Andrej Babiš je pod palbou poté, co vláda byla nucena přiznat akutní nedostatek roušek a respirátorů. Jak je možné, že vláda už týdny mluví o objednávkách, ale stále nic není? Není toto fatální selhání?

Fatální selhání čeho? Roušky nemají nikde v Evropě. V některých zemích ještě stále odmítají uvěřit tomu, co se děje. Dobře, nejsou roušky pro obyvatelstvo. Bohužel s morovou ránou v jednadvacátém století nikdo nepočítal. Stejně jako nikdo nepočítá s explozí jaderného reaktoru. Nemáme infrastrukturu pro jadernou ani bakteriologickou válku. Nemáme stovky, či dokonce tisíce lůžek v přetlakových tunelech, obrovská filtroventilační zařízení jsou demontovaná i tam, kde ještě před třiceti lety byla. Třicet let jsme krizovou infrastrukturu nepotřebovali. A politici, kteří nezažili druhou světovou válku, neměli potřebu platit něco, co vypadalo jako čert na zdi namalovaný. Ale aspoň lékaři prostě měli být vybaveni. Lékař i praktik přece musejí počítat s tím, že se může něco stát, a měl by mít zásobu roušek či respirátorů. Měl by mít i obličejový štít či přetlakovou masku s filtroventilací. Dokonce by měl mít ty staré skleněné a sterilizovatelné injekční stříkačky, jehly a skalpely, šití, příruční autokláv ke sterilizaci, ozonizátor, germicidní UVC lampu, zásobu lékařského lihu, jódu a hypermanganu. Měl by mít někde chlorové tablety, benzínový generátor a hromadu dalšího vybavení pro dobu apokalyptickou. Může nastat blackout a lékařskou službu bude potřeba vykonávat bez elektřiny. Může vypuknout epidemie spály, či může přijít pacient s dýmějovým morem. Může havarovat letadlo, může sem někdo dovléct třeba ebolu… ve chvíli, kdy druhý konec světa je dostupný za 24 hodin, zní otázka nikoliv „jestli“, ale „kdy“. Kdy se Evropou přežene epidemie afrických kmenů viróz? Hemoragické horečky čekají jen, až v Praze bude teplo jako v Ankaře. Zvlášť když nás Evropská unie učí tomu, že přece naprostou svobodu pohybu má mít každý Afričan, který zatoužil po evropském životním standardu. A že vzájemný obchod musí být hranicemi nijak nerušený. Teď mají některé země, jako například Švýcarsko i my, zablokované statisíce roušek v „jisté evropské zemi“, jak decentně nazývají Německo. Vláda neselhala, tohle je prostě mimořádná situace. Má se vypravit do německého celního skladu pro zabavený kamion výsadková jednotka, má postřílet německé stráže a kamion provézt přes hranice násilím? I tak se mohou nakonec chovat státy. 

Navíc jeden vyjednávací tým málem naskočil na pokus o podvod. Někdo se pokusil vylákat peníze a nedodat nic. Ztracené dva dny. Prostě zvykejme si. Žijeme v době, kde pravidla určuje ten, který poroučí. 

Ze strany vlády na jednu stranu zní, že situace s rouškami je složitá, že jde o problémy s blokací v jiných zemích atd. Jak potom chápat pomoc PPF, která roušky a respirátory nakoupí (nikoli že je daruje ze svých zásob) a věnuje státu?

První věc je, že PPF je soukromá firma. Není vázána zákonem o zadávání veřejných zakázek, může poslat NKÚ, kam chce, a v Číně si může nakupovat, co chce, kde chce a za kolik chce, třeba na černém trhu. To stát nemůže. Stát nemůže říci čínskému státnímu úředníkovi, že mu odpustí jeho úvěr u místního Home Creditu, když prodá právě nám a prodá i za slušnou cenu.

Podstatné je, že PPF dlouhodobě v Číně podniká, proto tam má kontakty na úrovni, na které je vláda mít nemůže. Umí říct čínsky dobrý den a děkuji. A pokud si k tomu přičteme hrdinské skutky pražského pirátského primátora Hřiba, který si dodnes myslí, že může měnit politické pořádky, které pro západní svět narýsoval Henry Kissinger v roce 1972, můžeme si gratulovat, že roušky/respirátory vůbec někdo v Číně dokázal koupit. Tohle Hřibovo tchajwanské frajerství totiž mohlo a stále může mít fatální následky. Proč pomáhat někomu, kdo nám soustavně okopává kotníky? Čína se z toho dostala sama, proč by se měla rozrušovat se zemí, jejíž představitelé si nevidí na špičku nosu?

Vláda a především premiér vystupují akčně, osobně chodí kontrolovat zásoby potravin do obchodních řetězců atd. Andrej Babiš dokonce mluvil o tom, že komu chybějí třeba roušky v nemocnici, osobně je tam doveze. Někteří to chápou jako PR než krizové fungování vlády. Neměl by se premiér a kabinet starat, aby fungoval především systém jako takový?

Měl. A kabinet se podle mého názoru stará, aby systém fungoval. Zaregistrovala jsem například posílení vládního týmu o vojenské odborníky. Výměnu výživové poradkyně za skutečnou hygieničku. Bohužel obyvatelstvo je vždy chytřejší než jeho představitelé, takže navzdory tomu, že v Itálii byla již plně rozjetá epidemie, jezdilo lyžovat do postižených oblastí a na Facebooku sdílelo posměšné statusy. Uvidíme, kolik lyžařů nakazilo své příbuzné a kolik posměváčků to přežije.

Vláda dělá to, co jí zákon o nouzovém stavu umožňuje. Uzavírá hranice navzdory tomu, že Německu se to hrubě nelíbilo… (a už to dělá taky). Zavírá hospody, ačkoliv se to štamgastům nelíbí. A uvaluje karanténu, i když nechce natvrdo říct, že kdo ji ostentativně poruší, půjde si sednout natvrdo do kriminálu. K mimořádným událostem patří i to, že premiér jede do velkoskladu potravin ukázat národu, že je co jíst. Premiér, stojící před plnými regály, vydá za tisíc tiskovek. To beru. 

Systém se zatím nezhroutil. Občas selžou jednotlivci, občas někoho hygiena odmítne poslat na test a ukáže se, že to byla chyba. Častěji někdo nepřizná, že byl lyžovat v Itálii, protože potřebuje chodit do práce. Když je to lékař nebo zdravotník, měl by za to jít sedět. Protože má vědět. Protože má mít odpovědnost. Tak to prostě je. Epidemii naši předkové zažili naposledy v roce 1711 a trvala čtyři roky. V Praze podle úředních záznamů zemřela víc než čtvrtina obyvatel. V Čechách zemřelo 200 tisíc lidí. Možná by stálo za to přehodnotit mariánský sloup a postavit místo něj koronavirový. 

Teprve teď možná doceníme, co to pro stát v krizi znamená, mít premiéra oligarchu, který vlastní chemické továrny, obilné sýpky, mlýny, pekárny i masokombináty. Milion litrů dezinfekce je při troše dobré vůle otázka několika dnů produkce chlorové elektrolytické linky na plný výkon. Na evropském trhu umí sehnat obilí i maso ve velkém, pokud by náhodou scházelo. Ví, jak donutit potravinové obchodní řetězce k poslušnosti. Tak máme šanci, že Čechy bez potravin nezůstanou.