Jak hodnotíte 17. listopad s odstupem 25 let?

Sledoval jsem události toho dne roku 1989 sice intenzivně, ale bohužel tak trochu zpovzdálí, totiž jako politický exulant v bavorském Mnichově. Den na to jsme si spolu s Karlem Krylem zažádali současně na tehdejším velvyslanectví v Bonnu o vstupní vízum do ČSSR. Karel je obdržel o týden dřív, a to z důvodu, že mu zemřela maminka. Aby se mohl zúčastnit pohřbu. U mne vyvstal trošku problém, jelikož už jsem byl pro ně cizincem, pár let předtím zbaveným čs. občanství za publikování svých článků i veršů a knižní vydávání nepovolené literatury.

Celý ten proces jsem pak vnímal – a vnímám dodneška – jako cosi neodvratného, čemu se prostě nedalo vyhnout, protože si to tak vyžadovala tehdejší evropská politická situace. Nepřestávejme mít trvale na zřeteli, že jsme byli až předposledním státem východního bloku, kde k tomuto zvratu vyvolanému světovými mocnostmi došlo. Já byl tehdy přesto dokonce chvíli pyšný i na to, že jsme nedopadli tak nekultivovaně jako krátce po nás v Rumunsku, kde se na rozdíl od nás doopravdy vraždilo.

Pokud mi co vadí pokaždé při oslavování tohoto výročí, je věčné opomíjení významné role M. S. Gorbačova, bez něhož by k tak zásadním změnám v zemích někdejší RVHP a Varšavské smlouvy rozhodně dojít nemohlo.

ZDE najdete seznam osobností, které ParlamentníListy.cz vyzvaly ke zhodnocení posledních 25 let.

Jaká podle Vás přinesl listopad pozitiva? A jaká negativa?

Tady záleží na tom, z jakého úhlu anebo pozice ten či onen občan na uplynulé čtvrtstoletí pohlíží. Jedni nezřízeně zbohatli, ať už poctivě či nepoctivě, o těch se dá předpokládat, že jsou s vývojem spokojeni. Druzí – a těch je zřejmě většina – spokojeností zrovna neoplývají. Přišli o spousty sociálních vymožeností, mnozí z nich spadli až na dno společnosti a stali se z nich žebráci. Jakže se to tu docela výstižně říká? Dříve jsme stáli fronty na banány, dneska ve frontách před pracovními úřady.

Můj osobní názor je ten, že všechny tehdejší přeměny probíhaly příliš chaoticky. Ano, jistě, bylo jich zapotřebí, protože předchozí systém se vyčerpal, ale ten celý přechod k tržnímu hospodářství postrádal pevné mantinely. V neposlední řadě i po stránce morální. Podobně je tomu i s naší dnešní demokracií. Zamyslel se už někdo nad tím, které se ta naše nejvíc podobá? Německé, rakouské, švédské anebo třeba té, kterou praktikují v Demokratické republice Kongo?   

Vy jste byl přítelem Karla Kryla. Jaké máte vzpomínky na to, jak se on díval na 17. listopad?

Mohu říct, že Karel Kryl původně vlastně stejně jako já listopadový politický zvrat uvítal. Jenomže brzy se dostavilo rozčarování. Je zapotřebí si uvědomit, že jsme oba do ciziny odcházeli plni ideálů „pražského jara“ anebo „socialismu s lidskou tváří“. A současně pak zdrceni i znechuceni tím, co nám v tom osmašedesátém Sověti udělali.

Domnívali jsme se oba, že devětaosmdesátý rok na cosi z toho dobrého, co se tenkrát nepodařilo uskutečnit, naváže. Proto také Karel Kryl zpočátku ještě vystoupil společně s Karlem Gottem na balkónu Melantrichu, což ho potom až do smrti mrzelo. V momentě ale, kdy se ve svých verších a písních začal vyjadřovat k novému režimu kriticky, byl pánům vládním politikům trnem v oku. Ani mně nesměly v prvotní fázi „mladé české demokracie“ vycházet žádné články. Výjimkou byl deník komunistů Haló noviny.