhé světové válce. Většina utečenců v okupovaných zemích se později navrátila a pomáhala s rekonstrukcí svých zemí.

Jak lze posuzovat ve vztahu k uprchlické vlně chování Angely Merkelové?

Nechci hodnotit chování Angely Merkelové. Možná že byla přesvědčena o správnosti svého konání, ale každý politik je ve své zemi volen svými občany, zodpovídá se ze svých činů svým občanům, a tudíž musí sloužit především svým občanům, kteří ho zvolili. To neznamená, že nemáme pomáhat, ale pomoc musí být dána s vědomím těch, kteří politiky zvolili.

Premiér Bohuslav Sobotka optikou Miloše Zemana prý není mluvčím národa, který se děsí migrační vlny a má hrůzu ze všech negativních důsledků. Sobotka naopak o Zemanovi tvrdí, že je v otázce migrační krize populistický. Oba klíčoví politici Česka se tak neshodnou ve zcela zásadní otázce, již momentálně řeší celá Evropa. O čem to svědčí?

Nebudu hodnotit mediální přestřelku mezi nejvyššími politiky naší země. Myslím si, že mi to nepřísluší. To, jak vnímají občané střet mezi prezidentem Milošem Zemanem a premiérem Bohuslavem Sobotkou, ukážou volby. Není dobře, že tito dva nejvyšší politici naší země se takto mediálně projevují.

Proč se podle vás právě teď pustil prezident Zeman tak zostra do premiéra Sobotky? Jen připomínám, že po Zemanově prohlášení o kalašnikovu nejprve premiér uvedl, že je to od Zemana hloupé sdělení a že to děsí jeho rodinu, na to ale Zeman v rozhovoru pro časopis Týden zmínil, že nevěří schopnostem premiéra. Podle něj je Sobotka bezvýrazným politikem, neumětelem a hňupem.

Myslím si, že spor, který vznikl kolem bonmotu pana prezidenta, je spíše virtuální, prezentovaný především v médiích. Byl jsem deset let ve vrcholné politice, a tak vím, že někdy se před lesem mikrofonu obtížně tlumí emoce. Ale oba jsou natolik zkušení politici, že by s tím měli začít.

Zemanovým výrokem o kalašnikovu se měla na návrh poslankyně z ODS Miroslavy Němcové zabývat Poslanecká sněmovna, protože prý byl „ohrožen samotný princip parlamentní republiky“. Nakonec ale poslanci tento návrh neodhlasovali. Ohrozil podle vašeho mínění prezident princip parlamentní republiky?

V Poslanecké sněmovně je řada zákonů, které je třeba urychleně projednat. Je trochu nešťastné, když jednotlivé výroky jsou politicky zneužívány. Myslím, že to takto cítí většina občanů, a tak je pro mne těžké se k tomu vyjadřovat. Všechny lidi, o kterých píšete, totiž osobně znám, a tak je velmi těžké se k tomu vyjadřovat. Doufám, že dojde k uklidnění situace a politici budou řešit skutečné problémy.

Zemanovi i přes časté útoky médií paradoxně stoupá obliba u lidí. Stále roste počet jeho příznivců a podporovatelů. Čím je to podle vás způsobeno? V čem tkví Zemanovo kouzlo?

Myslím si, že obliba pana prezidenta Zemana pramení ze současné složité politické situace, která byla způsobena především děním na Blízkém východě. Pan prezident má dlouhodobě konstantní názor na tento problém a tento jeho názor sdílí velká část občanů ČR. Pan prezident se nebojí vyjíždět do krajů, hovořit s lidmi a myslím si, že dělá to, co od něj ti, kteří jej volili, očekávali. Myslím si, že se někdy přeceňuje vliv médií a propagandy. Zažil jsem za komunistů desítky let jejich propagandy a nijak mě to nepoznamenalo.

Miloš Zeman bude zastávat prezidentský úřad ještě dva roky. Co byste mu popřál?

Samozřejmě mu chci popřát především pevné zdraví a energii, se kterou svůj prezidentský úřad vykonává.

Jak vnímáte aktivitu Sobotkova kabinetu vůči osobám se zdravotním postižením? V lednu Poslanecká sněmovna třeba schválila zvýšení příspěvku pro zaměstnavatele zaměstnávající více než 50 procent osob se zdravotním postižením z částky osmi tisíc korun na 8 800 korun. Je to podle vás dostatečná částka? V čem kabinet pokulhává?

Tato vláda připravila některé změny, jež jsou ve prospěch osob se zdravotním postižením. Ať je to zvýšení minimální mzdy, zvýšení příspěvku pro zaměstnavatele zaměstnávající více než 50 % osob se zdravotním postižením, tak i právě projednávané zvýšení příspěvku na péči, a to ve všech stupních. S předsedou vlády Bohuslavem Sobotkou máme velmi korektní vztahy a pan premiér je vždy připraven jednat osobně v případě, že se řeší nějaký vážnější problém. Myslím si, že má vůli řešit naše problémy. Očekával jsem, že vláda přistoupí i k systémovým opatřením, například k novému řešení způsobu financování sociálních služeb nebo přípravě zákona o ucelené rehabilitaci. Vzhledem k tomu, že již za 21 měsíců budou volby, pravděpodobně se tyto systémové věci neprojednají. Nemohu však říci, že by vláda nebyla vstřícná k problémům osob se zdravotním postižením.