Pane Golonko, začněme aktuálními zahraničními událostmi, především v Afghánistánu, ale i v Bělorusku, které mohou ovlivnit a už také, byť zatím jen okrajově, ovlivňují i naše životy a dění v našem evropském prostoru. Mám pochopitelně na mysli další migrační vlnu. Obáváte se jí? A jak se stavíte k přijetí případných uprchlíků z Afgánistánu či z Iráku?
Víte, na tuhle otázku je strašně těžké odpovědět. Evropské státy už prožily dvě světové války a dokázaly si vytvořit určitou vnitřní strukturu a určité sociální benefity pro potřebné. To vše se budovalo dlouhá desetiletí. A na tyto vymoženosti můžeme být právem hrdí, ale také to nebylo zadarmo.
Je dobře, že se děti ve školách budou znovu testovat na covid-19?Anketa
A je podle mě nyní nanejvýš složité, abychom sem, do tohoto našeho systému a řádu, přivezli dejme tomu uprchlíky z Afghánistánu, protože to jsou lidé, kteří se tu nedokážou zabydlet, asimilovat se, přijmout naše evropské hodnoty, jejich mentalita a hlavně jejich náboženství jsou zkrátka značně odlišné od našich priorit. Proto se domnívám, že takové spojení by nefungovalo.
Tady nejde o to, že my bychom nechtěli těmto lidem pomoct, ale oni si sami pomoct nedají. Tam je například žena méně než pes. Copak je takový přístup normální? Vždyť tam panuje středověk!
Dobrá, ale co tedy s nimi?
Já jsem přesvědčen, že tento problém by se měl vyřešit tam, kde vznikl – to znamená na území Afghánistánu nebo Iráku, kam samozřejmě může EU nasměrovat svou pomoc v rozličných podobách, ale přivážet do Evropy další a další muslimy, to není ta správná cesta.
Fotogalerie: - Republikový sněm opravářů
Pane Golonko, v současné době jsme svědky často velmi vyostřených debat na téma očkování. Existuje zde stále poměrně početná skupina lidí, kteří se nechtějí nechat očkovat a obviňují státní orgány, že jim upírají možnost svobodného rozhodnutí na úkor těch, kteří očkování absolvovali. Jak vy osobně vnímáte tento problém? Jste sám očkovaný?
Já ten problém vnímám jednoznačně jako politickou hru, ve které se točí velké peníze. To je myslím jasné každému. To jsou miliardy EUR, astronomické částky, vydělávají na nás hlavně americké, ale i další farmaceutické společnosti, politici jim jdou pěkně na ruku a naše média jsou toho totálně přeplněná. Každý den začíná a končí tím samým – zprávami o očkování – jako by se nic jiného na světě snad ani nedělo. Ale abych odpověděl na vaši druhou otázku – ano, já jsem očkovaný. Upřímně říkám, že jsem tam nešel s žádným velkým nadšením a entuziasmem, ale absolvoval jsem to z ryze praktických důvodů.
Domnívám se ale, že každý má tu možnost volby, je to soukromá věc a privátní rozhodnutí každého z nás, jestli se dá, nebo nedá očkovat. Jsou zde různá omezení a restrikce, které se liší stát od státu.
Je nutné nařídit očkování proti covidu-19 v Česku jakožto povinné?Anketa
Velká debata se nyní strhla na Slovensku, které má v příštích dnech navštívit papež a slovenské úřady už vyhlásily, že přístup na akce spojené s čtyřdenní návštěvou hlavy katolické církve bude umožněn jen očkovaným – neočkovaným bude tedy zapovězen. Papež ještě před pobytem na Slovensku navštíví i Maďarsko. Tamní premiér Viktor Orbán vyřešil celou věc šalamounsky – po dobu návštěvy svatého otce přestanou platit veškerá omezení a zákazy související s covidovou epidemií. Povězte mi, jak to vidíte coby občan Jozef Golonka?
V tomto ohledu je u nás trošku problém, protože na Slovensku je víra poměrně dost důležitá součást běžného života mnoha lidí, zatímco Česko je, jak známo, hodně ateistickou zemí. Já bych to řešil velmi jednoduše – ať každý na setkání s papežem může přijít. Ať si to každý, kdo není očkovaný, dobře promyslí, jestli mu stojí za to tu akci absolvovat. Já v tom nevidím problém. Rozhodně bych tady nedělal nějaké manévry, že ten může a ten zase ne. To je nesmysl.
