Sledujete šampionát – jak byste ohodnotil dosavadní vystoupení českého národního mužstva na mistrovství světa ve Finsku?

Zatím jsou to spíše takové smíšené a rozporuplné pocity. Zpočátku tam byly dost zmatky, hlavně v obranné fázi, po příletu Pastrňáka se tým zvedl, ale ani takový hráč není všemocný. Nemůžeme si dovolit výpadky ve vlastní třetině.

V přípravě se zdálo, že Kari Jalonen úspěšně aplikoval svůj „finský model“; ty další zápasy, kromě utkání s USA, tomu ale příliš nenasvědčovaly. Čím to je? Výměnou hráčů nebo větší sílou soupeřů?  

Dle mého soudu se hráči systému přizpůsobili a chtějí ho plnit. Bylo to vidět, když proti sobě stáli s Finy – a obě mužstva útočila i bránila v pěti. V podstatě identicky zakládala i útoky atd. Ale mně tam chybí zatím u našich větší agresivita, více střelby a větší tlak do brány.

Některá finská média či finští experti nazvali úterní utkání Česko–Finsko fraškou s tím, že český tým nehrál naplno, protože se mu prohra hodila do karet, kvůli pozici v play-off, kde jsme se vyhnuli Kanadě a narazíme na Německo. Cítil jste v tom zápase něco takového? Minimálně nasazení gólmana nebo změny v obraně signalizovaly, že trenéři nepřikládají tomu utkání zase takovou váhu a význam.

Já si to nemyslím, podle mě hráči nespekulovali a předvedli stoprocentní výkon, kterého byli v tu chvíli schopni. Ale nesmíme zapomenout, že Finové měli před tímto zápasem dva dny volna – a to je znát.

Pojďme ke čtvrtečnímu čtvrtfinále, zápasu pravdy, který sehrajeme s Německem. Je to skutečně přijatelnější soupeř než Kanada?

Já jsem, přiznám se, Německo hrát neviděl, ale v zásadě bych řekl, že to je hratelný soupeř.

V bráně výborný Filip Grubauer, v obraně Seidl, v útoku Noebls, Plachta, jsou tam i hráči ze zámoří, ale persona typu Draisatla, který by „udělal“ celý zápas jako na MS 2019 v Bratislavě, taková tam není. Jaké utkání můžeme očekávat?  

Přece jen už to není jen ta defenzivní destrukce, kterou jsme vídali u Němců dříve, jsou určitě schopni sami tvořit hru, ale podle mě to bude hlavně souboj síly a vůle a boj o střední pásmo, protože oni to vzadu zavřou a budou se snažit hrát spíš na brejky. Může se to samozřejmě vyvíjet i jinak, když nějaký rychlý gól donutí týmy k otevřenější partii. Každopádně věřím tomu, že Němce porazíme.

Vy jste byl, pane Palečku, na střídačce národního týmu společně s Aloisem Hadamczikem při zisku stříbrných medailí v roce 2006 i dvou bronzových z let 2011 a 2012. A to byl zároveň poslední cenný kov. Čekání na medaili z mistrovství světa či ZOH se už protahuje na neskutečných 10 let – a to mám na mysli pouze seniorskou reprezentaci, v případě juniorské je to dokonce 17 let! Není to už svazující?

Určitě to tak částečně je, i se Švýcary na ZOH byla znát ta zmiňovaná nervozita a s každým dalším neúspěchem je to pochopitelně ještě více frustrující. A veřejnost, hokejoví fandové, přitom medaili hodně netrpělivě vyhlížejí. Ale máme tam zkušené hráče, kteří by měli v takových chvílích tým podržet a nepanikařit – a zároveň je tam spousta hráčů, kteří s reprezentací nikdy nedosáhli žádného úspěchu, takže si za ním nepochybně půjdou a vydají se ze všech sil.

Jak vnímáte fakt, že na šampionátu chybí týmy Ruska a Běloruska. Měl by být sport takto propojen a konfrontován s politikou?

Tak to je opravdu těžká otázka. Všichni samozřejmě víme, co se na Ukrajině děje, přesto si myslím, že politika by do sportu takto zasahovat neměla. Ale chápu, že ten problém je hodně složitý.

Rusové to zatím nechtějí přiznat, ale ta totální hokejová izolace je evidentně dost deprimuje. Nemůžou být slavné ruské výhry, když nejsou velcí soupeři… Co tomu říkáte?

Určitě, žádná vítězství nebudou, mohou se poměřovat leda s Běloruskem. A bohužel to předznamenává velké problémy ruského hokeje včetně jejich KHL, kterou už opustila většina cizinců, takže se dá očekávat, že klesne jak její úroveň, tak s tím i platové možnosti klubů.