Žijeme v turbulentních časech, které pro sociologa nepochybně musejí být fascinující. Co vám chování v této krizi ukázalo o české společnosti?

Reakce české veřejnosti měla dvě fáze. Nejdříve jednoznačně převládalo nadšení, nezištnost, obětavost. Dokonce i lidé smýšlející spíše globalisticky byli otevření myšlenkám jako národní a místní soběstačnost.

Kdyby tehdy vystoupil skutečný politický vůdce a předložil národní vizi, to nadšení se mohlo udržet, mohlo být zhmotněno do konkrétních kroků, lidé by viděli nějaký pokrok a nálada by vydržela. Pár Šafrů a Fendrychů by vřeštělo, ale nikdo by si jich nevšímal.