Pro mě osobně a pro mnoho jiných katolíků na Slovensku je papež tou nejvyšší možnou personou, která může tuto zemi navštívit. A pokud bych tam chtěl jít a nebyl očkovaný a někdo by mi v tom bránil, tak to bych tedy považoval za skutečnou diskriminaci.
Fotogalerie: - Český jarmark v Brně
Na Slovensku je, jak jsem pochopil, téma covidu stále dost mediálně frekventované…
To je slabé slovo. Já mám pocit, že se vlastně dohromady o ničem jiném nemluví. Politici a politické strany to totiž – a nejenom na Slovensku, ale i v jiných evropských zemích – velice chytře využívají a zneužívají a přizpůsobují si to téma podle potřeby. Jednou tím všechny straší, jindy zase uklidňují a vyzývají k rozvolnění opatření, ale je to tu stále přítomno. Kdybychom například řešili výši státního dluhu nebo zvýšení důchodů a další potřebné věci, které jsou v tuto chvíli minimálně stejně tak důležité jako koronavirus, tak bych to ještě chápal a toleroval, ale my jsme svědky toho, že covid slovenská média naprosto opanoval. Podle mě by ale měli covid řešit v první řadě zdravotníci, kteří na to mají kvalifikaci – a ne politici.
Pojďme se ještě zastavit u hokeje. V srpnu se v ČR uskutečnil Hlinka-Gretzky cup pro hokejisty do 18 let, kde jsme my Češi skončili šestí, ale Slovensko druhé. I draft NHL ukázal, že máte nezvykle silnou generaci špičkových hráčů. Například bývalý český reprezentační trenér Alois Hadamczik to nedávno okomentoval takto: „Sám jsem překvapen, protože Slováci mají mnohem menší základnu než my, do toho hokeje se dává méně peněz, je tam nesrovnatelně nižší počet ledových ploch – a přesto vidíte, že to evidentně jde i takto. Takže klobouk dolů, protože u nás to v posledních letech vázne.“ Je to pouhá náhoda nebo se začal na Slovensku hokej dělat zkrátka lépe a tohle jsou už výsledky?
Já musím spíše říci, že je to dílo té shody a náhody, protože víme, že jde o tři, čtyři špičkové hráče, což je sice skvělé, že tu jsou, ale to, jak se říká, jaro nedělá. Slovenský hokej, jak říkal pan Hadamczik, který to velmi přesně pojmenoval, má proti tomu českému hodně omezené možnosti prakticky ve všech směrech a nic zásadního se tu za posledních deset, patnáct let nepřihodilo, takže se z toho malého úspěchu můžeme radovat, ale těžko bych si dovolil to nazývat trendem. Stačí se podívat, kolik máme například hráčů v NHL nebo jaká je úroveň naší nejvyšší soutěže. To absolutně nesnese srovnání se situací před patnácti, dvaceti a více lety.
Fotogalerie: - Festival Flákanec
Vy jste několikrát kritizoval vedení Slovenského hokejového svazu, nastala přece jen nějaká pozitivní změna k lepšímu?
Podle mě příliš ne, vše je prakticky stejné, protože jsou tam stále titíž lidé. U vesla jsou ti, kteří v roce 2002 vybojovali ve Švédsku titul, zlato na mistrovství světa, kam spousta hráčů tehdy ani nepřijela, takže ta úroveň toho šampionátu nebyla valná, ale od té doby jsou ze všech těch tehdejších mistrů velké hvězdy, které určují všechno kolem hokeje na Slovensku.
Nicméně seniorská reprezentace má za sebou jeden čerstvý úspěch, kdy postoupila v neděli na domácím turnaji z kvalifikace do hlavního turnaje olympiády v Pekingu…
To ano, postoupila. Ale pokud máte takové soupeře jako Polsko nebo Rakousko a jim podobné, tak si myslím, že bychom – navíc před domácím publikem – na tom byli už opravdu hodně špatně, kdybychom nedokázali zvítězit.
Co jako Slovák říkáte na to, že trenérem slovenské reprezentace je stále kanadský trenér Craig Ramsay. Proč svaz tak často sází na cizince – to nejsou na Slovensku žádní kvalitní trenéři?
