V hale Pavla VI., kterou používá papež pro audience, ležel téměř týden v nainstalovaném betlému Ježíšek na palestinském šátku. Uvedení této expozice, kterou vytvořili dva palestinští umělci z Betléma, jenž leží na okupovaném Západním břehu, se účastnil i papež František. Po několika dnech byl černobílý palestinský šátek odstraněn. Jak si lze počínání Vatikánu v této věci vysvětlit?
Nakonec jenom dobře, je vidět, že ani Vatikán není vůči různým aktivistům imunní. Při otevření druhé fronty v Normandii za 2. světové války byly pozemní operace podpořeny leteckými silami v boji proti Hitlerovi, a to si vyžádalo 20 tisíc civilních obětí. Nikdo by myslím netvrdil, že se spojenci dopouštěli genocidy francouzského lidu. Palestina a Hamás mají situaci stále v rukách. Až propustí všechna rukojmí a vydají vrahy ze 7. října 2023, můžeme si dovolit umravňovat Izrael nějakým mezinárodním tlakem nebo symbolickými akcemi. Do té doby nikoliv. A dokonce není ani možný vznik samostatného Palestinského státu v návaznosti na loňský masakr. Byla by to jakási odměna za zločiny. A to je nepřípustné.
Papež František při zmíněné inauguraci vyzval věřící, aby nezapomněli na „bratry a sestry“ v Betlémě a dalších částech světa, kteří trpí kvůli válce. „Dost bylo války, dost bylo násilí,“ řekl. Čím to, že politikům, kteří do toho mají co mluvit, chybí touha po míru a ochota vyjednávat o ukončení válek, ať už té v Pásmu Gazy nebo na Ukrajině?
Ano, válka je zlo, ale, bohužel, tu stále bude, dokud je hříšný člověk hříšným člověkem. A tak tomu bude až do konce světa. A také nemůžeme komukoliv radit, aby se nebránil. Ukrajina i Izrael mají právo na spravedlivou obranu. Na druhou stranu je třeba si to dobře spočítat. Za druhé světové války to byla několik roků pouze Anglie, která vzdorovala Hitlerovi, který ovládl celou Evropu, měla však výhodu ostrova. Jinak války rozhodují boty na zemi. Doufejme, že se změnou v Bílem domě nastane vůle i síla k dohodě. Uvidíme, jak se předvolební sliby promění v realitu, protože 22. armáda Ukrajiny nepřepere územně sousední 2. armádu na světě, i kdybychom ji zasypali penězi a vším bojovým šrotem, který dochází.
Česká republika se řadí k zemím s nejintenzivnější pomocí napadené Ukrajině. Po téměř třech letech od vypuknutí války však začíná být ve společnosti pozorovatelná nechuť k ukrajinským uprchlíkům. A to i kvůli kriminalitě, která je u nich více vidět, než tomu bylo zpočátku. Máme už považovat několik set tisíc Ukrajinců, kteří sem od února 2022 přišli, za součást naší společnosti, která se už odsud neztratí?
Za zemi, která nejvíce pomáhá Ukrajině považuji Polsko. Sekretář kardinála Dziwisze mi v srpnu 2022 řekl, že Polsko přijalo 5 milionů Ukrajinců. Mezi prvními se otevřely kláštery a farnosti. V poměru k Polsku bychom jich tu tedy měli mít 750 tisíc (dnes i více), a to nemáme. Takže naše pomoc je přiměřená. Když pomáháte, vždycky se ušpiníte a vyčerpáte. Ale kdo pomáhá, nikdy nezůstane dříve nebo později bez odměny. Takže díky všem, kteří pomáhají, i když Ukrajinci podobně jako my nejsou svatí.
Nechuť vyvolává i pocit, který často připomíná opozice, že vláda se víc stará o Ukrajince, které svými kroky zvýhodňuje, než o vlastní občany. Měl by Fialově vládě ležet na srdci především život bližních, nebo má své opodstatnění preferovat pomoc lidem z válkou postižené země?
Opozice bude vždycky tepat vládu a naopak. Do určité míry je to v pořádku, dnes se ovšem zdá, že se politika vysiluje pouze na tomto, ať už je ve vládě nebo v opozici kdokoliv. Vláda má zodpovědnost za všechny na území České republiky. I v rodině se nemocnému dítěti věnujete více než ostatním, kteří pak trochu žárlí. Musíme si však pomáhat navzájem, nemůžeme vzhlížet k vládě jako k Pánu Bohu. Vláda je servisní tým, který si platíme ze svých daní, a proto ho můžeme při volbách změnit. Nejdůležitější je vládnutí zdola mezi rodinami, sousedy, spolky. Ve farnostech jsem během 25 let kněžství potkával rodinné klany od několika desítek do několika stovek členů, a ti si dokázali zdarma pomáhat, aniž by k tomu vládu potřebovali. Chytrá vláda by měla podporovat vznikání těchto vícečetných rodin spíše než oddalovat odchod do důchodu.
Vy rád a často zmiňujete prastaré slovo z Bible, že zle je člověku samotnému. Co se dá udělat pro ty, kteří – nejen o Vánocích – zůstávají izolováni od rodiny i společnosti? Je vůbec možné jim od samoty dlouhodobě pomoci?
To jsem zmínil už v odpovědi na předchozí otázku. Kdo věří, není nikdy sám. A když se člověk cítí sám, je to výzva k obnovování vztahů, být milý tam, kde se s lidmi potkávám, přijít tam, kde jsou lidé, umět druhé oslovit, navázat zdvořilý kontakt. Vyučuje se to ještě ve škole?
