Co tak povětšinou děláváte o půlnoci ze soboty na neděli?

Snažím se být doma, kompenzovat čas, který musím trávit pracovně mimo. Myslím, že většinou jsem už v posteli, v neděli ráno brzy vstávám se psem na cvičák.

Jak vnímáte Babiše jako člověka a jako lídra, mecenáše, podnikatele, politického benjamínka? Vidíte v něm ikonu, vážíte si ho nebo jej vidíte i v dejme tomu kritických rovinách?

Je to skutečný lídr, kterého nelze než respektovat. Vůbec ho už nevidím jako politického benjamínka. Prostě ne náhodou uspěl v podnikání a asi ne náhodou už nyní zanechává viditelnou stopu v české politice. Stačí si přečíst koaliční dohodu a je zjevné, že on a hnutí ANO 2011 program naplňují již od prvních dnů. To neznamená, že v něm vidím ikonu. Naopak, na řadu věcí máme asi odlišné názory, mnohdy bychom se asi lišili ve zvoleném postupu, jak jsem jednou řekl, jsme každý z trochu jiného těsta. Ale to je jedině dobře, pokud si on dokáže z názorů jiných vzít to pozitivní. A zatím to potvrzuje.

Je pro vás důležité, jak dopadne „kauza agent Bureš“? Zejména  s ohledem na fakt, že váš otec i vy jste byli členy komunistické strany? Stále to část lidí považuje za věc, kterou nepřejdou bez nějaké slovní fráze…

Budu mluvit hlavně o sobě. Ve druhé polovině osmdesátých let jsem byl krátce v KSČM. A nebudu se nijak vymlouvat, byla to největší chyba v mém životě a nemohu říct, že jsem neměl alternativu. Při mojí vzdorovité povaze by asi vše bylo jinak, kdybych býval žil v jiném prostředí. Respektuji, že někteří lidé i dnes volí KSČM, je to jejich právo. Já jsem se však se svým krokem vyrovnával skoro 25 let, než jsem se rozhodl vstoupit do politiky s tím, že mám za sebou kus práce pro tuto zemi. Hodně mi v tomto všem v minulosti pomohly rozhovory a setkání s Václavem Havlem. Jistě, řada lidí si asi řekne své, nebo mě považuje za kariéristu. Nemá smysl přesvědčovat, že je to jinak. Ale kolik lidí odmítlo již několikrát místo ve vládě a stálo na vlastních nohou? To mi dalo obrovskou svobodu, nezávislost, a tím i sílu.

Proč jste už ukončil činnost své lobbistické firmy, když ještě nemáte nic jisté? Není to předčasné?

To rozhodně ne, neřídím se tím, co si myslí naši politici. Premiérem nevyjímaje! Ani své standardy nepřizpůsobuji těm jejich, to bych asi opravdu podnikal až nevím dokdy. Z mého pohledu to předčasné není. Byť naše firma byla hlavně poradenská a nikoliv lobbistická, tak jsem toho názoru, že mezi byznysem a politikou musí být čistý řez, a to nejen z časového hlediska. Jsem na tyto standardy zvyklý z Bruselu a budu to tak praktikovat dál. Jsem si vědom, že mnozí politici u nás smýšlejí jinak a ve svém okolí mnohé tolerují. Se společníky jsme se rozhodli vypovědět všechny kontrakty a 7. ledna jsme se rozhodli zahájit proces likvidace firmy. Další aktivity rovněž postupně utlumuji. Ze stejného důvodu jsem rezignoval na členství v klíčovém poradním orgánu Komise, byť to komise nevyžadovala.

Ovšem vzpomeňme, že v roce 2004 jste jako eurokomisař zažil, že jste už na daném postu dokonce byl, ale záhy jste byl nahrazen politickým kandidátem. To vás jistě nenechalo chladným  - jak to hodnotíte s odstupem deseti let?

Nebylo mi to jedno. Už proto, že jsem opustil diplomacii s vidinou dlouhodobější práce v Evropské komisi a že jsme dali dohromady mimořádně silný tým, který můj nástupce ani zdaleka neměl. Stačí srovnat, kde jsou nyní moji bývalí kolegové a ti od pana Špidly. Nicméně s odstupem jsem za to svým způsobem rád, i když vrchol férovosti to nebyl. Byla to však obrovská zkušenost odmítnout nabídku na ministra a postavit se na vlastní nohy ve velmi konkurenčním prostředí.

Nyní dělá českého eurokomisaře člověk, který je veřejnosti v podstatě neznámý, Štefan Fülle. Je nebo není to důležité, jaké je „v jeho státě“ o něm mínění a povědomí?

