Pane Golonko, začněme aktuálními zahraničními událostmi, především v Afghánistánu, ale i v Bělorusku, které mohou ovlivnit a už také, byť zatím jen okrajově, ovlivňují i naše životy a dění v našem evropském prostoru. Mám pochopitelně na mysli další migrační vlnu. Obáváte se jí? A jak se stavíte k přijetí případných uprchlíků z Afgánistánu či z Iráku?

Víte, na tuhle otázku je strašně těžké odpovědět. Evropské státy už prožily dvě světové války a dokázaly si vytvořit určitou vnitřní strukturu a určité sociální benefity pro potřebné. To vše se budovalo dlouhá desetiletí. A na tyto vymoženosti můžeme být právem hrdí, ale také to nebylo zadarmo.

A je podle mě nyní nanejvýš složité, abychom sem, do tohoto našeho systému a řádu, přivezli dejme tomu uprchlíky z Afghánistánu, protože to jsou lidé, kteří se tu nedokážou zabydlet, asimilovat se, přijmout naše evropské hodnoty, jejich mentalita a hlavně jejich náboženství jsou zkrátka značně odlišné od našich priorit. Proto se domnívám, že takové spojení by nefungovalo.  

Tady nejde o to, že my bychom nechtěli těmto lidem pomoct, ale oni si sami pomoct nedají. Tam je například žena méně než pes. Copak je takový přístup normální? Vždyť tam panuje středověk! 

Dobrá, ale co tedy s nimi?

Já jsem přesvědčen, že tento problém by se měl vyřešit tam, kde vznikl – to znamená na území Afghánistánu nebo Iráku, kam samozřejmě může EU nasměrovat svou pomoc v rozličných podobách, ale přivážet do Evropy další a další muslimy, to není ta správná cesta.