Je u nás skutečně ohrožena demokracie tandemem Babiš–Zeman a staneme se satelitem Ruska nebo Číny? Nebo není u nás naopak ohrožena demokracie vměšováním Bruselu, Berlína a Washingtonu?

Dalo by se říci, že jsem pro tuto otázku tzv. „ve střetu zájmů“ (smích). Nicméně odpovím protiotázkou – jak může být ohrožením demokracie někdo, kdo byl zvolen přímou demokratickou volbou, či ten, kdo získal politický mandát v rámci demokratických parlamentních voleb? Že se někdo někomu nelíbí, někdo s někým nesouhlasí, že se někomu nelíbí nějaký „tandem“ politiků nebo politických stran, je celkem pochopitelné a přirozené. Stejně přirozený by ale měl být i náš respekt k výsledkům občanského projevu demokracie.

Nedemokratické je zpochybňování principů demokracie, nedodržování dohodnutých pravidel je anarchie, anarchie je chaos a to je pro nás mnohem nebezpečnější než nějaký nepřítel za humny. V naší zemi máme demokracii a každý se může pokusit získat důvěru spoluobčanů, uspět ve volbách a své vize uskutečnit v rámci možností daných získaným mandátem. Kritika bez vize a návrhu řešení, zpochybňování čehokoliv kýmkoliv bez jasného podílu odpovědnosti za důsledky takového počínání nemůže ničemu rozumnému prospět. A nyní i z vlastní zkušenosti mohu konstatovat, že je velký rozdíl mezi postavením voliče – oprávněného kritika společenských poměrů – a mezi postavením někoho, od koho se adresně očekává kompetentní názor, navazující řešení a především se pak od něj požaduje konkrétní, jmenovitá a nepřenositelná odpovědnost. 

A zda bychom se mohli stát satelitem Ruska a Číny?! Tak to se může stát pouze v okamžiku, kdy se tak o nás bez nás (pro Čechy nic nového pod sluncem) rozhodne v nějakém novém „Mnichově“, „Jaltě“ nebo jiném místě nějakého budoucího setkání (super)velmocí. Stále jsem optimista a věřím, že se Evropská unie vzpamatuje, zvolí si do čela odpovědné osobnosti a bude ve složité globální politice zastávat odpovídající, stejně silnou roli jako ostatní (super)velmoci – má k tomu teoreticky veškeré předpoklady. Pak se jako součást takové unie nemusíme bát žádného vynuceného, nedobrovolného područí. Bohužel je zde i ona varianta „B“ – současné „elity“ EU budou pokračovat ve svém „úsilí“ a dovedou celé společenství evropských národů do takového marasmu, že dojde k rozpadu tohoto společenství, a pak si nás ti „velcí hráči“ skutečně rozeberou jako rozinky na dortu.

Jaké věci považujete za klíčové v zahraničí?

Provedení a v této chvíli již úspěšně končící zničující vojenský úder na lidské bestie Islámského státu, vítězství Donalda Trumpa v prezidentských volbách USA, brexit jako jasný a nezpochybnitelný důsledek politické, ekonomické a organizační neschopnosti současného vedení EU, respektive národních reprezentací evropských národů (které víceméně mlčky přihlíží aroganci madam Merkel, neschopnosti pana Junckera a jalovosti madam Mogherini), vyrovnat se s výzvami 21. století…

Pokud jde o Trumpa, jeho ministrem zahraničí se stane Rex Tillerson, označovaný jako „proruský“. Například je proti sankcím. Co všechno může Trumpova vláda přinést světu a potažmo i nám, České republice? Skončí svět, jaký jsme dosud znali, jak někteří tvrdí?

Jaké konkrétní důsledky pocítíme, nevím, představit si lze leccos. Podstatné je, že začala, probíhá a bude pokračovat ZMĚNA. Tedy to, co latentně viselo ve vzduchu již pár let, takříkajíc doba byla těhotná jejím očekáváním – týká se to naší budoucnosti, existence lidské civilizace, života na planetě Zemi. Všichni více či méně, vědomě či podvědomě cítíme, že věci, tak jak jsou, nejsou úplně v pořádku. Přestože o stavu planety máme celkem dostatečné vědecké, společenské a další poznatky, které nám poskytují určitá měřítka, srovnání, návody, možnosti a východiska, stále je nebereme vážně a chováme se ve stylu „po nás potopa“ a se sebevražedným, přihlouplým úsměvem se stále setrvačně pohybujeme, bez ohledu na zásadně změněné podmínky naší existence, na trajektorii, která místo toho, aby vedla nahoru, ke hvězdám, směřuje dolů, do špíny a bahna úpadku. Nikdo neví přesně, kde je bod zvratu, kritický bod. Jen doufám, že ZMĚNA přichází včas, ještě před dosažením tohoto bodu, odkud již není návratu.

A není to jen o panu Trumpovi, je to o přesunech civilizačních center, o bolestivé, ale nevyhnutelné emancipaci národů takzvaného „třetího“ světa, o senzitivní problematice práva národů na sebeurčení, je to o střetu rozdílných kulturních a náboženských hodnot, o střetu globalizace s protitendencí směřující k individualismu a různosti, je to o důsledcích vědecko-technického pokroku, robotizaci, umělé inteligenci, kdy s pouhým plamínkem svíčky vstupujeme do temnoty nekonečně rozlehlého světa kybernetického matrixu.