Od pátku je v celé České republice vyhlášen stav nouze. Co toto extrémní opatření znamená z pohledu sociologa? Jak to ovlivní společenské chování lidí?

Zatím se zdá, že naprostá většina lidí reaguje klidně a disciplinovaně, a dočasným omezením se podřizují. Někteří dokonce mění chování i tam, kde to vláda nenařizuje, firmy zavírají provozovny, nechávají zaměstnance pracovat z domova apod. Jsou i nějací reptalové, ale to k tomu patří.

Horší jsou ekonomické dopady. Nemyslím teď na celostátní úroveň nebo korporátní zisky, ale jsou tu desetitisíce malých firem a živností – hospody, fitcentra, cestovní ruch, farmy, řemeslníci, co prodávají na trzích a mnoho dalších. A jejich dodavatelé. U některých to může vést až k osobnímu bankrotu. Další budou nuceni vyklidit místo větším společnostem.

Mění se i další věci. Až dosud se např. všeobecně předpokládalo, že není možné uzavřít hranice. A hle, pokud vláda rozhodne, je uzavření hranic otázkou pár dnů. Také se potvrzuje, že je Evropská unie absolutně k ničemu. Co jiného by měla řešit než pandemii zasahující všechny státy? Kdo jiný by měl zajistit sdílení zkušeností či obranu proti šíření mezi regiony? A vedení EU se zmohlo jen na prohlášení, že připravují jakousi koncepci. Až se všechno přežene, potom přijdou s kritikou, že se během epidemie dost nedbalo na práva sexuálních menšin.

Jak myslíte, že tuto zcela mimořádnou situaci zvládne konkrétně česká společnost? Přece jen už máme i nějaké empirické zkušenosti – třeba z povodní…

Ukazuje se, že Češi jsou disciplinovaní, rozumní a umí si najít informace. Dokonce i když vyšla v médiích pana Bakaly řada nepravdivých materiálů o tom, že jde jen o „chřipečku“, lidé se v tom dokázali zorientovat. Až na pár fanatických zastánců pražské kavárny, kteří nazývají své spoluobčany „sockami“ a okázale se dopouštějí toho nejriskantnějšího chování. Ale takové méněcenné typy najdete v každé zemi.

Otázka spíš zní, jak mimořádnou situaci zvládne česká veřejná správa. Policie, armáda, řízení dopravy a především zdravotnictví.

A kolik solidarity se objeví v druhé fázi, až se přežene epidemie, ale budou tu zlikvidované živnosti a firmy. Ti lidé budou potřebovat pomoc. Zcela jistě se vynoří podvodníci, kteří na tom budou cizopasit. Je otázka, jaké postoje potom převládnou ve které společenské vrstvě. A tady se obávám, že můžeme narazit na hluboké rozdělení. Lidé ze světa úřadů, korporací a neziskovek nebudou mít chuť jakkoliv pomáhat normálním pracujícím.

Jak si vedeme v porovnání s jinými státy?

Na jedné straně vidíme Rusko s rychlou profesionální reakcí. Okamžitě po objevení nákazy v Číně zavřelo hranice pro lidi z oblastí s nákazou, zavedlo testování na hranicích, důslednou karanténu – a má slušnou šanci, že se nemoc nerozšíří.

Oproti tomu zkrachovalé státy jako Francie a Německo vůbec nejsou schopny reagovat. Budou mít statisíce mrtvých, ale ty parodie na státníky, kteří je vedou, zůstávají bezradné. Možná vydají prohlášení o tom, že se máme semknout nebo někoho nechají zatknout za kritické poznámky na sociálních sítích, ale to je všechno. A dav novinářů, intelektuálů a korporátních manažerů jim tleská.

Česká republika je někde uprostřed. Reakce vlády není dokonalá, ale aspoň něco pro bezpečnost svých lidí podniká.