Prý ale kolem sebe šíří vizionářskou atmosféru, poněvadž hovoří často o svobodě a dokonce píše i eseje o vině bank. Při návštěvě ParlamentníchListů.cz v jeho kanceláři si nešlo nevšimnout knih psaných ve starohebrejštině. I ty mu údajně v jeho práci pomáhají.  

V poslední době mezi lidmi upadá bankovní sektor poněkud v nemilost. Je mu vyčítáno neetické chování bankéřů. Pane Lamsere, jak je podle vás důležitá pro lidi pracující v bankovnictví etika? Existuje v této profesi - není na překážku?

Asi si ujasněme, co myslíte etikou. Etika, naplacato vzato, je sice vznešená, ale do jisté míry abstraktní disciplína, která se zabývá obecnou otázkou „jak správně žít a konat“.  Takže spíše než abstraktní etiku potřebují lidé v bankovnictví reflexi konkrétních etických témat, měli by v sobě mít zakódován reflex opakovaně takové reflexi své působení vystavovat. Podstatné je, že tady nejde o ani o obecné mudrování, ani o pouhé dodržování těch všech a mnoha formálních pravidel, kterým je finanční sféra podřízena. Měli by mít v sobě jakýsi étos, vědomí toho, k čemu jejich práce vlastně slouží, étos vyššího stupně vnitřního přesvědčení o tom, co je v takovém kontextu správné a co je již nepřípustné.

Podobně je tomu třeba u hasičů, policistů nebo lékařů. U těchto profesí je nutné dodržovat řadu pravidel, ale jejich účel je jaksi přirozeně zřetelný. V bankovnictví se důraz na explicitní pravidla stal tak silným, že se podstata sama poněkud rozplývá.… Příliš mnoho pravidel etický rozměr chování bohužel spíše ničí. A skutečně, jako by samostatná etická reflexe byla i občas těmto pravidlům na překážku.  

Dobře, pokud však zůstaneme u jisté současné nepřízně veřejnosti vůči bankéřům, asi tomu v posledním období napomohly informace o jistém údajném spiknutí bank a bankéřů. Na základě toho existovala hnutí typu Occupy (a podobná), píší se knihy o různých konspiracích (např. Co nesmíte vědět). Jaký názor má člověk, který v jedné z bank pracuje? Existuje nějaké řešení, jak reputaci bank opět napravit?

Řešení? Nevím, co na to říct. Co se mě týče, snažím se prostě dělat svoji práci. Mám za to, že naše služby jsou užitečné a mají smysl, a když se jim budeme pořádně věnovat, nepodléhat konjunkturálním tlakům, tak rozhodně nebudeme mít s reputací problém. Co naší reputaci škodí, je často vyvoláno impulzy zvenčí: Nestálá politická objednávka, náladové emoce okamžiku, představy o zázračných investicích bez rizika a dluzích, které se nikdy nemusí splácet.

Pokud takovým tlakům banka neodolá, jednou se to vrátí jako problém. Konkrétně v minulosti u nás například onen takzvaný bankovní socialismus. Ne každá instituce se s takovým voláním divočiny vypořádá. A někdy je to opravdu těžké – žádná z bank si kupříkladu dnes nedovolí nenabízet klientům spořicí účet, přestože je to produkt, který přináší potenciálně jen obtížně zvládnutelnou nestabilitu. Když to dělají i ostatní a regulace to nezakazuje... Většinou ale výtky proti bankám jsou spíš jen projevem negativní emoce, která vzniká nezávisle na bankách. Emoce, se kterou si společnost neví rady a potřebuje ji někam ventilovat. Sem určitě patří ono Occupy Wall Street, či nyní aktuálně notně psychedelické tažení proti poplatkům u nás, například…

Jste členem představenstva ČSOB, na co spoléháte vy při vedení svých podřízených, kteří možná také vnímají ten jistý odklon přízně společnosti vůči lidem v bankovním sektoru. Přece jen umět stát i v určitých ne zcela příznivých chvílích v popředí nějakého kolektivu se dá označit jako určitá věda, protože vůdčí osobnost by měla asi ledacos umět také zvládnout...?

Inu, ona by to právě věda být neměla. Práce s lidmi, natož jejich vedení, je něco jako řeč. Jedna věc je větný rozbor, věcný obsah sdělení. Něco úplně jiného je umět naslouchat a umět se jasně, citlivě a přesvědčivě vyjádřit. To vás musí učit už od dětství rodiče, musíte mít i trochu daru od Boha a hlavně to zkoušet, rozvíjet a nemít trému. Umět komunikovat s lidmi nemusí být věda, je to o přístupu, o respektu k lidem i situacím.