Tak tedy, jak jste v Londýně prožíval vítězství svých partnerů z Konzervativní strany? Byli si jistí, že to „urvou“? Například česká média tvrdila, že to bude těsné. Z čeho tak soudila, dle vás?

Sledovali jsme to s pár přáteli v bytě u jednoho z nich nedaleko Westminster Abbey. Samozřejmě to byla u konzervativců velká euforie, které předcházela nervozita do poslední chvíle. Ale v momentě, kdy „exit polls“ ukázaly na obrazovce 368 mandátů, vypukli moji kamarádi v jásot. Nakonec to po spočítání hlasů skončilo na 365, což je stejně nejlepší výsledek konzervativců od roku 1987. A naopak pro Labour Party nejhorší od roku 1935.

Česká média nechci vůbec komentovat. Nechuť mnoha komentátorů z různých mediálních titulů vůči Johnsonovi byla zcela očividná. Ale koho v Británii zajímá, co píší a říkají česká média?

Brexit tedy bude. Proběhne ve variantě, kterou Boris Johnson předkládal neúspěšně parlamentu? A jakým způsobem se výkon brexitu „srazí“ s novou Evropskou komisí?

Ano, Dolní sněmovna zcela jistě schválí Johnsonův „deal“ a Velká Británie tak odejde z EU k 31. lednu 2020. Ale pak nastane ještě „přechodné období“ a dále se rozběhnou jednání s Evropskou komisí o obchodních a dalších dohodách. To může trvat měsíce i roky. Takže datem 31. ledna 2020 ještě nic nekončí. Ale po něm již Británie nebude členem EU.

Ve svém projevu Johnson slíbil Britům, že Británie bude uhlíkově neutrální do roku 2050. Čtenáři, kteří nevědí, že Johnson se snaží být „zelený“, budou překvapeni. V čem bude „zelený“ Johnson postupovat jinak, než jsou plány Evropské komise? A k čemu z toho se vy a ODS hlásíte?

Konzervativní strana „zezelenala“ už za Davida Camerona. Pokračovala v tom i Theresa May. Johnson nemůže toto kormidlo najednou otočit. Chápu to, i když nejsem pro vyhlašování těchto klimatických závazků. Dobrou zprávou ale je, že Velká Británie se postavila po bok České republiky při obraně jaderné energetiky. Bez ní je jakékoliv snižování emisí nemyslitelné. Tady nás čeká ještě střet zejména s Německem, Rakouskem. Ukázalo se to už na poslední Evropské radě. Jádro musíme uhájit.

Zcela upřímně: Kdyby Česko mělo takovou míru ekonomické síly a geografické samostatnosti jako Británie, přál byste si následovat Borise v odchodu z EU? Když na jednu stranu gratulujete Británii k výsledku voleb, které budou znamenat brexit, o czexitu jste zatím ani vzdáleně nemluvil.

„Kdyby“ jsou chyby. Jsme malá středoevropská země, obklopená členy EU, částečně i eurozónou. Do EU vyvážíme 85 % našeho exportu. Británie je naopak ostrov mimo evropský kontinent, pátá největší ekonomika světa, do EU vyváží méně než 50 % exportu. Navíc je navázána na anglosaský svět, na Commonwealth (britské Společenství národů), má křeslo v Radě bezpečnosti OSN. Nedá se to vůbec srovnávat. Czexit proto není realistická politika. Realistická politika je stát si v EU za svým, jako třeba při odmítání uprchlických kvót nebo při obhajobě jádra. Nenechat se zastrašit, neplavat jen poslušně s hlavním proudem, nebát se ozvat. To prosazujme.