Máme za sebou Vánoce, což jsou obvykle svátky klidu a také rozjímání. Nad čím by se podle vás měli lidé zamyslet o těch letošních?

Měli bychom si uvědomit, že žijeme v období narůstajících lží, mystifikací a pokusu převzít moc ze strany lidí s komunistickou minulostí. Jediným řešením je, že nebudeme mít hlavu jenom na klobouk, ale zapojíme selský rozum a takto připraveni půjdeme k volbám. Jiný lék není.
 
ANO má stále stabilní podporu, současná vládní sestava by podle průzkumů měla stále ve Sněmovně nadpoloviční většinu. Apely sněmovní opozice příliš nefungují. Může to podle vás nějakým způsobem prolomit v tomto roce?

Ano, pokud si dobře přečteme odpověď na předešlou otázku. Češi, Moravané a Slezané umějí včas zatáhnout za záchrannou brzdu. V tom jsem optimista.

Když se přesuneme ke světové politice, tak Evropa i v dalším desetiletí bude řešit, jak si uspořádat vztahy se svým velkým sousedem na východě. Očekáváte, že situace bude tak napjatá, jako byla doposud?

Poučení z historie si musíme uvědomit, že Rus a Rusko se nemění a nezmění. Stále budou lhát, ideologicky působit na naše patolízaly a snažit se zákulisně ovládnout co největší procento našich lidí. Rusko je největším nebezpečím i do budoucna pro civilizovanou Evropu. Zaplať pánbůh, že už s nimi nesousedíme. Čína je menší nebezpečí, ale i zde si musíme dávat pozor na jejich služebníky z řad politiků.
 
Když už jsme u Evropské unie – jak její působení hodnotit z hlediska podnikatelů? Je pro ně spíše přínosem díky možnostem dotací, nebo naopak přítěží vzhledem ke všemožným regulacím a deformacím trhu?

Dovolím si připomenout, že hlavním úkolem, definovaným už v 50. letech minulého století, je zajistit, aby v Evropě už nikdy nebyla válka. Obchod, dotace a další dnešní záležitosti přišly na řadu později. Přes všechny slabiny a plodící hlouposti je Evropská unie a NATO naší jistotou. Věřme, že nastoupí politici, kteří byrokracii v EU v budoucnu umravní.  
 
Připomínali jsme si na konci loňského roku 30 let svobody. Co vám v těchto oslavách chybělo, a co naopak bylo nepatřičně navíc?

Vadily mně pokusy KSČM a některých dalších 17. listopad a vývoj po něm zpochybňovat. Ale jinak to bylo v pořádku a připomínka slavných dnů zazněla velmi silně.

Společně se Soukromníky jste si v prosinci připomínali třicet let soukromého podnikání v této zemi. Na té akci poměrně často zaznívalo, že mladí lidé nemají příliš ochoty vrhnout se do podnikání, riskovat a budovat něco vlastního. Nemáte obavy, že je to trochu spojené s neochotou angažovat se v politice a pomáhat této zemi? Že zkrátka chybí odvaha?

Ano. 16. prosince 1989 bylo na pražském Žofíně založeno silné a v 90. letech slavné Sdružení československých podnikatelů, které zásadně ovlivnilo některé klíčové záležitosti po pádu komunismu. V dobách největší slávy mělo až 200 000 členů. Opět na Žofíně jsme si narozeniny připomněli. Byl jsem velmi rád, že přišli a promluvili Ivan Kočárník, Vlasta Štěpová a Jan Klak, tedy členové tehdejších vlád. Přijelo také mnoho lidí, kteří v začátcích tvrdě bojovali v dresu sdružení. Doba se změnila a ochota angažovat se je daleko menší. Věřím, že to zlomíme. Zase začínají do Strany soukromníků České republiky vstupovat i lidé mladších ročníků. Cítí se ohroženi.
 
Pokud by někdo tu odvahu našel – jakou radu byste mu dal v dnešních politických a legislativních podmínkách do začátku podnikání? Jaké nejpodstatnější nástrahy dnes na podnikatele číhají?

To je na dlouhou řeč. Zvu ho na kávu a uvidíme, co chce dělat.
 
Když jsme otevřeli to téma mladých, musíme se dotknout i tématu mezigeneračních vztahů. Dříve platilo, že mladší se učili od starších a že moudrost starších má být ceněna. Dnes je to trochu jinak. Nejsme na tom ještě jako na západ od nás, kde je rodičům a prarodičům spíláno, že mladým zničili planetu, ale u nás zase stále slyšíme, že starší generace je náchylná k dezinformacím a věří každému řetězovému e-mailu. Vnímáte to jako problém, že zde mizí kontinuita a předávání zkušeností? 

Co se týká mezigeneračních vztahů, nebezpečí vidím jinde. Je 30 let po revoluci a polistopadoví podnikatelé končí kvůli věku. A velmi často nemají firmu komu předat. Jejich děti se zhlédly na studiích v něčem jiném a nechce se jim vracet na venkov. Jinak jsem přesvědčen, že co se týká soukromnické starší a staré generace, ti se nenechají jen tak lehce „dezinformovat“. Ze zkušenosti vím, že v soukromnických kruzích jsou mezigenerační vztahy solidní.