Co k tomu říct? Samozřejmě že tu trenéři jsou. Člověk se například neubrání jednoduché úvaze, jak jsme zužitkovali osobnosti, které v roce 1985 jako hráči vybojovali titul mistrů světa. Odpověď zní – nijak. Dárius Rusnák, tehdejší kapitán reprezentace už zemřel, ale hráči jako Vincent Lukáč nebo Igor Liba mohli být výbornými trenéry. Bohužel tady na Slovensku převládl v posledních letech názor, že trenérská škola je zbytečná, že vlastně úplně stačí, když jste v minulosti hráli NHL. A přitom bratislavská trenérská škola byla pověstná, vždyť jí prošel třeba Ivan Hlinka, Ján Starší, Miloš Říha a mnozí další. Ale teď angažujeme cizince, jenomže, když se podíváte na výsledky kanadských trenérů na ZOH a na světových šampionátech včetně dvou pořádaných doma, tak vidíte, že ty výsledky jsou opravdu tristní. Jedinou čestnou výjimkou byl Vladimír Vůjtek, který v roce 2013 získal pro Slovensko stříbrnou medaili, zatím poslední. Ale toho považuji za Čechoslováka, nikoliv za cizince.
Pane Golonko, poslední otázkou odbočím od všeho, čemu jsme se v dnešním rozhovoru věnovali. Já jsem tak, jak teď hovořím s vámi, ještě v červenci mluvil s dnes už bohužel zesnulým Milanem Lasicou. Znali jsme se přes 15 let, v poslední době jsme byli v kontaktu prakticky každý měsíc – a pro mě osobně je to velká ztráta člověka, který je z těch, jež si troufnu označit slovem „nenahraditelní“. Vy jste se, pokud vím, znali taktéž a samozřejmě už mnohem déle.
Ano, já jsem se znal velmi dobře jak s Milanem Lasicou, tak s Júliusem Satinským i režisérem Jánem Roháčem, který dělal hlavně v televizi spoustu fantastických pořadů s touto dvojicí, ale i další (Hovory „H“).
Máte naprostou pravdu, že Milan Lasica je nenahraditelný jako člověk s úžasným, inteligentním humorem, který dnes nikdo na Slovensku nabídnout nemůže. Byl jediný, byl to zkrátka originál. A přestože se dost často – a vy jste se toho vlastně v té otázce už dotknul – říká, že každý je nahraditelný, tak v jeho případě se domnívám, že to zkrátka a dobře neplatí.
To byla garnitura československých herců, komiků a zpěváků, kterou v podstatě nemůžeme srovnávat s tím, co je dnes, protože to bylo o třídu výš.
Já jsem v 60. letech navštěvoval pravidelně třeba Semafor nebo Rokoko, sháněl jsem lístky pro celý mančaft od paní Bohdalové, pana Matušky a dalších a znal jsem celou tuhle fantastickou generaci většinou i osobně. Rudolfa Hrušínského nebo Vladimíra Menšíka a samozřejmě na Slovensku také všechny ty největší tehdejší hvězdy, které by podle mě byly hvězdami i někde v Americe, kdyby se narodily tam. A to byli všechno lidé, díky kterým ti diváci a posluchači mohli alespoň na chvíli zapomenout na tu dobu totality a nechat se zcela vtáhnout do těch filmů a televizních či rozhlasových pořadů.
Bohužel, život není nekonečný, a tak jsme svědky toho, jak nás tihle skvělí umělci jeden po druhém opouštějí, ale rovnocenné náhradníky nemají.
Pane Golonko, děkuji za rozhovor a přeji hlavně hodně zdraví!
Děkuji mnohokrát a těším se na další povídání s vámi.
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
COVID-19
Více aktuálních informací týkajících se COVID-19 naleznete na oficiálních stránkách MZ ČR. Přehled hlavních dezinformací o COVID-19 naleznete na oficiálních stránkách MV ČR. Pro aktuální informace o COVID-19 můžete také volat na Informační linku ke koronaviru 1221. Ta je vhodná zejména pro seniory a osoby se sluchovým postižením.
Zcela jiné informace o COVID-19 poskytuje například Přehled mýtů o COVID-19 zpracovaný týmem Iniciativy 21, nebo přehled Covid z druhé strany zpacovaný studentskou iniciativou Změna Matrixu, nebo výstupy Sdružení mikrobiologů, imunologů a statistiků.
autor: red
