Jak hodnotíte kroky vlády v nynější energetické krizi? I někteří její příznivci ji kritizují za to, že se zastropováním cen pro veřejnost a menší i střední podniky dlouho váhala oproti jiným evropským zemím. No, a zastropování cen pro velké firmy se realizuje až nyní, kdy jsme dostali „požehnání“ z Bruselu. Počínala si pětikoalice správně?
Vláda reagovala nedostatečně, ale především neskonale pozdě. Naprostá většina členských zemí EU reagovala již na začátku tohoto roku a použila mix strukturálních, daňových opatření v kombinaci se sociálními dávkami. Například v Belgii vláda již v říjnu 2021 rozšířila tzv. sociální energetický tarif, který byl zaveden za covidu, na cca 500 tisíc domácností a zároveň zavedla 80eurové šeky na energie pro nejzranitelnější podniky. Od března letošního roku pak snížila u elektřiny DPH z 22 na 6 procent a každá domácnost dostala 100 eur na energie, nízkopříjmové pak další slevy. Domácnosti používající topný olej dostaly 200 eur. A daně na benzín a naftu šly také dolů. A to jsou opatření jen pro domácnosti.
Česká vláda se tomuto problému dlouho vůbec nevěnovala a nehledala řešení. Já osobně jsem jako vedoucí reprezentace zaměstnanců na tripartitě vládě nabízel recept ekonomických expertů ČMKOS na to, jak postupovat, už hned na začátku roku. Vláda neudělala nic. Poté jsme někdy od května poslouchali měsíce se táhnoucí debatu o tzv. úsporném tarifu, aby se vláda v září probudila a konečně začala pracovat na zastropování elektřiny a plynu. To ale znamená, že vláda zhruba tři čtvrtě roku nechala inflaci růst, a tím pádem lidi a firmy dostávat do existenčních potíží.
Majitelé velkých firem i zástupci jejich profesní organizací (např. Svaz průmyslu a dopravy ČR) už delší dobu upozorňovali ministra průmyslu i celou vládu na to, že pokud nedojde i k ponížení cen energií pro větší podniky, ztratí český průmysl svoji konkurenceschopnost. Považujete nejnovější návrh ministra Síkely ohledně zastropování cen za zcela povedený?
V tomto jsme se zástupci firem za jedno. Pomoc přichází pozdě a je nedostatečná. Naše firmy se stávají nekonkurenceschopnými, protože mají zcela jiné podmínky než výrobci z jiných zemí EU, o asijských a amerických konkurentech ani nemluvě. Že firmy začaly přenášet produkci do zahraničí, je nyní realita. To je ale zase něco, co je velká škoda pro naše hospodářství. Za mne byl přístup vlády k celému problému naprosto liknavý.
Odvrátila tedy vláda svými rozhodnutími, i když velmi opožděnými, větší propouštění zaměstnanců z firem a podniků anebo je máme po novém roce spíše očekávat?
Vláda udělala alespoň něco, ale bohužel ztráta konkurenceschopnosti českého průmyslu trvá, a to zvláště u energeticky náročných provozů. Firmy bohužel o svých neřešitelných problémech často nemluví, protože se bojí, že by to budilo obavy u jejich obchodních partnerů a že by si toho všimly banky a zastavily jim provozní úvěrování, což by pravděpodobně znamenalo konec.
Máme informace, že některé firmy také mají už nyní méně zakázek a je možné, že na přelomu prvního a druhého čtvrtletí příštího roku může dojít k vlně propouštění. Proto je potřeba s tím počítat dopředu, pomoci firmám a lidem a minimalizovat negativní dopady na ně. I proto se podivuji nad tím, že třeba ministr práce a sociálních věcí přišel s nápadem, že by se měla snižovat podpora v nezaměstnanosti. Ta je mimochodem jedna z nejnižších v EU už nyní a její snižování by znamenalo, že by se mnoho lidí propadlo do hmotné nouze. Pokud je skutečně cílem „oživení snahy o rychlejší nástup do zaměstnání“ uchazečů o práci, pak tuto snahu ve svém principu lze podpořit, ale je třeba se zaměřit na cílovou skupinu dlouhodobě nezaměstnaných, kterých je v evidenci úřadu práce zhruba 90 tisíc. Tito lidé však jsou v evidenci déle než 12 měsíců, a tím pádem podporu v nezaměstnanosti už nepobírají. Naopak jak z průměrné délky pobírání podpory v nezaměstnanosti vyplývá, tuto podporu dostávají uchazeči o zaměstnání, kteří procházejí krátkou, tzv. frikční, nezaměstnaností a následně nastupují do zaměstnání. Tito lidé nemají problémy si najít uplatnění relativně rychle a argument ministra tedy postrádá základní logiku.
Máte zprávy o tom, jestli se s energetickou krizí nezhoršily podmínky zaměstnanců v českých firmách? To znamená, zda jim nepoklesly mzdy, jestli zaměstnavatelé udržují teplotu na pracovištích v zákonných mezích, a jak to lidé mají s ochrannými pomůckami atp.?
Mzdy v českých firmách jsou velice nízké, a to platí obecně. Inflace logicky reálné příjmy ještě dramaticky snižuje. Vláda dává najevo, že lidé podle ní mají hodně peněz a že si Češi žijí nad poměry. A že kdyby se u nás mzdy a platy zvýšily, údajně by to zvýšilo inflaci. Zajímavé ovšem je, že tato inflace je zhruba ze tří čtvrtin dovezená a způsobují ji především právě zmíněné vysoké ceny energií a potom zisky firem. Opakuji energie a zisky firem, tedy přesně to, na co vládu prakticky od jejího nástupu upozorňujeme a kde vláda nekoná, a pokud, tak pozdě a nedostatečně. A kdyby někdo chtěl takový pohled a opět přicházet s fabulací, že za inflaci mohou příliš vysoké příjmy lidí, tak i podle oficiálních vyjádření jak Evropské komise, tak Evropské centrální banky, mzdy na tuto inflaci vliv nemají. Natož v České republice, kde máme produktivitu mnohem vyšší, než jaká je úroveň mezd.
Tento článek je uzamčen
Po kliknutí na tlačítko "odemknout" Vám zobrazíme odpovídající možnosti pro odemčení a případnému sdílení článku.Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: Jan Štěpán