V prosinci jste zmiňoval v rozhovoru pro ParlamentníListy.cz, že „nervozita dosavadního ‚favorita‘ volby Jiřího Drahoše naznačuje, že první kolo vyhraje Miloš Zeman a druhé se nejspíše nebude konat.“ Pozměnil jste od té doby nějak názor?

Názor jsem nezměnil. Výsledek prvního kola volby bude záviset na volební účasti. Bude-li nižší, Miloš Zeman by v něm mohl získat nadpoloviční většinu.

Pokud bude druhé kolo, jaký je váš předpoklad, kteří kandidáti postoupí? Co rozhodne?

Také v tomto případě postoupí s největším počtem hlasů Miloš Zeman, podle dosavadních výsledků průzkumů by druhým postupujícím byl Jiří Drahoš, ovšem analogie s minulou přímou prezidentskou volbou napovídá, že druhým postupujícím nejspíš bude Mirek Topolánek. Naznačuje to jeho agresivní a nápaditá kampaň.

Zeman, Drahoš, Horáček, Topolánek. To jsou kandidáti v čele peletonu uchazečů o Hrad. Kdo dělá nejlepší kampaň, kdo to naopak v poslední fázi před volbami nezvládá?

Z mého osobního pohledu má nejsnazší pozici Miloš Zeman, kterému se ve volbách zúročí především jeho návštěvy regionů a stovky rozhovorů s potenciálními voliči. Situaci mu velmi usnadňují jeho protikandidáti, kteří (až na jednu výjimku) vystupují jako kolektivní Antizeman. Velkou roli sehrává také neobjektivita médií hlavního proudu. Ta na něho útočí už pět let, takže mu paradoxně přinášejí hlasy všech, kteří nemají rádi mediální podrazy.

Jiří Drahoš postavil svůj mediální obraz pouze na tom, že je jiný než současný prezident. Jeho kampaň je dlouhá, celou dobu se těší mimořádné podpoře veřejnoprávních médií, ovšem nedávný průzkum ukázal, že 50 % dotázaných občanů ho nezná. Navíc on i jeho volební štáb se dopouštějí hrubých chyb – opisování od Horáčka, strach z ovlivnění voleb cizími zpravodajskými službami atp. Vyvolává to ve mně vzpomínky na podobně koncipovanou strategii Jana Fischera před pěti lety, kterého nakonec podrazil jeho vlastní volební štáb. Nejspíš budeme sledovat něco velmi podobného i v tomto případě.

Michal Horáček patří mezi ty vzácné typy lidí, kteří v životě dosáhli téměř všeho, čeho si zamanuli. Zbohatl, stal se slavným textařem, v listopadu 1989 se velmi příhodně angažoval ve vrcholové politice a na rozdíl od svého kolegy Kocába toho nevyužíval pro vytváření mediálních mýtů. Přesto se loni rozhodl kandidovat na prezidenta. Možná proto, že vyšší post v této zemi není. Náklady na kampaň si hradí sám. Musí tušit, že neuspěje, ale svým povahovým založením je hazardní hráč.

Mirek Topolánek vstoupil do prezidentských voleb skutečně na poslední chvíli. Zvolil odlišnou strategii než ostatních sedm protikandidátů současného prezidenta, takže nevystupuje jako Antizeman, ale spíše jako jeho mladší alternativa schopná kompromisů. Přebírá i některá jeho témata v naději, že přetáhne také jeho voliče. S ohledem na jeho mediální pověst si myslím, že měl začít s kampaní daleko dříve. Přesto nevylučuji, že do případného druhého kola postoupí s Milošem Zemanem právě Mirek Topolánek, a zopakuje tak roli Karla Schwarzenberga před pěti lety. Samozřejmě také v kole druhém.
              
Kdybyste měl říct pár slov ke všem devíti kandidátům na prezidenta, s jakými lidmi máme tu čest?

Miloš Zeman zřejmě považuje své zvolení na druhé funkční období za završení své politické kariéry a možnost dotáhnout do konce své záměry, které časově překračují prvních pět let.