Pane děkane, v současné předvolební prezidentské kampani se prakticky nemluví o některých důležitých ekonomických otázkách. Především jde o euro, na které mají oba kandidáti odlišné názory. Drahoš je pro přijetí, Zeman to podmiňuje vyhozením Řecka, což fakticky znamená, že je proti. Nakolik je tato otázka z hlediska budoucího prezidenta důležitá?

Problematiku zavedení eura považuji za dost zásadní. Prezident Zeman si pravděpodobně uvědomil, že celý koncept společné měny je chybný a od začátku neúspěšný politický projekt, který nemá s ekonomickým racionálnem téměř nic společného. Proto již také na zavedení eura netrvá a dokonce, jak v otázce sdělujete, ho podmiňuje „vyhozením“ Řecka. Tady nutno podotknout, že vyhozeno by nemělo být jen Řecko, ale i další země dlouhodobě chronicky neplnící fiskální Maastrichtská kritéria (např. Španělsko, Portugalsko, Itálie, ale i Francie, Belgie atd.). Přijetí eura je třeba důrazně odmítnout.

Jiří Drahoš říká, že bychom euro měli přijmout do čtyř let. Co všechno by to pro Českou republiku z vašeho pohledu znamenalo?

Prof. Drahoš si asi neuvědomuje, že přijetí eura do čtyř let znamená připravit žádost již nyní. Pan prof. Drahoš je odborník v oblasti chemie, nicméně je patrné, že ekonomii a hospodářské politice vůbec nerozumí. Česko sice splňuje nominální konvergenční kritéria, ale daleko důležitější je naplňování reálných konvergenčních kritérií. Bohužel prof. Drahoš nevnímá to, že zavedení eura je pro Českou republiku v současné době i v časovém horizontu sedmi, osmi let nevýhodné, a že náklady spojené s jeho zavedením převyšují značnou měrou případné výnosy. Opomíjí například fakt, že by došlo ke znehodnocení úspor domácností, protože tyto by byly přepočítány kurzem, který je v současné době zatím nevýhodný.

Již v základních kurzech hospodářské politiky, které přednáším na Národohospodářské fakultě VŠE v Praze, někdy používám ve vztahu politiků a jimi realizované hospodářské politiky rčení: „již ani korunu z veřejných rozpočtů nazmar a euru trvale nazdar“.

Děkan Národohospodářské fakulty VŠE v Praze Miroslav Ševčík.

Prezident republiky sice přímou pravomoc v tomto směru nemá, do jaké míry se ale dá hovořit o nepřímém silném vlivu, kterým může (ne)přijetí eura ovlivnit?

Prezident samozřejmě má, nebo může mít, silný vliv na přijetí či nepřijetí eura. Prezident republiky mimo jiné jmenuje na návrh pověřeného předsedy vlády ministry, kteří mají politickou roli a zodpovědnost při rozhodování o podání žádosti pro vstup do eurozóny. Dále jmenuje členy bankovní rady ČNB, kteří připravují podklady k žádosti, a navíc guvernér ČNB žádost spolupodepisuje. Mimochodem do konce roku 2018 budoucí prezident jmenuje dva ze sedmi členů bankovní rady. Prezident tak má silný vliv, zda euro bude či nebude přijato, a to jak formální, tak neformální.

Co se týče eura, ještě jedna otázka. Pokud bychom evropskou měnu přijali, ČNB ztratí dozor nad bankami. Mohl byste laikovi vysvětlit, jaké důsledky by to mohlo mít? Třeba pro úspory českých občanů? Nebo žádné riziko neexistuje?

I kdyby existovaly ekonomické důvody k přijetí eura, jakože v žádném případě v současné době neexistují, ztráta kompetencí a pravomocí ČNB je jeden z důvodů, proč bychom se neměli stát členy eurozóny. Evropská centrální banka (ECB) v současné době již delší čas provádí zcela nezodpovědnou, až nepochopitelnou, měnovou politiku. Za jejího přímého dohledu tak dochází k monetizaci dluhů veřejného sektoru. I díky její činnosti se uskutečňuje morální hazard při zachraňování bank, které se chovaly nezodpovědně. Při vstupu do eurozóny by se tak Česká republika musela stát, byť nechtěně, přispěvatelem v řádu až mnoha set miliard Kč (i podle tvrzení současného premiéra ČR!) na tuto záchranu, a to i přesto, že se české subjekty chovají daleko zodpovědněji než ty, které je potřeba zachraňovat.  Samozřejmě i občané by přišli o část svých úspor, protože jejich úspory v korunách by se přepočítávaly kurzem, který bude vycházet z kurzu zafixovaného na dva roky od data rozhodnutí o vstupu do eurozóny. A ten může být pro ně značně nevýhodný. Za jinak neměnných okolností odhaduji při současné mzdové hladině, cenové hladině a úrovni penzí, že kurz odpovídající výkonnosti naší ekonomiky by se pohyboval kolem hranice 18 Kč za euro.

Obecnější otázka. Prezident Zeman je krom celoživotní politické kariéry absolventem NF VŠE, kandidát Drahoš je vědec, chemik a v politice nikdy nebyl. Nakolik toto může hrát roli při výkonu prezidentské funkce?

Na tuto otázku lze odpovědět třeba i slovy Václava Havla z druhé poloviny devadesátých let: „byl bych nerad, aby se příštím prezidentem stal nějaký zasloužilý profesor egyptologie (dnes by možná řekl chemie), který nakonec bude zvolený jen proto, že nikdy nikomu nevadil a nikdy nikoho nenaštval“. A takový se zdá být prof. Drahoš. Sice slušňák, ale v naprosté většině záležitostí bez názorů na konkrétní problémy, které by v podstatě okamžitě po inauguraci musel řešit.

I když v některých názorech s prezidentem Zemanem nesouhlasím, musím konstatovat, že jeho tzv. orientace na východ, která je mu vyčítána, je pragmatickým chováním, které pomáhá české ekonomice. Proč bychom neměli obchodovat s Čínou, s trhem, který má téměř 1,5 mld. obyvatel, jehož ekonomika roste v posledních dvou dekádách v průměru dvouciferným číslem ročně? Proč bychom neměli obchodovat s ruskými firmami? Podezřívá snad někdo francouzského prezidenta Macrona, který se téměř poklonkoval čínským představitelům při nedávné návštěvě Číny z toho, že se orientuje na východ, místo aby se orientoval na západ? To se máme cpát na skomírající trhy Portugalska, Španělska, Itálie, ale i Francie jenom proto, že jsou západně od nás? Všechny tyto ekonomiky jsou předlužené a přeregulované. V tomto ohledu je opět vidět neznalost, či neinformovanost, pana prof. Drahoše. Je zřejmé, že je profesorem přírodních věd, ale ty společenské zná spíše jen z interpretace poblázněné mediokracie.

Považuji za vysoce pragmatické navazování obchodních vztahů se státy a firmami, které skýtají obrovský obchodní potenciál. Konec konců za tyto snahy bylo opakovaně poděkováno mnoha řediteli a majiteli českých firem, a to i např. na sjezdu Svazu průmyslu a dopravy.