ÚOOZ se v posledních čtyřech letech proslavil, nebo spíše lépe řečeno stal mediálně známým kvůli celé řadě velkolepých akcí. Ty začínaly sice vždy bombasticky, ale brzy pak bublina splaskla a údajné pachatele soud buďto osvobodil, nebo se případ ani po dlouhých měsících či letech před něj nedostal. Jak si vysvětlujete takováto procesní pochybení nebo marginálnost nashromážděných důkazů u tak elitního útvaru, kdy by měli sloužit jen ti nejlepší z nejlepších? 

Dovolím si vaši otázku trochu rozdělit. Ona mediální velkolepost a bombastičnost, jak o ní mluvíte u kauz, které v minulosti ÚOOZ zpracovával a které máte pravděpodobně na mysli, podle mého názoru vychází z toho, o jakou trestnou činnost šlo. Dále pak z toho, které osoby byly z této trestné činnosti obviněny nebo s ní spojovány. Nedovedu si, např. u kauzy typu Jany Nečasové a spol., představit, že by policie a státní zastupitelství v té době postupovaly jinak. Ani to, že by se v případě, že policie provedla prohlídky v objektu Úřadu vlády a zadržela tři poslance, chovala způsobem, jakým se chová dnes. Tedy vydávala nic neříkající prohlášení či odmítala s médii komunikovat.

Jsem přesvědčen o tom, že v případě tolik mediálně probírané tiskové konference bývalého ředitele Šlachty a olomouckých žalobců po zásahu na Úřadu vlády šlo o zcela správný postup. Tedy že byla veřejnost obeznámena s důvody zásahu na Úřadu vlády a obecně s podezřeními, která jsou prověřována. Co se týká obsahu informací, které byly veřejnosti sděleny, tak byť jsem se neúčastnil rozpracování té kauzy, byl jsem společně s kolegy pověřen provedením domovní prohlídky u osoby spřízněné s jednou z podezřelých osob. Při prohlídce naše skupina zajistila finanční hotovost ve výši skoro 100 milionů korun, velké množství zlatých cihliček a cenné papíry. Podotýkám, že takových skupin bylo v den zásahu sestaveno několik desítek.

Zatčení Jany Nagyové