Jezdíte do Číny pravidelně, byl jste tam mnohokrát. Jak se díváte na českou „hysterii“ kolem Číny, jak mnozí říkají, že by nás zaplavila a vykoupila?

Myslím, že kdybychom neměli téma na obavy, strašení či zasvěcené názory, tak si jej asi vymyslíme. V případě Číny děláme vše obráceně. Když všichni obchodovali, hledali strategické partnerství, tak my jsme rozumovali. Nyní se snažíme hledat partnerství, obchodovat, ale trh je již rozdělen. Nyní naopak chce Čína evropský trh a my neumíme zobchodovat výhodnou pozici ve středu Evropy a kvalitní výzkum. Podbízíme se skoro za podrbání za ušima.
Nabízí se, že jsme se nezbavili pocitu poníženosti snad z Rakouska-Uherska. Neuvědomujeme si, že kdo žije v předklonu, těžko si může stanovit větší cíle, protože nevidí dál než sotva před sebe.
Čína je velmoc a dnes hledá trhy. Evropský trh je stále jeden z nejkvalitnějších. Společný postup Evropské unie má jistě řadu slabin a chyb, ale přesto funguje a chrání. Je zde řada států, které nabízí Číně, že budou branou do Evropy. My máme co nabídnout. Ale pokud nebudeme mít koncepci, tak možný přínos vymění několik politiků bez vize za pár osobních výhod a skutečné strategické možnosti se rozplynou.

Nejde ale jen o Čínu. Hynek Kmoníček na setkání se studenty v Plzni uvedl, že se euroatlantická společnost přesouvá na východ a že budoucnost má indopacifická. Obchodně, kulturně, společensky. Co na to říkáte?

Musíme se smířit s tím, že svět se trvale mění. Díky internetu, levnému létání, růstu populace a tím i růstu zákazníků se trhy, které jsme v nedávné minulosti nevnímali, prudce prosazují a začínají hrát stále důležitější roli. Nevím, kdo dokáže přesně odhadnout budoucnost za 10 až 20 let. Změny jsou velmi rychlé. To, co dříve se vyvíjelo desetiletí, se dnes mění v pár rocích. Musíme to respektovat a jen si přeji, aby vše probíhalo bez násilí, bez snahy nadvlády jedné skupiny nad druhou. A tyto snahy vidíme.

Do  toho všeho nemůžeme opomenout Indii, která je jakoby v pozadí, bohatou Malajsii a také další „tygry“ – Filipíny a Indonésii. Měli bychom s nimi obchodovat, otevírat se a nebo zůstat staromilci se zaměřením na EU?