Jezdíte do Číny pravidelně, byl jste tam mnohokrát. Jak se díváte na českou „hysterii“ kolem Číny, jak mnozí říkají, že by nás zaplavila a vykoupila?

Myslím, že kdybychom neměli téma na obavy, strašení či zasvěcené názory, tak si jej asi vymyslíme. V případě Číny děláme vše obráceně. Když všichni obchodovali, hledali strategické partnerství, tak my jsme rozumovali. Nyní se snažíme hledat partnerství, obchodovat, ale trh je již rozdělen. Nyní naopak chce Čína evropský trh a my neumíme zobchodovat výhodnou pozici ve středu Evropy a kvalitní výzkum. Podbízíme se skoro za podrbání za ušima.
Nabízí se, že jsme se nezbavili pocitu poníženosti snad z Rakouska-Uherska. Neuvědomujeme si, že kdo žije v předklonu, těžko si může stanovit větší cíle, protože nevidí dál než sotva před sebe.
Čína je velmoc a dnes hledá trhy. Evropský trh je stále jeden z nejkvalitnějších. Společný postup Evropské unie má jistě řadu slabin a chyb, ale přesto funguje a chrání. Je zde řada států, které nabízí Číně, že budou branou do Evropy. My máme co nabídnout. Ale pokud nebudeme mít koncepci, tak možný přínos vymění několik politiků bez vize za pár osobních výhod a skutečné strategické možnosti se rozplynou.

Nejde ale jen o Čínu. Hynek Kmoníček na setkání se studenty v Plzni uvedl, že se euroatlantická společnost přesouvá na východ a že budoucnost má indopacifická. Obchodně, kulturně, společensky. Co na to říkáte?

Musíme se smířit s tím, že svět se trvale mění. Díky internetu, levnému létání, růstu populace a tím i růstu zákazníků se trhy, které jsme v nedávné minulosti nevnímali, prudce prosazují a začínají hrát stále důležitější roli. Nevím, kdo dokáže přesně odhadnout budoucnost za 10 až 20 let. Změny jsou velmi rychlé. To, co dříve se vyvíjelo desetiletí, se dnes mění v pár rocích. Musíme to respektovat a jen si přeji, aby vše probíhalo bez násilí, bez snahy nadvlády jedné skupiny nad druhou. A tyto snahy vidíme.

Do  toho všeho nemůžeme opomenout Indii, která je jakoby v pozadí, bohatou Malajsii a také další „tygry“ – Filipíny a Indonésii. Měli bychom s nimi obchodovat, otevírat se a nebo zůstat staromilci se zaměřením na EU?

Zaměření na EU je často oblíbené tvrzení některých politiků a já to považuji za velkou chybu. My nemáme strategii ekonomické diplomacie a tím podpory mezinárodního obchodu. U obchodů s EU totiž nelze v drtivé většině mluvit o vývozu, ale vznešeně o kooperaci zahraničního výzkumu, levné výrobě v Čechách a realizaci zisku zpátky u mateřských společností. Obecně o levné práci ve mzdě s odlivem zisku... bez využití českého výzkumu, bez mezinárodních obchodních vztahů. Marně se snažíme podpořit výzkumná centra. Více než polovina výrobních firem je pod zahraniční kontrolou. Ty si výzkum pečlivě rozvíjejí doma, u nás nechávají levnou výrobu, která přitahuje i málo kvalifikovanou sílu z celé Evropy. U nás tak rostou multi-kulti problémy a nepotřebujeme ani migranty. Například v Rokycanech, kde žije 13 tisíc obyvatel, je 4000 zahraničních dělníků. Ti jsou bez koncepce a bez evidence umístěni v bývalých kasárnách a zahraniční firmy je využívají na levnou práci. Přínos pro město i pro Českou republiku je diskutabilní. Závislost na zahraničních mateřských firmách se snadno stane závislostí i politickou.
Naopak orientace na trhy, jako je Indie, Malajsie, Kuba, je možnost, jak nastartovat zahraniční obchod českých firem, které v EU neumí konkurovat ohromným kolosům, ale na těchto trzích jsou „malí, ale šikovní“. A se ziskem 30–50 %, o kterém se nám v EU ani nezdá. A pokud máte zisk, můžete si dovolit výzkum, investovat do zahraničního zastoupení…

Montovny, montovny, minimum přidané hodnoty. Odliv peněz „k matkám“ na Západ. Budeme takto podle vás pokračovat, nebo přijde probuzení? Naše školství nijak významně nereaguje a v „našich vodách loví“ ještě ty poslední zlaté rybky firmy z Německa...

