Před šestadvaceti lety jsme doufali, že to nejhorší už je za námi. Dnes má rozhodující slovo v politice člověk, který byl podezříván ze spolupráce s StB, nejbohatší Slovák, o němž nevíme, jak získal majetek, majitel významných médií, který je navíc nejpopulárnějším politikem, na Pražském hradě je Miloš Zeman, který je zase kritizován svými odpůrci za to, že nás údajně táhne na Východ. Jak se za této situace cítíte?

Nejde jen o to, jak se cítím já, ale jak se cítí občané České republiky. A jde o to, zda se již k lidem dostal dostatek informací o tom, kteří jedinci a s jakou ideologií a vlastnostmi se zde po Listopadu 89 opět dostali k moci. Zda se již dozvěděli, proč vznikl v osmdesátých letech Prognostický ústav a že rozhodně není náhoda, podíváme-li se, kdo jím prošel a kdo z nich je dodnes mezi nejmocnějšími politiky. Zda se již například na stránkách Petra Havlíka www.mapovani.cz dočetli, jak se vyloženě „tvrdou prací“ bez dostatečného počátečního kapitálu dostali současní oligarchové k tak obrovským majetkům. A zda se jim již spojily informace do uzavřeného kruhu a pochopili vazby, které po celou dobu pojí tyto dvě skupiny nemnoha jedinců a jakou hru si ještě stále s těmi, co jim ještě do karet nevidí, hrají.

Podle mne se jednoznačně jedná o spolčení proti vlastnímu státu a jeho občanům. Několik jedinců si různými mechanismy drží ve svých rukách moc, doslova rozkradlo obrovský majetek státu a ještě obsadilo 90 procent všech médií. Největší problém je určitě v obsazení mediálního trhu. Mohou výrazně ovlivňovat názory obyvatel, kteří politiku tolik nesledují. Dokonce vidíme již nejen zákulisní, ale také veřejný nátlak na veřejnoprávní média, kdy především Česká televize by si měla uvědomit, že její provoz je placen z daní občanů a nikoli z peněz několika politiků. Od posledních parlamentních voleb uběhly dva roky a všimněte si, kolik dříve kritických médií je dnes naprosto apatických k neplnění předvolebních slibů jednotlivých vládních stran o potlačování korupce, klientelismu atd. O kolika problémech se skoro nebo dokonce vůbec nemluví. Jak to, že netepou do najednou téměř nulové aktivity Nadačního fondu proti korupci nebo představitelů Rekonstrukce státu?

Petr Suda
 

Při loňských oslavách 25. výročí Listopadu 1989 ukázali manifestující na Albertově červené karty jako symbol protestu proti vyjadřování a chování prezidenta Miloše Zemana. Letos si Miloš Zeman přišel na Albertov a vystoupil na akci svých sympatizantů ze Strany práv občanů, vedle něho na pódiu ale stáli i zástupci z Bloku proti islámu, což bylo hojně kritizováno. Co tomu říkáte?

Předně je třeba říci, že v Praze proběhly 17. listopadu .2014 dvě významné akce. Jedna na Národní a druhá na Albertově. Obě se dosti lišily. Na Národní šlo o organizovanou akci Martinem Přikrylem. Lidi na povel zvedli červené karty na protest proti chování a jednání prezidenta Zemana. Naproti tomu protest proti Zemanovi na Albertově nikdo neorganizoval. Lidé se zde sešli spontánně a jejich reakce po příjezdu Zemana byla neuvěřitelně upřímná a na všech okolo bylo vidět, že si dobře uvědomují, že Miloš Zeman není jen nějaký senilní, vulgární kuřák a ožrala, ale že je vážně nebezpečný. Z pozice prezidenta republiky má obrovský vliv a plně jej využívá.

Osobně mohu říci, že před rokem byla jistým způsobem promarněna situace silného vzdoru proti bývalým i současným komunistům, kteří od roku 1948 nepřestali vládnout. Pro mne byl přístup Martina Přikryla a dalších organizátorů akcí proti Zemanovi po loňském 17. listopadu zklamáním ve své politické naivitě a bagatelizaci nebezpečí pokračování směřování naší země zpět před rok 1989. Když jsem před rokem mluvil o tom, že je Zeman jedna ruka s Babišem a že oba jsou vážnou hrozbou pro zachování svobody a demokracie, byl jsem označen za paranoika. Povrchnost, neochota zjistit si dostatek informací a růžové brýle jsou zásadní problém. Výsledkem je, že v jádru dobří lidé nakonec svou umírněností pomáhají špatným lidem, aniž si to vlastně uvědomují. Někomu po čase dojde, že se ve svém úsudku před rokem, dvěma, deseti mýlil, ale ne všichni jsou schopni svou chybu veřejně přiznat a již jen z principu si stojí za svým. Takový přístup můžeme zřetelně pozorovat i v souvislosti s imigrační vlnou. Je velké množství lidí, kteří mění po pár měsících na situaci okolo imigrantů názor. Je až legrační, jak si myslí, že si lidé nic nepamatují. Jak jednoduše nedokáží říci „spletl(a) jsem se“. Mýlit se je přeci přirozené a každému se to v životě stává.

• PROJEV Miloše Zemana na Albertově