V Praze se v úterý uskutečnila v pořadí čtvrtá demonstrace organizovaná spolkem Milion chvilek pro demokracii za demisi ministryně spravedlnosti Marie Benešové a proti premiéru Andreji Babišovi. Co si o těch protestech, které rozpoutala obava z ohrožení nezávislosti justice, myslíte?

Pravdou je, že protesty nerozpoutala žádná jiná obava než ta, že věci se u nás dějí přece jen trochu jinak, než by si přálo dosluhující vedení Evropské unie. Jsou to takové závěrečné křeče odcházejícího vedení. Demonstranti, ale hlavně jejich organizátoři křičí, že je třeba ochránit tzv. liberální demokracii. Jenže, co je podstatou „liberální demokracie“? Nic jiného, než zatím ještě měkký, ale přesto diktát, prosazovaný vedením EU. Programové jednání ve shodě se světovými globalizátory. Záměrné neřešení islámského nájezdu na Evropu. Tiché pronikání znovuoživeného marxismu do unijních řídících struktur.

Skutečná demokracie nepotřebuje přívlastek. Pokud ho dostane, dříve nebo později přestává být demokracií. Připomeňme si třeba „lidovou demokracii“ v dobách vlády komunismu. Mnozí z nás si to ještě pamatují. Copak tohle mělo něco společného s demokracií? S „liberální demokracií“ je to podobné. Mám si to přeložit jako „svobodná“ nebo „svobodymilovná“ demokracie? Slyšíte ten zavádějící nesmysl? Demokracie přece nemůže existovat bez demokratických svobod. Jenže v tom je právě ten matoucí háček. Hlasatelé „liberalismu“ samozřejmě horují pro svobodu. Ale chápou ji pouze jako svobodu pro sebe a své názory. Ostatní názory v konceptu „liberální demokracie“ nemají místo a proto je ze všech sil potlačují. Omezování a cenzurování opozičních názorů zkrátka není demokratické, tečka.

A premiér Andrej Babiš představuje pro tyto „hlasatele svobody pouze pro sebe a pro své názory“ překážku, kterou je třeba odstranit?

Andrej Babiš je pro ně zvláštní a nepříjemný úkaz. Za prvé plní svůj program pozvednutí hospodářské úrovně České republiky do předválečných časů, a za druhé prokázal, že umí docela obstojně plavat ve špinavých bruselských politických vodách. Tu a tam ho sice „skřípnou“, jako v případě vynucené vládní koalice se socialisty, ale on se otřepe a plave dál. Takový člověk je ovšem nebezpečný, a proto je třeba se ho zbavit. Proto ty pečlivě organizované demonstrace.

Ještě si posviťme na to, kdo takové demonstrace financuje. Spolek Milion chvilek pro demokracii je typickou nátlakovou skupinkou (je jich u nás samozřejmě o mnoho víc), která existuje jen díky zahraničním fondům. A nejspíš nebudu daleko od pravdy, když řeknu, že na tom všem má lví podíl Sorosova nadace. George Soros je našimi veřejnoprávními médii obdivně označován jako „filantrop“, ale ve skutečnosti jen tvrdě financuje svůj projekt, totožný s projektem jemu podobných globalizátorů. A není pouhá náhoda, že Jean-Claude Juncker, Angela Merkelová i Emmanuel Macron mají Sorose v náležité úctě a podporují jeho počínání ze všech sil.