Kde se historicky vzal fenomén neziskových organizací jako účinného nástroje ovlivňování veřejného mínění?

Ten průšvih, o kterém mluvíme, se objevil až po druhé světové válce. Vlády západních zemí masivně zvýšily výdaje na vzdělávání, a žel také na humanitní vzdělávání. Po pár letech se logicky objevil tlak na vytváření pracovních míst pro absolventy právnických a humanitních fakult špatně využitelných v běžných firmách. To mělo za následek jednak růst státní byrokracie, ale také vytváření tzv. politických neziskovek, tedy organizací financovaných státem, chovajících se jako státní byrokracie, ale zároveň nepodléhajících demokratické kontrole.

Tyto politické neziskovky jsou úzce propojené se státní byrokracií. Dá se říct, že pro byrokraty na ministerstvech vykonávají špinavou práci. Třeba to ovlivňování veřejného mínění ve směru, který si byrokraté nadiktují a který jim umožňuje zvyšovat rozpočty a rozšiřovat pravomoci.

Jak se tento fenomén vyvíjel v České republice? Mělo to nějaká specifika, daná třeba tím, že prezident Havel byl velmi výraznou osobností světa spojeného s neziskovými organizacemi?

Ti dříve narození jako já si možná pamatují na rok 1990, kdy do Československa přijel americký avantgardní hudebník Frank Zappa a kdy spolu s Havlem snili o vybudování jakéhosi „zappalandu“, tedy experimentální zóny, kde by umělci a intelektuálové řídili životy obyčejných lidí. Naštěstí tehdy převládl zdravý rozum, projekt Havlova Občanského fóra zkrachoval a demokracie v České republice byla na čas zachráněna.

Problém se znovu objevil v souvislosti se vstupem do EU a s evropskými fondy, ze kterých začaly být nově vznikající neziskovky financovány. Od té doby postupně rostl, až nabral současných zcela patologických rozměrů.

Jezdíte po České republice s přednáškou „sociologický pohled na sluníčko“. V ní se mimo jiné zmiňujete i o neziskových organizacích. Jaká je souvislost mezi světem „sluníčkářů“ a neziskovými organizacemi?

Slovy jako sluníčkář, pravdoláskař, havlista, neomarxista apod. se zpravidla označují levicoví extremisté, jejichž filozofie je založena na nenávisti a pohrdání obyčejnými pracujícími. Takové lidi prakticky nenajdeme v průmyslu, zemědělství a podobných tradičních oborech. Jsou koncentrováni do příživnických odvětví jako státní byrokracie a politické neziskovky.

Pokud by stát přestal tyto neziskovky financovat, podstatná část „sluníček“ by si našla normální práci a nejspíš by se jim obnovilo zdravé myšlení. Minimálně některým z nich.

Velmi významným světovým centrem „neziskových“ aktivit je Open Society Fund George Sorose. Tento štědrý mecenáš je zároveň známý jako jeden z nejbrutálnějších světových finančníků, neváhající v byznysu potopit prakticky kohokoliv. Právě v souvislosti s ním se asi nejvíce nabízí otázka – je „neziskový sektor“ skutečně neziskový? A kdo případné zisky čerpá?

Neziskový sektor samozřejmě není neziskový. V účetních výkazech nemají kolonku „zisk“, ale jde tam o peníze stejně jako v jakémkoliv jiném podnikání. Finanční model je založen na tom, že neziskovka dostává peníze od vlády a tyto peníze rozdělí na platech, případně je převede do spřízněných firem.

A George Soros, to je kapitola sama pro sebe. Rozhodně ho nelze označovat za mecenáše. Podobá se spíše šíleným miliardářům z bondovských filmů, kteří se snaží zničit svět, aby na tom mohli vydělat. Soros to dělá stejně – rozvrací celé země, aby mohl hluboko pod cenou získat energetické podniky, zdroje surovin apod. Naposledy se to ukázalo na Ukrajině. Není divu, že právě on tak horlivě podporuje současný útok na Evropu. Rozdíl proti filmu je jen v tom, že se zatím nenašel britský tajný agent, který by s takovým padouchem skoncoval.

Další otázka mě napadla, když jsem si četl otevřený dopis jisté paní učitelky prezidentu Zemanovi. V něm mimo jiné psala, že je ráda, že ona vyrůstala a chodila do školy za prezidenta Václava Havla. Bylo z pohledu sociologa vzdělávání „za Havla“, tedy v devadesátých letech, v něčem specifické třeba právě v oblasti společenských věd? A jsou už dnes nějaká sociologická data, jak to ovlivnilo děti, které tehdy toto vzdělávání absolvovaly? Když to řeknu hodně polopaticky – vznikla nám tu „generace sluníčkářů“?

Úroveň českého školství se od roku 1990 neustále snižuje ve všech předmětech vyjma jazyků. To znamená, že i zmíněná exhibicionistická učitelka pravděpodobně dostala podstatně lepší vzdělání, než jaké sama poskytuje žákům.

Její vystoupení spíše otevírá otázku, zda by výuka společenských předmětů na středních školách neměla být zrušena nebo alespoň radikálně reformována. Pokud je možné, aby takové předměty učila žena, která není schopna se orientovat ani v základních politických a společenských záležitostech a která není schopna ničeho jiného než primitivního opakování volebních hesel TOP 09, k čemu taková výuka je?

Co říci o angažmá těchto organizací v běženecké krizi? Vymyká se nějak standardům jejich činnosti, nebo se takto chovají vždy?

Chovají se tak vždycky. To znamená velmi podobně jako firmy. Firma vytuší, že lidé jsou ochotni za něco platit a vystartují za ziskem. Dělají masivní marketingové kampaně a občas se snaží uměle vytvářet potřeby.

Neziskovka vytuší, že stát je ochoten za něco platit a vystartuje za ziskem úplně stejně. Rozdíl je snad jen v tom, že ve firemním sektoru najdeme mnohem víc lidí, kteří mají svědomí a neženou se za ziskem bez ohledu na následky. V sektoru tzv. neziskovek se vesměs koncentrují bezskrupulózní sobečtí lidé, kteří nemají žádné zábrany.