Sledujete šampionát – jak byste ohodnotil dosavadní vystoupení českého národního mužstva na mistrovství světa ve Finsku?

Zatím jsou to spíše takové smíšené a rozporuplné pocity. Zpočátku tam byly dost zmatky, hlavně v obranné fázi, po příletu Pastrňáka se tým zvedl, ale ani takový hráč není všemocný. Nemůžeme si dovolit výpadky ve vlastní třetině.

V přípravě se zdálo, že Kari Jalonen úspěšně aplikoval svůj „finský model“; ty další zápasy, kromě utkání s USA, tomu ale příliš nenasvědčovaly. Čím to je? Výměnou hráčů nebo větší sílou soupeřů?  

Dle mého soudu se hráči systému přizpůsobili a chtějí ho plnit. Bylo to vidět, když proti sobě stáli s Finy – a obě mužstva útočila i bránila v pěti. V podstatě identicky zakládala i útoky atd. Ale mně tam chybí zatím u našich větší agresivita, více střelby a větší tlak do brány.

Některá finská média či finští experti nazvali úterní utkání Česko–Finsko fraškou s tím, že český tým nehrál naplno, protože se mu prohra hodila do karet, kvůli pozici v play-off, kde jsme se vyhnuli Kanadě a narazíme na Německo. Cítil jste v tom zápase něco takového? Minimálně nasazení gólmana nebo změny v obraně signalizovaly, že trenéři nepřikládají tomu utkání zase takovou váhu a význam.

Já si to nemyslím, podle mě hráči nespekulovali a předvedli stoprocentní výkon, kterého byli v tu chvíli schopni. Ale nesmíme zapomenout, že Finové měli před tímto zápasem dva dny volna – a to je znát.