O co přesně jde ve sporu rady s vedením Ústavu pro studium totalitních režimů?

Spor má několik dimenzí. Jednou ze zásadních věcí je celková koncepce ústavu, kde je relativně velký nepořádek v projektech, které mají zkoumat minulost. Absentuje základní koncepce, která by těm projektům dávala nějaký řád. Projekty jsou přerušovány, v ústavu je velká fluktuace zaměstnanců, lidi odcházejí, a když nám pan ředitel předloží seznam projektů, tak se v něm objevují lidi, kteří už nejsou několik let v pracovním poměru. Projekty končí tím, že někdo z ústavu odejde. Ve hře je také otázka vzájemné důvěry, komunikace mezi radou a vedením ústavu vázne, mám pocit, že se pan ředitel rozhodl s námi nějakým způsobem bojovat. Moc tomu nerozumím.

Rada prý chce, aby se ústav nezabýval odhalováním totalitní minulosti z archivů StB a KSČ. Jsou liché obavy, že rada chce posunout činnost ústavu někam jinam než dnes?

Částečně liché nejsou. Já prostě přicházím s jinou představou Ústavu, já chci, aby zkoumal minulost v celé své celistvosti, to znamená, aby se zkoumaly i další věci, nejen činnost StB a KSČ, ale například i spolkový život, témata jako žena za normalizace, propaganda, abychom tehdejší společnosti podchytili v širším celku. Můj zájem je zkoumat minulost v širších souvislostech, nikoli jen výsekově nějakou drobnou činnost. Tam tedy určitý rozdíl v koncepci je, pan ředitel ji nesdílí, což já respektuji, ale v tom je právě zásadní problém, protože činnost ústavu a jeho směřování podle zákona definuje rada.

Já myslela, že ji definuje především zákon. Neprosazujete jinou koncepci, než pro kterou byl ústav zřízen? Má přece především zkoumat archivy StB, antidemokratickou činnost orgánů státu, KSČ, dokumentovat odboj proti totalitnímu režimu, nacismu i komunismu, analyzovat a zpřístupňovat archivní dokumenty široké veřejnosti. Kdyby zkoumal široké souvislosti, nesuploval by činnost jiných institucí, které se novodobou historií mají zabývat?

Vím, s jakým cílem byl zakládán, nebo to tuším. Když se podíváme dopředu toho zákona, tak jasně vymezuje období, které se má zkoumat, a má mimo jiné k dispozici archivy bezpečnostních složek, kde je spousta informací o tom, jak žili lidi. Máme spoustu pramenů o tom, jaké byly společenské nálady v nějaké době, archivy z té doby - to je nepřeberná studnice informací. Nejsou tam pouze informace o činnosti KSČ a StB. Pokud chceme upřímně pochopit dobu minulou, je zapotřebí ji pochopit jako celek, nejen její část.

Vy říkáte, aby to nesuplovalo činnost jiných institucí, ale já myslím, že to prostě nevadí. Když se podíváte na Fakultu sociálních věd a na Filosofickou fakultu Karlovy univerzity, máte tam dvě sociologie a vůbec to nevadí. Myslím si, že jistá diverzita přístupů k nějaké látce je prostě záhodná, nikdy se vám nestane, že všichni lidi napíší stejnou monografii. Dokonce to není od věci, když se zkoumá jedna věc z různých pohledů s různými materiály, to naopak dodává na plasticitě té doby. Pro mne je důležitá jistá pluralita názorů, to znamená, aby vedení ústavu, potažmo rada, nemělo nějakou ideovou představu a ústav bádal jen v zajetí této ideové představy. Já bych chtěl, aby tam pracovali historici a historičky různých paradigmat.

A myslíte si, že teď tomu tak není?

Myslím si, že to tak není, že lidi, kteří pracují nebo pracovali v ústavu a měli odlišný pohled na věc, tak jim ta práce byla znemožněna, případně byli vyhazováni.

A v čem se odlišoval pohled lidí, kteří byli podle vás z ústavu vyhazováni? Šlo o ideový nebo odborný názor?

