Předseda ODS Petr Fiala se do prezidenta Zemana opřel skrze to, kdo byl, a kdo nebyl na Hrad pozván 28. října. „Myslím, že rozdělování společnosti začíná na Hradě při rozesílání pozvánek,“ napsal na Twitteru. Co k tomu říci?

V tomto ohledu zastávám názor, že pozvání na Hrad by měl obdržet každý relevantní politik, ovšem nikoli již ten, kdo pozvánku prezidenta v minulosti odmítl. A to čistě z osobních nebo politických důvodů. I v politice je nutno chovat se racionálně a korektně, teatrálnost a ubohé politikaření některých já striktně odmítám. Kdo již jednou před médii účelově a trapně exhiboval a ukazoval přitom své „politické svaly“, anebo samotnou osobu prezidenta v minulosti urážel, může v tom přece demokraticky pokračovat i nadále. Lépe však mimo společnost těch, kteří chodí na Hrad v poklidu a přátelství slavit nejvýznamnější svátek naší země, výročí nabytí státnosti.

Osobně jsem na akce, které byly spjaté s osobou exprezidenta Václava Havla, také nechodil, ale nikdy jsem si ho nedovolil urážet například v souvislosti s jeho zdravím. A žádné pozvánky jsem před médii, z ideologických důvodů, obrazně řečeno, „netrhal“. A vězte, že by se v souvislosti s panem Havlem našlo takovýchto důvodů nepřeberně!

Je pravdou, že Miloš Zeman vytvořil jakési „síto“, některé pozval, jiné ne. Je v pořádku, že si prezident takto vybírá, kdo bude přítomen, a kdo ne?

Jak jsem naznačil v předchozí odpovědi, žádné takové „kádrovací“ síto by existovat nemělo. A prezident Zeman ho, podle mého názoru, a to až na ojedinělé případy oboustranně vyhrocené antipatie, asi ani nepoužívá. Spíše rozhodování o pozvání konkrétních osob nechává na svých poradcích či lidech v prezidentské kanceláři. Opakuji, že poprvé by měl být na Hrad pozván každý ústavní činitel, eventuálně někteří další politici a významné osobnosti a činovníci veřejného, vědeckého, sportovního, kulturního života, představitelé církví či armády a někteří další. Vyhodnocení toho, jak s pozvánkou potom pozvaný naložil, bych ale i já osobně svěřil aparátu prezidenta.

Prezidentský majestát by totiž neměl být, a to ani v demokratickém systému, účelově zesměšňován a ponižován těmi, kterým o naši zemi ve skutečnosti možná ani nejde, a je dobré toto registrovat! Dnes je prezidentem Miloš Zeman, příště bude někdo jiný, možná v zcela jiném politickém a osobnostním gardu, a jsem si jist, že ani budoucí hlava státu si „nepadne do oka“ s každým. A nebylo tomu tak ani v minulosti! Ovšem, naše „objektivní a svobodná média“ k tomuto často zcela tendenčně mlčela a nepozvání některých na různé státní akce se naopak hodnotilo jako morální a správné. A dnes tolik „křičí“. Divné!

„V životě jsem zažil spoustu státních svátků. V Rakousku i v Německu, ve Francii i v Británii, v Americe i v Austrálii. V žádné zemi jsem však neviděl při slavnostních ceremoniálech tolik zasmušilých tváří a v projevech necítil tolik negativní energie jako dnes v té naší. Atmosféra na Hradě smutnější než na pohřbech,“ uvedl k atmosféře na Hradě někdejší europoslanec Libor Rouček. Jak působil ceremoniál na vás? Byl smutný? A čím?

Libor Rouček byl asi nejspíše na jiné oslavě, jiného státního svátku a v jiný den! Já jsem zažil na „letošním“ Hradě velice příjemnou a důstojnou atmosféru, která prakticky všechny přítomné hosty oslovila. A většina přítomných, alespoň ti, které jsem viděl já ve svém okolí, se také dobře bavila. A jak to bylo s tou negativní energií v projevech? Ono je to totiž o tom, co si kdo z projevu druhého sám někdy účelově vybere, či co zdůrazní a co potlačí. A jistá negativní predispozice pana Roučka směrem k „Hradu“ je již dávno zřejmá, proto on vždy rád pohaní, když v bezpečném mediálním souručenství s pány Kalouskem, Fialou, Schwarzenbergem a dalšími, hanit lze.

Samozřejmě, mnohým přítomným hostům nebyl lhostejný ne zcela dobrý zdravotní stav prezidenta, který může chodit již pouze s velkými potížemi a bolestmi. Ale jen on sám musí vědět a vyhodnotit si, zda je schopen ještě takto zatěžující společenské akce absolvovat. Fakt, že při svém projevu seděl, mně nepřipadá jako závažný, a to možná na rozdíl od europoslance Roučka. Takže za mne: „Oslava byla důstojná a plně odpovídající významu státního svátku, žádný smutek s negativní energií se zde nenosily. Škarohlídům a zapšklíkům se ovšem v jejich negativistických úvahách a kritikách ubránit nikdy ale beze zbytku nelze!“

„Ubohost na entou. Zeman dává medaili Klausovi, estébákovi Smutnému, Zímovi a vdově po usvědčeném agentovi StB Zilkovi. Horší už to nebude,“ soudí hudební kritik Jan Rejžek. Lze se s tímto pohledem ztotožnit?

Názory pana Rejžka snad ani smysluplněji komentovat nelze! Pro něj nikdo jiný než superguru Havel, a efektivně soustředěná partička kolem něj, neměl a nemá ten „správný“ celospolečenský význam. To bylo při listopadovém převratu řečí „nebudeme jako oni“ či „nebudeme kádrovat“, a dnes? Plivá jedovaté kádrovácké sliny, kudy chodí! Měl by si ale ve svém zralém věku konečně uvědomit, že ne každý disponuje jeho zúženým a extrémně ideologicky motivovaným vidění světa. Jestli chce hájit parlamentní demokracii, ať tedy současně respektuje politické, a to znamená i názorové, povolební rozdělení naší společnosti.

Zjednodušeně pro něj, lidé si demokraticky zvolili Miloše Zemana za svého prezidenta, a již podruhé. To znamená, že jeho osoba byla pro všechny občany zcela čitelná, a to prostřednictvím jím vyjevovaných názorů a zastávaných postojů. Voliči se s nimi většinově ztotožnili, a tak je i výběr vyznamenaných lidí přeneseně i jakýmsi jejich rozhodnutím. A tak ať Jan Rejžek „šoupe, někde v pražské kavárně, nohama“ a snaží se přitom respektovat standardní demokratické procesy v naší společnosti. Jeho názor zůstane vždy názorem jednotlivce, přičemž za názory prezidenta republiky stojí miliony občanů.