V minulém rozhovoru jste mi řekl, že jsme jako Čechoslováci měli tři problémy. Jeden jsme vyřešili hned odsunem německého obyvatelstva. Další dva jsme však nevzali v potaz: vybírat si správně spojence a volit do čela státu osobnosti, které nejsou svým založením kapitulanti a nebojí se bojovat. Změnilo se něco od té doby?

Já se obávám, že se zatím nic příliš nepohnulo, ale zdá se, že lidem to dost začíná být jasné. Tedy, že spojence musíme hledat a jsou jinde, než je máme nyní. A budeme hledat u svých sousedů v Polsku, Maďarsku a někde dál.

Takže Visegrádská čtyřka a další východní státy…

Už se to trochu začíná rýsovat napříč Evropou - od Itálie až nahoru do Polska.

Řekl jste mi také, že chování Evropské unie provází na jedné straně uplácení a na druhé straně vyhrožování, které s tím uplácením souvisí. Argumentem jsou dotace. Buď je dostanou, nebo se nechovají dobře a tak je nedostanou. Jak svůj výrok vnímáte s tím, co se děje kolem Andreje Babiše, který čelí vyšetřování ze strany Evropské unie právě kvůli dotacím?

Já si myslím, že kdyby někdo provedl výzkum, šlo by o dobré pojednání o případu. Je tam i cukr i bič. A z tohoto hlediska je nesmírně nebezpečné, že se mění pravidla. Začínáte hrát fotbal a na konci zjistíte, že je to ragby. A nikdo vám to neřekl.

Protesty, které vídáme ve Francii, Británii, Německu a tak dále, ukazují, že Evropané jsou nespokojení. Jde o logické vyústění věcí?

Obávám se, že v tomto případě je to naprosto logické vyústění probíhajících procesů. Především jde o důsledek dlouhodobé pauperizace středních vrstev, kdy od osmdesátých let probíhá přesun bohatství k jednomu procentu. Momentálně je to zhruba těch 91 procent chudých k devíti procentům bohatých, proto si to TOP 09 vybralo za své. A lidi reagují, protože najednou zjišťují, že jde o otázku generační. Mladší generace vidí, že se bude mít hůře než jejich rodiče. A rodiče vidí, že jejich děti se budou mít hůře než oni, a pochopitelně se jim to nelíbí.

Poměrně dobře o tom píše a vysvětluje ekonomka Ilona Švihlíková. Teď už vůbec nezáleží na tom, zda se něco vyrábí, jestli někdo přišel s nějakým patentem. Trend je dojit rozpočet. A s tím souvisí dotace a všechny další věci, takže navíc vrstva lidí, jež jde nahoru, začíná žít parazitickým způsobem života z hlediska společnosti. To už zdaleka není, o čem jsme před třiceti lety uvažovali – že každý bude mít možnost se předvést a pokud bude schopný, dosáhne lecčeho. Nyní dosáhne úspěchu ten, kdo se dokáže napojit buď na státní nebo na unijní rozpočet.