Vláda od příštího roku plánuje zvýšit minimální mzdu o 700 korun na 9200 korun. Jak se na toto opatření díváte?

Vláda postupuje v souladu s tím, co si vytyčila v programovém prohlášení. Slíbila, že do konce svého funkčního období navýší minimální mzdu na čtyřicet procent průměrné mzdy. Už od počátku si však myslím, že toto ohlášené zvýšení je v tak krátkém časovém úseku příliš překotné, a může tudíž tím pravděpodobněji způsobit růst nezaměstnanosti.

Jak byste tedy postupoval vy?

V roce 2005 činila minimální mzda 7185 korun, v letech 2007 až 2012 se její výše stabilizovala na osmi tisících a loni Rusnokova vláda rozhodla o jejím navýšení o pět set korun. Za osm let tedy nárůst nedosáhl ani 1500 korun. To je přitom zhruba suma, o níž minimální mzdu hodlá navýšit právě nynější vláda – cíl z koaliční dohody, jak jsem řekl, odpovídá asi 10 tisíci korunám. To je podle mého soudu příliš strmé navýšení. Chápu, že navýšení minimální mzdy může být smysluplné v kontextu existence jiných sociálních výdajů, avšak takovýto růst je značnou zátěží pro zaměstnavatele. A to ještě v období, kdy se teprve vzpamatovávají z táhlého ekonomického útlumu. Postupoval bych tedy pomaleji.

Růst minimální mzdy je tedy podle vás obecně smysluplný?

Obecně ne. Ale v kontextu souvisejících legislativních úprav smysl má.

Ano?

Hned to vysvětlím. Známá ekonomická teorie o tom, že vysoká úroveň minimální mzdy vede k vyšší nezaměstnanosti, platí, avšak pouze v jakémsi vakuu, tedy mimo kontext další legislativy, která v realitě existuje. Nelze úroveň minimální mzdy hodnotit mimo kontext dalších legislativních úprav, třeba těch, týkajících se sociálních dávek. Máloco je tak demotivující jako „hákovat“ za minimální mzdu a vědět, že někdo jiný má zhruba ty samé peníze zcela bezpracně, prostřednictvím dávek. A v realitě prostě ony dávky existují, takže zvyšovat nezaměstnanost může právě tak i příliš nízká, nebo dokonce nulová minimální mzda. 

Takže ona teorie, že minimální mzda zvyšuje nezaměstnanost, podle vás není univerzální?

Ne, není. Ale za žádných okolností by nemělo docházet k překotnému navyšování minimální mzdy. Ekonomové totiž byli dlouhá léta celkem jasně přesvědčeni, že jednoduše platí: čím vyšší minimální mzda, tím citelnější tlaky na růst nezaměstnanosti – jelikož bez práce zůstanou ti, kteří by třeba byli ochotni pracovat i za méně.

Tento závěr, který byl a snad ještě je hojně zastoupen v mnohých učebnicích ekonomie, převratně zpochybnila na počátku 90. let dnes již proslulá studie srovnávající mzdy v amerických fastfoodových řetězcích. Vlivem té studie se stále více a více ekonomů přiklání k názoru, že přiměřené zvýšení minimální mzdy nemá nepříznivý dopad na zaměstnanost. Podtrhávám ovšem slůvko „přiměřené“. Nemám prostě příliš pocit, že nynější navyšování tuzemské minimální mzdy je přiměřené.

Stoupenci citelnějšího navyšování minimální mzdy jej však obhajují také jako akt solidarity, nikoli pouze čistě ekonomicky.

Tomu rozumím. Jenže uvažme, že minimální mzda nakonec může poškodit ty nejpotřebnější. Výši a dopady minimální mzdy totiž nelze posuzovat paušálně a izolovaně. Tím mám na mysli to, že její úroveň je stanovena pro celou Českou republiku na úrovni 8500 korun. A od ledna tedy zřejmě na úrovni 9200 korun. Jenže v takové Praze, kde je poměrně velmi vysoká úroveň průměrné mzdy a poměrně vysoké životní náklady, jde o úplně jiné peníze než například na Ostravsku, kde přetrvává relativně vysoká nezaměstnanost, mzdy jsou relativně nízké – a stejně tak životní náklady.

Pokud tedy někde hrozí, že minimální mzda je stanovena na příliš vysoké úrovni a způsobuje tedy částečně nezaměstnanost (jelikož někteří lidé by byli ochotni pracovat i za méně, ale zákon jim to neumožní, pročež zůstanou bez práce zcela), pak z daných dvou regionů mnohem spíš na Ostravsku než v Praze. Ostravsko tedy nakonec může být růstem minimální mzdy poškozeno spíše než Praha.