Myslím, že takto, jak říkáte, asi ne. Ale idylické Vánoce bývají spojovány se zářícíma očima dětí a jejich šťastnými rodiči. To obrázek stejnopohlavních párů třeba i s dětmi se možná snese u maškarních průvodů Prague Pride v létě, ale při nejkrásnějších svátcích roku by působil poněkud nepatřičně. Učení Ježíšovo o manželství je jasné: jen muž a žena na celý život. Posilují Vánoce význam rodiny a manželství jako svazku muže a ženy?
Výjimečnost a jedinečnost manželství muže a ženy je jasná po biologické i anatomické stránce. Jedině v takovém vztahu je možné plození a rození dětí. Řekne to zdravý rozum, Bible a Ježíš to jenom podtrhnou. Řekl bych, že Vánoce jsou pro rodiny nebo další vztahy výzvou. Během roku se možná lidé spíše míjejí, teď musejí být více spolu a je to nárok na vztahovou inteligenci. Kéž by všichni obstáli!
Prof. PhDr. Petr Fiala, Ph.D., LL.M.
S Fialovou vládou panuje ve společnosti hodně velká nespokojenost. Co chybí představitelům koalice a možná politikům v Česku obecně, aby mezi lidmi i kvůli jejich chování nepanovala taková nevraživost, že se rodinní příslušníci jsou schopni pohádat o politice i při oslavách, případně o Vánocích? Kde je hlavní zdroj takového rozdělení společnosti?
S každou vládou panuje menší nebo větší nespokojenost vždycky. Vždy klesne popularita po vyhraných volbách. Politikům obecně se může přihodit, že ustrnou v palácích demokracie a ztratí kontakt s realitou lidí. Úkol politiků a zejména státníků je pečovat a hledat cestu k obecnému společnému dobru. Docela by mě zajímalo, jestli a jak se zvolení politici setkávají s lidmi i jindy než před volbami a pomáhají jim. Setkávání s lidmi je důležitější než průzkumy a sociální výzkumy.
Jaký význam přisuzujete smlouvě mezi Českou republikou a Vatikánem, kterou v říjnu podepsal premiér Petr Fiala s vatikánským státním sekretářem Parolinem a o níž její kritici tvrdí, že rozšíření zpovědního tajemství, které obsahuje, může „tutlat“ zneužívání v katolické církvi?
Když se papež František vracel z Lucemburska, zmínil statistiku OSN, že totiž cca 42 procent zneužívání se děje v rodinách a okolí a 3 procenta v církvích. I když i jeden případ zneužívání v církvi je až moc, obávám se, že se v médiích zneužívá zločin zneužívání. Pokud tyto zločiny zdůrazňujete v kterékoliv části společnosti, nejde ve skutečnosti o pomoc skutečným obětem a snahu řešit tento hrůzný problém, ale jde o očerňování, umlčování té které části společnosti a o zákeřnou manipulaci. To, že je kněz osvobozen zákonem od oznamovací povinnosti, máme v právním řádu už teď, není to žádné novum. Týká se to pouze svátostné zpovědi, ve které je člověk veden, pokud se dopustil takových nebo jiných zločinů, aby se vydal spravedlnosti. Profesionální tajemství jiných pracovníků církví se řídí zákonem. Já myslím, že katolická církev bude dál sloužit této zemi i bez smlouvy. Ale ještě žádný ze 64 států včetně 25 evropských si nestěžoval, že by uzavřením smlouvy s Vatikánem uškodil svým občanům.
Právě dnes, 24. prosince, zahájí papež František oficiálně Svatý rok 2025 s hlavním mottem Jsme poutníci naděje. Jedná se o takzvaný řádný svatý rok, který se slaví každých 25 let. Bývají takovéto roky jednou za čtvrtstoletí opravdu něčím výjimečné? A v čem hledat naději zmíněnou v hlavním mottu?
Svatý rok či Všeobecné jubileum katolické církve (Jubileum, Jubilejní rok; někdy také Milostivé léto) je v katolické křesťanské tradici rokem odpuštění dluhů a trestů za spáchané hříchy, pokud jich litujeme, vyznáme je a usilujeme o nápravu. Původ jubilea je těsně spjat se Starým zákonem a jeho idejí Milostivého léta (tedy s židovstvím), které se má konat každých 50 let. Od roku 1450 se Svatý rok koná pravidelně každých 25 let. Je to možnost hlubšího duchovního zastavení pro každého člověka, možnost si uvědomit, na čem skutečně záleží, odkud jsme a kam jdeme a v čem spočívá skutečné štěstí člověka. Jeden z našich učitelů na univerzitě nám jednou řekl: „I kdyby se tento svět zhroutil v atomové katastrofě, zhroutí se do Boží náruče!“ Pro mě je tato naděje zdrojem síly a důvod, proč dál budovat civilizaci lásky a života. To přeji vašim čtenářům k Vánocům i do dalších let.
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
Ukrajina (válka na Ukrajině)
Zprávy z bojiště jsou v reálném čase těžko ověřitelné, ať již pocházejí z jakékoliv strany konfliktu. Obě válčící strany z pochopitelných důvodů mohou vypouštět zcela, nebo částečně nepravdivé (zavádějící) informace.
Redakční obsah PL pojednávající o tomto konfliktu naleznete na této stránce.
autor: Jiří Hroník