V historické obci probíhá debata o třetím odboji a my jsme dostali stížnost jednoho historika, který napsal článek do Soudobých dějin, a ten byl kritický vůči nějakému státnímu pohledu na tu materii. Ten historik už mezi zaměstnanci ústavu není. To je postup, který vnímám jako problematický. A budeme se ve středu ptát pana ředitele Hermana a náměstka Stehlíka, jak je, aspoň podle informace, kterou máme od pana Somra, možné, že takoví lidé opouštějí ústav za to, že si dovolili formulovat názor.

Jde o to, jestli by měla zajít pluralita názorů podle vás tak daleko, že by v  Ústavu pro studium totalitních režimů měl pracovat člověk, který si myslí, že komunistický režim nebyl totalitní?

Moje odpověď je ano. Když se dnes podíváte do vědecké rady, tak v ní máte Stanislava Balíka, křesťansky konzervativního politologa, který ve svém textu říká, že totalita tady byla od nějakého roku 1948 do nějakého roku 1953 nebo 1956, a že pak to parametry totality nenaplňovalo. Máte čtvrté číslo Sborník Akademie věd z roku 2009, má asi 250 stran, s podtitulem Existuje v českých dějinách totalitarismus? Na toto téma probíhá opravdu živá debata. A většina historiků se kloní k tomu, že o celém období nelze hovořit jako o totalitě. Že to splnilo nějakými parametry padesátá léta, ale potom můžeme mluvit spíš o diktatuře KSČ, někteří mluví o autoritářském režimu.

Neříkám vůbec, jaký je můj názor, toho jsem dalek. Jen říkám, že tady existuje Akademie věd, která vede seriózní debatu o tom, jestli to byla totalita či nebyla. A v momentě, pokud se tady o takových věcech diskutuje a pokud ústav má být vědecké pracoviště, a zákon to předpokládá, tak by se také v něm mělo diskutovat. Jádro sporu spočívá v tom, že někdo klade otázku, zda někdo, kdo sdílí názor Akademie věd, může v ústavu pracovat.

Vy jste uvedl, že jste dalek říci svůj názor, ale mne by váš názor jako syna disidenta Petra Uhla skutečně zajímal. Opravdu si myslíte, že mezi rokem 1948 a 1989 bylo nějaké období, které nesplňovalo znaky totality?

Já jsem se vlastně ani jednou k tomuhle tématu nevyjádřil a dám si bacha, abych to nedělal. Není podstatné, co si myslí jeden radní a jako radní na to nechci odpovídat. K odborným věcem je tady vědecká rada. Mimo jiné jeden člen vědecké rady tento názor zastává. Já jen upozorňuji, že jsem si vědom jako sociolog, jako člověk, který vyučuje na vysoké škole a je členem akademické obce a místopředseda akademického senátu Fakulty sociálních věd Karlovy univerzity, že v akademické obci nějaká debata probíhá a já ji nemohu ignorovat. V momentě, když mi reprezentant ústavu říká, že to budeme ignorovat a že za něj se rozhodně nic takového zkoumat nebude, tak s tím mám problém. Já nechci prosazovat osobní názory, jen popisuji debatu v akademickém světě, nechci, abychom byli od akademického světa odtrženi.

Budete o směřování Ústavu ve středu hovořit. Myslíte si, že pokud se s vedením ústavu neshodnete, budete iniciovat odvolání ředitele Daniela Hermana?

Já navrhovat odvolání pana Hermana nebudu, ale pokud ho někdo navrhne, tak ho podpořím. Jsem prostě připraven hlasovat pro jeho odvolání. Jsem s prací pana ředitele nespokojen a mám pocit, že se rozhodl postavit veřejně do opozice vůči radě. Mám za to, že jeho záměrem je být odvolán za co největšího humbuku, aby si udělal osobní politické pí ár. Veřejně deklaroval, že má nabídky kandidovat do nějakých voleb. Já to nepovažuji za šťastné.