Vladislava Hujová vstoupila do politiky v roce 2009. A jak sama říká, udělala by to znovu i poté, co na své radnici zažila pořádné zemětřesení. Z křesla starostky Prahy 3 se jí pokusil dostat kolega z vlastní strany, který ve spolupráci s ODS inicioval nečekaně hlasování o jejím odvolání. Plán nevyšel a TOP 09 nyní vládne radnici spolu s ČSSD a koalicí Žižkov nejen Sobě. Pravicová politika pro ní znamená spojení svobody s odpovědností a tyto hodnoty je třeba hájit i za cenu dočasné nepřízně voličů.

Paní starostko, jste v politice teprve krátce. Co Vás vlastně přimělo ke vstupu do veřejného života?
Máte pravdu, do politiky jsem vstoupila měsíc poté, co vznikla TOP 09. Byla to doba velmi rozjitřená, symbolizovaná panem Topolánkem a panem Paroubkem a něco zde bylo velmi špatně. Řekla jsem si, že jsem už ve věku, kdy mám zkušenosti, mohu se o ně podělit a něco pro veřejný život bych dělat měla. Vzhledem k tomu, že na Praze 3 žiju už 30 let, rozhodla jsem se angažovat pro tuto městskou část. Voliči nám dali šanci a věřím, že celého volebního období se jako TOP 09 zhostíme se ctí.

V roce 2011 jste zde na Praze 3 zažila, jak vypadá ta odvrácená tvář politiky. Měnila se koalice, čelila jste pokusu o odvolání. Navrhl jej Váš spolustraník a podpořila ODS, tedy strana, která na vládní úrovni tvoří s TOPkou koalici. To není zrovna nejlepší zážitek v prvním volebním období, navíc byl silně medializován. Kdybyste se dnes znovu rozhodovala o vstupu do politiky s tím, co víte dnes, šla byste do toho znovu?
Rozhodně. Člověk by měl dělat jakoukoliv práci tak, aby se za sebe nemusel stydět. Kdyby všichni, kdo napoprvé neuspějí, odešli z politiky, pak by se asi nedalo s ničím pohnout, protože ty, kteří nemají zrovna čestné úmysly, první neúspěch zpravidla neodradí a podle toho by ta naše politika vypadala.

Jaký máte vztah k Žižkovu?
Žiju tady od roku 1982. Příležitost odejít z Prahy 3 jsem měla několikrrát, měnila jsem i bydliště, ale prostě to nešlo, jsem tu doma.

Co pro Vás tedy tato čtvrť znamená?
Řekněme, že svůj pocit z bydlení na Praze 3 jsem dlouho nedokázala definovat. Původně jsem bydlela na Jarově, což je specifická čtvrť, nyní žiji na Vinohradech. Ale to opravdové kouzlo starého Žižkova poznávám až nyní, kdy mám pracoviště v jeho srdci. Všechny tři části, tedy Žižkov, Jarov a Vinohrady totiž žijí a fungují trochu jinak a vzájemně se doplňují.

Na Praze 3 se nyní poměrně dost staví nové bytové domy. Hovořilo se dokonce i o využití prostoru Nákladového nádraží, milovníci staré Prahy varovali před jeho zbouráním. I v souvislosti s tím se nabízí otázka, zda se tu specifickou atmosféru třetí městské části podaří zachovat pro další generace.
Určitě ano, rozmanitost té trojice čtvrtí se pouze doplní. Jarov jsou paneláky a rodinné domy, starý Žižkov představuje konec devatenáctého století a Vinohrady mají atmosféru dvacátých a třicátých let minulého století. Plocha kolem Nákladového nádraží, těch 35 hektarů, je prostor pro moderní architekturu, kterou se jistě podaří zakomponovat do Prahy 3 jako takové.

Když jste se rozhodovala vstoupit do politiky, co Vás konkrétně zaujalo na straně, kterou jste si vybrala?
Já jsem byla vždycky pravicový volič. Jsem už ve věku, kdy dokážu ocenit, co to je skutečná svoboda. Neměla jsem chuť vstoupit do struktur, kde panovala pravidla, která se mi na pravé části politického spektra vůbec nelíbila. Jakmile vznikla TOP 09 a do jejího čela se postavil pan kníže s panem Kalouskem, řekla jsem si, co víc si přát.

TOP 09 nyní není podle průzkumu volebních preferencí tak silná jako byla v roce 2010. Její lidé vedou kritizovaná ministerstva a mnoha Čechům se ten slibovaný program úspor a nežití na dluh v praxi příliš nezamlouvá. Jak s Vámi na téma Vaší politické příslušnosti hovoří občané?
Jsme konzervativní pravicová strana a opravdu nemáme ambice být populisté. Někdo vždycky musí pojmenovat problém, ještě těžší prosadit pravidla, aby se problém vyřešil. Ona ta dosavadní tendence v české politice byla pouze valit problémy před sebou. Typický případ? Církevní restituce. Kdyby se vyřešily před dvaceti lety, panoval by v té záležitosti naprostý klid. Nyní to každý vnímá ze svého pohledu a nám se vyčítá, že chceme restituce řešit na úkor někoho jiného. To ale není pravda. Jsme pravicová strana, mající naprostý respekt k soukromému vlastnictví, ať už je osobní nebo církevní. Toto bychom si měli uvědomit. Pokud budeme dodržovat pravidla, bude v této zemi pořádek. A tím se dostáváme i k vnímání svobody a zodpovědnosti v Česku. Svobodu chceme všichni, ale čím více chceme být svobodní, tím více musíme být zodpovědní. To u nás bohuže nejsou spojené nádoby.

Do sporu s Vámi se loni zapojil i Matěj Stropnický, současný místostarosta z hnutí Žižkov nejn Sobě. jak se Vám s ním nyní spolupracuje?
Na té komunální úrovni nejde o tak vyhrocené věci jako na úrovni celostátní. Obec musí fungovat. Pravicová a levicová politika se liší v přístupu k řešení některých úkolů. Ať už se řeší rozpočtoivě odpovědně nebo populisticky, řešit se musí. V naší současné trojkoalici tak musíme všichni od něčeho ustoupit, abychom dosáhli cíle. Což se nám daří.

Jak se změnil Váš Žižkov od začátku devadesátých let? Je stále republikou uprostřed metropole?
Pořád jsme tím ostrovem svobody a nezávislosti. Stále zůstáváme jednou z mála čtvrtí, ke které se hlásí každý, kdo se zde narodil nebo jen chvíli bydlel. Žižkov se svým specifickým charakterem přežil všechno. V sedmdesátých a osmdesátých letech se změnila struktura obyvatel, bylo naplánováno zbourání starého Žižkova. A lidem to zas tak nevadilo, protože pavlačový dům je sice krásný, ale toaleta na chodbě už tolik ne. Proto Žižkováci vnímali umakartovou koupelnu v paneláku jako vrchol luxusu. Ale starou část Žižkova se nakonec zachovat podařilo a majitelé začali po revoluci ty domy upravovat na standard 21. století v oblasti nároků na bydlení. Ale jsou to pořád ty staré pavlačové domy a specifická atmosféra čtvrti v nich přežívá. A věřím, že přežije i pro další generace Žižkováků.

Ptejte se politiků, ptejte se Vašich volených zastupitelů, pište, co Vám osobně vadí. Registrujte se na našem serveru ZDE.