Rok 2020 byl označen jako ,,annus horribilis“, hrozný rok. A mluví se o tom, že může zásadně poznamenat i naši budoucnost. Může být pro naši zemi tím, čím byly roky 1929, 1938, 1939 či 1968? Jako téměř fatální záležitost, která obrátí dějiny této země?

Já bych nerad přirovnával současnou situaci k některé z vámi zmíněných zásadních událostí, ale dá se jistě říci, že všechna tato data spojuje fakt, že se jednalo vždy o vyústění anebo důsledek nějakého předchozího vývoje.

Kde se tento vir vzal, je dosud nejasné, a nejsem v žádném případě odborník na toto téma. Ať už to je ovšem jakkoliv, dá se s jistotou říci, že tento vir zafungoval na naši společnost jako urychlovač negativních trendů, které byly nastartovány daleko dříve. Tato situace nám zkrátka ve vší nahotě ukázala, na jaké úrovni je dnešní politika, jak se hospodaří s veřejnými penězi a jaký vztah má stát k daňovým poplatníkům a k jimi v daních odvedeným penězům.

Ale je to nejen náš český problém, jedná se o problém celoevropský, možná celosvětový.

V čem si myslíte, že loňský rok poznamenal českou společnost a vývoj této země nejvíce? Co ukázal o našich elitách a politickém vedení?

Opět je potřeba říci, že loňský rok zejména obnažil realitu. Kam jsme se od roku 1989 dostali? Chceme-li hodnotit stav politiky a postoje politických elit, musíme si na rovinu přiznat stav dnešní společnosti.

Společnost žijící v době blahobytu a dostatku si chce užívat života a čím dál méně se zajímá o veřejné záležitosti. Politika přestává lidi z různých důvodů zajímat, ti zodpovědnější chodí pouze k volbám. Ti pohodlnější volí ty, kteří slíbí více peněz anebo větší pohodlí, a oblíbené jsou dnes hlavně přísliby různých jistot. Domnělé jistoty jsou ochotni vyměnit za cokoli, protože šance, příležitost a svoboda konání, po které touží činorodí lidé, už smrdí úsilím.

Na každém kroku jsou lidé přesvědčováni, že finanční zdroje jsou téměř na cokoli a slova jako dotace nebo evropské peníze probouzejí ve společnosti pocit, že jsou někde peníze, které bez práce padají z nebe napořád. Denně jsme politiky přesvědčováni, že každý občan bez ohledu na to, jestli pracuje nebo nepracuje, má nárok na vše stejně jako ten, který dře a řádně platí všechny daně a poplatky.

Zkrátka dlouhodobě platí, že v naší zemi se vyplatí být spíše státním úředníkem, než se snažit být nezávislým na státu a na jeho jistotách. Politici svými kroky a podporou byrokracie dále znevýhodňují činorodé lidi a podporují pohodlnost a nárokový stát.

V této situaci se začne v zemi šířit nový vir a ukáže se, že politici jsou pouze schopni zakazovat, uzavírat a stát bezprecedentně zadlužovat.