Vy jste koncem roku pomáhal na covidové jednotce v Berouně. Pracoval jste v přímé péči na oddělení, kde jsou covid pozitivní pacienti. Ještě tam budete dál působit?

Já jsem šel pak pomáhat v prosinci na infekční oddělení do charitativního domova důchodců v Třebechovicích pod Orebem, kde chyběli ošetřovatelé a sanitáři. Od 22. přes Vánoce až do silvestra jsem působil na tomto oddělení. Kdyby potřebovali ještě pomoci, budu kdykoliv pomáhat.  

Strávil jste u covid pozitivních pacientů několik týdnů. Po čase, jaké jsou vaše zkušenosti?

Málokdo tomu věří. Řada lidí, kteří odmítají přijmout, že covid je nebezpečný, by měli projít touto zkušeností a vše vidět. Strávil jsem pomocí v různých zdravotnických zařízeních a charitativních organizacích víc než měsíc. Mám za sebou asi dvacet dvanáctihodinových směn. Měl jsem možnost vidět velké množství pacientů a u každého je průběh jiný. Bohužel, řada pacientů, o které jsem se staral, už nejsou mezi námi. Dotkne se vás to, ať už chcete nebo ne. Jak se o lidi staráte, trávíte s nimi čas, máte k nim vztah. Lidé povídají příběhy, povídáte si s nimi a pak za tři dny ten člověk odejde…

Pokud si je člověk schopen s těmi lidmi vytvořit nějaký vztah, vnímá je jako součást života. Staráte se o člověka v intenzivních hodinách života, kdy se pere s nemocí.

Tomáš Zdechovský

Můžete popsat nějakou konkrétní zkušenost?

Paní, která deset dní nepromluvila… Dával jsem jí jídlo. Když se se mnou loučila na silvestra, řekla mi: děkuju. To se musí zažít. Když držíte babičku těsně před smrtí za ruku, ona otevře oči, vy jí říkáte, že to zvládneme, ona pokyne hlavou a pak odejde… To jsou silné momenty, které nelze převyprávět. Řada čtenářů Parlamentních listů se tomu bude spíš usmívat, než aby vnímali vážnost situace.

Někteří jistě ne. Pane europoslanče, vy jste už prodělal covid?

Ještě ne. Byl jsem mnohokrát testovaný, ale vždycky negativně.

A jste už očkovaný?

Nejsem. Odmítám jakoukoliv protekci. Až na mě přijde řada. Snažím se žít zdravě, zhubnul jsem 14 kilo. Dělám vše pro to, aby mě covid nedostal.
   
Na sociální síti jste zhodnotil, že na mnoha místech chybí personál, zdravotníci jsou už zcela vyčerpaní a v řadě krajů začínají chybět lůžka. „Premiér i ministr zdravotnictví by měli jednat a oslovit sousední státy s žádostí o pomoc. Pokud jejich pomoc nevyužijeme, bude to jedině dobře. Pokud však pomoc potřebovat budeme, ale sousední státy oslovíme pozdě, může to skončit tragicky.“ Ministr Blatný říká, že ostatní státy na tom také nejsou dobře, takže po nich ani nemůžeme pomoc chtít a musíme vše řešit v rámci České republiky. Co říkáte na argument, že není „korektní“ od ostatních žádat pomoc?

Není to pravda. Hovořil jsem s německými kolegy. Německé nemocnice jsou připravené přijímat české pacienty. Jen chybí dohoda mezi Českou republikou a Německem. Pan ministr by musel vzít telefon a zavolat bavorskému a saskému ministrovi zdravotnictví. Němci mají jak personál, tak lůžka. V nárazových regionech jako byl Cheb, Rakovník, v Královéhradeckém kraji by nám to pomohlo překlenout dobu, než se situace stabilizuje.