Prozraďte, jak z vašeho pohledu vypadaly ve „staré dobré Anglii“ poměrně nedávné vánoční svátky? Pozoroval jste nějaký rozdíl oproti tomu, kdy jste do Velké Británie jako lékař před jedenácti lety z České republiky přišel?

Vánoční svátky vypadaly tak, jak teď vypadá celá Anglie – dva paralelní světy a sílící islamizace. Zatímco na vesnici, kde bydlíme, proběhly romantické anglické Vánoce plné koled a tradic, v mnoha muslimských čtvrtích o původu Vánoc nepadla ani zmínka. Jejich původní smysl se plánovaně utápí v komerci, rok od roku je cítit sílící vliv islamizace a politické korektnosti. Například ve vedlejší škole ředitelka letos poprvé zakázala vánoční stromeček, na BBC jsem poprvé zaznamenal pozdrav „Salam alejkum Merry Christmas“. V jednom komediálním pořadu BBC na Štědrý den do jesliček nevložili Ježíška, ale malého Mohameda. Snad mě to už ani nepřekvapilo.

MUDr. Vladislav Rogozov

Co vás vedlo k tomu, že jste předloni začal na svém blogu psát o probíhající islamizaci Velké Británie a varovat před tím, aby se něco podobného neopakovalo v České republice?

Když jsem v roce 2005 dostal nabídku práce v Teaching Hospital v Sheffieldu, neváhal jsem ani minutu. Byla to výzva profesní i osobní. Anglii jsem vždy obdivoval pro všechno dobré, co lidstvu přinesla. Po pár dnech od příjezdu, ve čtvrtek 7. července, jsem jel ze Sheffieldu do Londýna na General Medical Council. Do Londýna jsem ten den nedojel, britští muslimové zaútočili na nevinné lidi, desítky jich zabili, stovky zranili. Byl to naprostý šok. Trvalo mi však několik dalších let, než jsem si dokázal přiznat, že tu probíhá islamizace po celé zemi a že tento proces je již nezvratný. V roce 2009 jsme měli setkání bývalých spolužáků z lékařské fakulty. Když jsem jim tvrdil, že multikulturalismus v Británii nefunguje, že se jedná o islamizaci, nikdo mi nechtěl věřit. Tehdy mi došlo, jak snadné by bylo toto riziko podcenit, pokud se o něj nebudeme včas zajímat. Jde o obrovský problém, který se dotýká nejen naší bezpečnosti, ale i celé podoby naší kultury. Většina západních politiků se však zatím ani neodvážila tento problém přímo pojmenovat.

Jak byste ho popsal vy sám?

Dnes je již naprosto zřejmé, že v Evropě probíhá sílící konfrontace dvou civilizací – evropské demokratické a islámské teokratické. Evropská kultura je založena na demokracii, svobodě, právu, jednotlivci, kritickém uvažování, rovnosti lidí různých názorů a pohlaví. Naproti tomu islámská kultura je založena na religiózním dogmatu, absolutním uctívání náboženství, iracionální poslušnosti textu koránu. Z toho pak vyplývá její netolerance k lidem odlišných názorů a sexuální orientace nebo nerovnoprávnost mezi mužem a ženou. Hodnoty obou systémů jsou natolik rozdílné, že spolu nemohou existovat v jednom prostoru a čase tak, aby spolu nesoupeřily. Vyústění tohoto soupeření může být jen dvojí – buď pokračující islamizace, nebo dlouhodobý konflikt. Možnost, že by islám prošel jakýmsi obrodným osvíceneckým procesem, je málo pravděpodobná. Pro některé země už prostě neexistuje dobré řešení. Věřím, že Česká republika se ještě může tohoto vývoje vyvarovat. Prvním krokem bylo o tomto problému v Česku vzbudit povědomí, teď je potřeba jednat. Času totiž mnoho nezbývá.

V čem tedy kořeny tohoto problému vidíte?

Příčiny novodobého stěhování početných muslimských populací do Evropy jsou různé, v mnoha zemích je počátečním faktorem postkoloniální dědictví a krátkozraké řešení problému stárnoucí evropské populace v důsledku malé porodnosti. Vůle uzavřených muslimských komunit k integraci do většinové společnosti je však mizivá, naopak motivace po vlastní expanzi a islamizaci svého okolí je extrémní. Existence těchto komunit proto přinesla velké problémy všem západním státům, které se o tento experiment, byť v dobré víře, pokusily. Došlo k vytvoření paralelních světů s paralelními hodnotami, dokonce i s paralelním právním systémem, v Británii například existují desítky šaría tribunálů. Integrace muslimských komunit selhala. Nelze nikoho integrovat silou, proti jeho vůli. Britská vláda investuje velké prostředky a úsilí do různých integračních programů, vše se však míjí účinkem. Tak například v úterý David Cameron oznámil, že poskytne 20 miliónů liber na projekt, v němž by se muslimky učily anglicky, neboť velká část z nich totiž anglicky neumí. Hned se na něj snesla kritika od mnoha muslimů, že je to diskriminace a nálepkování, že britské muslimky stejně anglicky umět nemusí, protože ven chodí jenom s manželem a tak podobně. Chceme jednou podobné problémy řešit i v České republice?

Je tedy na vině tohoto stavu islám?

Těžko můžeme obviňovat islám z vlastního šíření, to dělal vždy a nikdy se tím netajil. Hlavním problémem je slabost naší současné evropské společnosti a krize hodnot. Pokud jakýkoli živý systém, ať už je to jednotlivá buňka nebo celé lidské společenství, rezignuje na vlastní obranu a udržování vlastní integrity, s jistotou zanikne. A uvolní životní prostor životaschopnějším. Evropané byli ukolébáni dlouhodobou bezpečností a prosperitou, rezignovali na důslednou obhajobu svých základních hodnot, konzumují požitky, rodí málo dětí. Bylo by proti přírodě, pokud by takové slabosti jiná expanzivní kultura nevyužila ke svému šíření. Evropská unie se, bohužel, stala více projektem technickým než projektem hodnot. Svoboda, demokracie a právo přece nejsou důsledkem prosperity a bezpečnosti, ale jejími předpoklady. Pokud tyto hodnoty nebudeme chránit, a to i za použití síly, přijdeme o vše.

Nezpůsobila si Evropa ty obrovské potíže především také sama?

Strašlivou chybou byla série zbytečných intervencí na Blízkém východě. Výsledkem je vlastní oslabení, vzedmutí islámského teroru, regionální války, chaos, nepokoje, utečenecká krize. Místo abychom vyváželi demokracii silou někam, kde nemůže fungovat, měli bychom se soustředit na důraznou ochranu a prosazování demokratických hodnot doma v Evropě. Dalším problémem tady v Anglii je národní sebemrskačství. Angličani jsou vychováváni k pocitu studu za kolonialismus a z toho plynoucí nutnosti sebeobětování ve prospěch lidí z bývalých kolonií.

Jeden můj přítel, učitel angličtiny, mi nedávno řekl: „Děkuji Ti, že jsi mi otevřel oči. Doteď jsem se za svou anglickou identitu vlastně styděl. Teď vidím, že mám být na co hrdý.” Myslím, že i mnoho Němců zřejmě přistupovalo k uprchlické vlně pod vlivem přetrvávajícího studu z války. Nerozvážným děláním dobra však můžeme nadělat spoustu zla.