Co se dá vyvozovat z aktuálního prohlášení německé kancléřky Angely Merkelové, že Evropa musí vzít svůj osud do vlastních rukou a nespoléhat se na jiné?

Merkelová a Evropa na vlastních nohou – vidím to jako výzvu členským zemím k aktivní jednotě na pozadí Brexitu a komplikací ve vztahu k americké administrativě.

Od začátku toho, co se běžně považuje za ,,migrační krizi“, uplynuly dva roky. Jaké jsou její dopady a co vypověděla o politicích, kteří ji měli řešit?

Reakce na migrační krizi je dnes méně dramatická než před rokem či dvěma. Je to ale nadále závažný problém, který lze demagogicky a populisticky zneužívat. Záležitost zůstává otevřená do budoucna a její řešení se bude hledat roky. Naši politici toho dost zkazili a teď nevědí kudy kam. Dvanáct uprchlíků na našem území je vskutku skvělá vizitka.

Češi jsou velmi skeptičtí vůči EU a nechtějí euro. Premiér Sobotka nicméně trvá na tom, že musíme být v ,,jádru EU“ a musíme přijmout euro. Jak by měla Česká republika postupovat ve chvíli, kdy to vypadá na rozvolňování vztahů EU s USA a kdy se blíží Brexit? Měla by být nadále silně proevropská, jak k tomu neustále vybízí předseda české vlády?

Vztah k evropské integraci není tak jednoduchý, abychom ho spláchli konstatováním, že jsme velmi skeptičtí k EU. Ve skutečnosti data STEM napovídají o tom, že jasná většina našich obyvatel chce být součástí Evropské unie. Jsou však kritičtí vůči jednotlivým opatřením „Bruselu“, cítí nesoulad, nejistotu a malou akceschopnost. Jako by říkali: „Chceme Evropskou unii, ale je nutné, aby pracovala lépe.“

Z výzkumů víme, že lépe znamená také srozumitelně. Po sedmadvaceti letech jsme někde napůl cesty mezi Východem a Západem a leckomu tato mezipoloha vyhovuje. Já osobně jsem přesvědčen o tom, že je nutné usilovat všemi prostředky o místo v jádru Evropské unie. Nikoli zůstávat někde na okraji a být hříčkou globálních firem a místních zájmových skupin. Euro je náš závazek a měli jsme ho mít už dávno. Je důležité i symbolicky proto, že zdůrazňuje naši evropskou sounáležitost.