Zdá se to začarovaný kruh a česká struktura školství tomu nepomáhá. Ale stále doufám, že řešení existuje. Je třeba mít strategii pro podporu investorů, systém evidence a nastavení pravidel pořádku, ale i podpory a rozlišení u zahraničních pracovníků. I když máme jiný systém vzdělávání než duální, tak bychom měli vnímat potřeby zaměstnavatelů i výhled do budoucnosti. Máme strategickou polohu, stále budeme levnější než v Německu nebo Rakousku. Ale musíme se přibližovat, ne vzdalovat. Náš výzkum se musí aplikovat, ne experimentovat. Pokud nastavíme takovou strategii, budeme pro firmy z Německa, ale i z USA či Číny maximálně zajímaví, a to dlouhodobě.
Stát musí nastavit strategii, abychom dokázali lákat mladé výzkumné pracovníky. S rodinami, které zde dokáží fungovat. Se školní docházkou, s lékařskou péčí v cizím jazyce. A to nejen v Praze, ale po celé republice.

Jak prognózujete vývoj sankcí vůči Rusku? Bude to pokračovat i v souvislosti s novým americkým prezidentem Donaldem Trumpem?

Sankce by měly mít nějaký cíl. Zde je Česká republika v jasném vleku EU. Jsme jejím členem, tak bych dokázal pochopit, že se musíme připojit. Ale nevidím efekt ani přínos. Naopak mám pocit, že sankce platí pro naše firmy, kdy jsme papežštější než papež. Ničíme si už tak chatrnou zahraniční obchodní politiku a jiné firmy z EU či USA naše trhy obsazují. Tak jen moudře prohlašujeme to či ono. Docela fraška. Věřím proto, že budou sankce zrušeny.
Nevím, zda to bude mít souvislost s novým prezidentem USA. Rád bych, aby i naši představitelé hovořili tak srozumitelně, že je zapotřebí ochránit vnitřní trh, jako mluví Trump. Nemyslím si, že on bude chránit nás v Čechách, to musíme udělat sami.

Kdeže loňské sněhy jsou, dodávali jsme do Íránu, do postsovětských republik. Jen co jsme odtud odešli, naše místo na trhu obsadili jiní. Máme podle vás ještě šanci i v těchto regionech?

Šance se trvale snižuje. Před chvilkou jsme hovořili o sankcích. Nechápu, jak je možné, že když existuje zahraniční zákazník, tak český dodavatel nejprve musí dojednat celý kontrakt a pak jej dát ministerstvu ke schválení. Zde nějaká paní rozhodne, že dodávka může být pro zbrojní průmysl, a tak kontrakt zamítne. Znáte nějaký strojírenský výrobek, který nemůže být označen, že může být použit ve zbrojní výrobě? Ale ministerstvo má celou informaci o cenové nabídce a to je cenné pro konkurenci. To německá firma dává obchodní nabídku stejnému zákazníkovi a již umí přiložit souhlas, že v případě podpisu kontraktu zboží dodá. A to jsme v jedné Evropské unii. Americká firma se souhlasem netrápí, neznám případ, že by výrobek konkurenční firma nedodala. Myslíte, že opravdu zákazník má pro nás pochopení a jde do nejistoty s námi?
V řadě států máme pořád výborné jméno. Je zde pořád i řada odborníků, kteří v Čechách studovali a mají k nám vztah. Ale čas pracuje proti nám a šance tak ubývají. Měli bychom se opět zamyslet nad pozváním zahraničních studentů do našich škol. Dnes máme pouze ty, co si studium platí. Ale pro budoucnost by bylo dobré postavit pravidla, abychom některé studenty pozvali a nechali vystudovat zdarma. To se vyplatí.

Pojďme do naší české politiky? Myslíte, že ANO před parlamentními volbami ještě posílí a z Andreje Babiše bude premiér? Ostatně, s prezidentem si notují...