Rozhodně je důležité to, jaké je o něm povědomí, méně už mínění. Ne každému se zavděčíte, ale povědomí je klíčové. Komisař musí sehrát roli jakéhosi ambasadora mezi Bruselem a Prahou, musí být aktivní i ve své vlastní zemi, musí mít cit pro klíčové zájmy jeho země, aby mohl vždy u zásadní otázky kolegům komisařům přiblížit, jaké dopady ta která norma může mít na jeho zemi. Měl by také být klíčovým člověkem přibližujícím Evropskou unii občanům.

Aktuálně se chcete stát europoslancem, zmínili jsme rovněž epizodu eurokomisaře. Jak byste vyhodnotil míru vlivu, ekonomickou výhodnost, prestiž či vnímání veřejností euroskeptického Česka, pokud byste srovnával tyto dva posty?

Především je třeba vzít v úvahu, že Komise je výkonný orgán a Evropský parlament zase zákonodárný. Komise je takzvanou strážkyní základních smluv a unijního práva, pokud použiju nadsázku. Více se svými kompetencemi podobá vládě. V legislativní oblasti jí přísluší normotvorná iniciativa. Parlament naopak společně s Radou - tedy členskými státy - legislativu schvaluje. Komise má 28 členů, parlament jich bude mít v příštím funkčním období 751. Od těchto čísel lze leccos odvodit, ale kvalitní, aktivní a dobře se v problematice orientující poslanec může mít také odpovídající a tedy zásadní vliv. Role europarlamentu v posledních letech významně vzrostla. Nedokážu říct, co a jak veřejnost vnímá. Ne každý asi mezi europoslancem a eurokomisařem rozlišuje, což něco vypovídá o příslušných politicích. Ekonomicky je pozice komisaře podstatně lépe ohodnocena.

Očekává se, že nynější koaliční vláda bude mnohem více proevropská. Vnímáte to stejně?

Věřím, že proevropská ano, ale na klišé já moc nedám. Pamatuji si takzvaně proevropské, ale také dost povrchní a v mnohém nekritické a neschopné ministry. Rád bych, abychom především měli jasno o klíčovém národním zájmu, o zájmech českých občanů a podniků a tyto také dokázali obhajovat. Současně ale chceme mít Unii stabilní a prosperující, jinak ani české subjekty na tom nebudou extra dobře. To znamená mít aktivní, vyvážený a věcný přístup k Evropské unii a nikoliv ji na jedné straně neustále okopávat, nebo naopak glorifikovat, jak to někteří s oblibou a bez sebereflexe dělají.

Co říkáte na slova paní Jourové, že jsme nejhorší, co se týče čerpání eurodotací a že hrozí, že letos přijdeme o 24 miliard?

S paní Jourovou souhlasím a budu jí držet palce. Protože dosavadní výsledky ČR v tomto směru jsou neomluvitelné. Členství v Evropské unii nepřináší zdaleka jen finanční prostředky, ale takto promarnit příležitost v jejich čerpání - ať už na centrální nebo krajské úrovni - je neskutečné.

Mohou aktuální personální změny na některých ministerských postech přispět k vylepšení evropského obrazu Česka? Co jako někdejší diplomat a někdejší náměstek ministerstva zahraničí říkáte z tohoto pohledu například na osobu Lubomíra Zaorálka (ČSSD) jako nového českého ministra zahraničí?

Je to člověk, který se dlouhodobě zahraniční politikou zabývá. Bude mít šanci příští čtyři roky prokázat, že to byla správná volba. Kvůli naší zemi si budu přát, aby se mu práce dařila. Na ministerstvu zahraničních věcí je stále dost kvalitních diplomatů, i když někteří byli záměrně a mylně upozaděni. Chci říct, že to není o jedné osobě. Bude záležet, jak dá tým dohromady a jak bude schopen pro svoji práci získat podporu v koalici i napříč politickým spektrem. EU však dnes už zdaleka není jen otázka ministerstva zahraničních věcí.  

Jak jste vnímal ataky na Martina Stropnického a nejasnosti, zda se nakonec prezident „uvolí“ jmenovat jej ministrem obrany.?

Jako nějakou taktiku, o jejíž podstatě mohu jen spekulovat. Určitě nešlo o Martina Stropnického. Kolega Stropnický by zvládl ministerstvo zahraničních věcí a není důvod, aby nezvládl ministerstvo obrany.

• Další exkluzivní Půlnoční rozhovory ČTĚTE ZDE.