ANO přineslo do politiky novou šanci a já pevně věřím, že to vydrží. Dalo šanci novým tvářím, které by v tradičních stranách, kde vládnou staré struktury či kmotři, neměly šanci. A to i přes to, že ANO zavádí v řadě případů pořádek, který není vždy populární. Ono snadněji se slibuje a rozdává. Na rozdávání není třeba strategie. Stačí více a více; a když není z čeho, tak si půjčíme. Andrej Babiš dokazuje, že se to dá změnit a že přitom se nemáme hůře a šance na budoucnost roste. Jen je mi líto jeho energie. Na nastavení změn potřebuje odhaduji 20 procent energie, na odrážení útoků, vysvětlování záměrného zkreslování 80 procent. A to je škoda. Mohli bychom se mít mnohem lépe.
A není to jen o notování. Neznám nějakého jiného podnikatele, který má v zahraničí firmu a daní v Čechách. Zato českých, které posílají zisky ven, celou řadu. Je to jeden z mála vrcholných politiků, který ví, co znamenají slova koncepce či strategie.

Co říkáte na přiostřování v sociálních sítích a médiích? Rozvědka bude číst maily, vnitro chystá odbor proti proruské dezinformaci, aktivizují se různí Jandové a další. Končí svoboda slova a začíná cenzura?

Používáme nová média. Ta se musí vyjadřovat krátce, počítají znaky. Internet nám dodává informace neskutečně rychle. Nemůžeme proto tohle vše používat a chtít, aby se používala forma médií z minulého století. Občas to je nebezpečné, informaci lze zkreslit a lidi sebou nechají snadno manipulovat, protože ne vždy mají objektivní informace.
Protože jsem z oboru, vidím, jak roste výkon strojů, které dokáží vše sledovat, analyzovat. Roste má obava, jak snadno se smiřujeme s kamerami, které dokáží o nás vědět vše. Z naší chůze nás poznají lépe než otisk prstu, každý telefon jasně říká, kde jsme a s kým. A my to neřešíme, vždyť média říkají, že je to pro naši ochranu. Tato data se již prodávají, a tak nakupujeme stále více. A jsme poslušní. Nechci, aby nastala doba, že volby bude určovat ten, kdo bude mít výkonnější systém.

Unie i naše vláda slibovala pro Ukrajinu bezvízový styk nebo alespoň lepší možnosti pro zaměstnávání, u nás již byly některé firmy i například nemocnice natěšené a nakonec Nizozemsko zablokovalo přístupové rozhovory. Údajně na přelomu března a dubna bude lépe, ale kdo ví.

My děláme, že čekáme na Unii, děláme, že to řešíme, ale koncepce žádná. Oficiálně tu Ukrajince skoro nemáme, ve skutečnosti jsou jich u nás statisíce. Bez evidence, bez pojištění, přes polské agentury, s rumunskými pasy, často vykořisťované. A tak se tváříme, že to nevidíme. Ale ten problém roste a sám se nevyřeší. Ale možná čekáme, až to bude velký problém, aby se nějaký politik stal slavný, že to začne řešit, protože dnes by to byla jeho práce a bez problému, ani bychom nevěděli, jak moc se nadřel. Anebo se stále jen neumí domluvit. Vždyť je to vnitro, ministerstvo práce a zahraničí. To jsou tři království. Škoda, že ti králové mají stejnou stranickou knížku a tak se nemohou vymlouvat na nespolupráci. Některé na problém upozorňujeme již od roku 2008. Systém žádostí o víza je pekelný, všichni to vědí, ale nikdo to neřeší. Že by byznys? 

Zhodnoťte, prosím, tento rok, co pro vás i osobně přinesl, co je pro vás na něm pozitivní a naopak negativní?

Rok 2016 byl pro mne přelomový. Nechtěl jsem pouze kritizovat, a tak jsem souhlasil se vstupem do politiky. A myslím, že úspěšně. Překvapily mne praktiky, kdy volební sliby jsou zapomenuty dříve, než výsledek voleb je potvrzen. Zde si vážím podnikatelského světa, kde pravidla jsou o několik řádů férovější a dodržují se. Ale asi je to tím, že velmi rychle zkrachuje neschopný nebo neférový podnikatel. Nechci, aby pro normální lidi podrazy v politice byly signál, že nebudou chodit k volbám, protože nakonec je to jedno. Já jsem rád, že jsem mohl vstoupit do světa politiky, a zjistil jsem, že většina lidí zde je normální a férová.
Před dvěma týdny jsem se vrátil z Číny, kde jsem slavnostně podepsal dohodu o dodávkách na čínský trh. Pracuji na tom pět let. S čínským partnerem jsme zvládli certifikaci, kterou nedokázaly velké firmy. A to bez jakékoliv „vládní“ pomoci. Nyní bude zapotřebí nastartovat výrobu a dodávky. Pokud se vše povede, jsem připraven část zisku dát do založení kanceláře, která bude pomáhat malým českým firmám se vstupem a certifikací na čínském trhu.