Popisoval jste nedávný zážitek s eurokomisařem Šefčovičem, na kterého po odchodu Franse Timmermanse „spadl“ Green Deal. Máte pocit, že to znamená z pohledu tlaku na prosazení tohoto projektu nějakou změnu?

Uvidíme, ale zůstávám skeptický. Timmermanse jsem charakterizoval jako fanatika, Šefčoviče jako pragmatika. Fanatik neustoupí, pragmatik, který nemá jiný cíl než se osvědčit, ustoupí podle toho, z které strany bude vyvíjen větší tlak. Realizace Green Dealu není slučitelná s přežitím členských států ve formě, v jaké jsme je znali. Hospodářsky a sociálně je to neúnosné. Je to nákladné a současně to působí velké ztráty. Máme 8 % podílu na světové produkci látek údajně zapříčiňujících klimatické změny. Obětování zemí EU tedy nic neřeší. Tlak na zrušení GD poroste. Za jak dlouho bude dostatečně velký, si netroufám odhadnout, ale myslím nejpozději do dvou let…

Zaznamenal jsem hlasy, že tábor Green Dealu začíná postupně opouštět vlivná frakce Evropské lidové strany. Zaznamenal jste to rovněž?

Už před pěti lety mě upozornil zkušený britský politický analytik, že největší frakce v EP, lidovecká, je složena tak, že nebude o některých důležitých otázkách hlasovat ve shodě, a to se ve věcech kolem Green Dealu opravdu osvědčuje. Podobné je to s frakcí Renew, v níž je například na jedné straně fanatické Progresívne Slovensko a na druhé někteří poslanci ANO, kteří jsou spíše technokratičtí. Frakce „Socialistů a demokratů“, Zelení (včetně Pirátů) a většina Levice jsou neochvějné ve svém fanatismu. Jasně proti jsou konzervativci a naše frakce Identita a demokracie.

Jak moc mohou prosazování této politiky ovlivnit protesty zemědělců, které se proti ní objevily? Přece jen, teď už jsou ve fázi, kdy hoří ohně na náměstích přímo pod okny bruselských kanceláří?

Protesty zemědělců mohou tlak na realizaci GD ovlivnit značně za předpokladu, že zemědělci nezůstanou osamoceni. Pokud povedou svoje protesty vhodnou formou a dostatečně úporně, mohou získat podporu široké veřejnosti. To se už děje. Upřímně řečeno, jsem překvapen relativně slabou podporou vlastníků průmyslových podniků. To by se dalo pochopit, pokud působí i mimo EU. Některé se zachraňují „delokalizací“. Dá se s jistotou předpokládat, že nepříznivé důsledky Green Dealu posílí opozici a část vládních stran „změní názor“.

Na bruselském náměstí před budovou Evropského parlamentu jsem zaznamenal velký nápis „SAY NO TO DESPOTISM“ (volně přeloženo: odmítněme tyranii). Z toho se dá jasně soudit, že to mnozí aktivisté pokládají za příležitost předložit požadavky daleko přesahující hospodářské a sociální zájmy. Tento rok otřese celým světem mnohem víc než rok 1968. Snaha zotročit lidi a rozložit lidské komunity se nedá přehlédnout. Svět získá novou naději. Snad budeme moci zbavit moci ty, kteří vedou svět a hlavně Západ k degradaci. Učiňme víc, aby tato naděje nebyla zklamána.

Se zemědělskou politikou a protesty souvisí i ochrana evropských zemědělců před levným a pochybným dovozem. Požadavky se dotýkají zejména ochrany před dovozem z Ukrajiny. Druhá strana argumentuje volným pohybem zboží, což je jeden z hlavních pilířů unijní politiky. Lze očekávat, že tento tlak uspěje?

Některé západní země EU si dovedou svůj trh do značné míry chránit a upřednostňovat vlastní produkci. Jenže „nadnárodní“ korporace jsou nadstátní. Demokratický stát své občany chrání, korporacím jsou poslušní občané lhostejní a loutkové vlády stále obtížněji zakrývají, že pracují pro korporace, a ne pro své občany. Vládne korupce, která je pro většinu občanů neviditelná.

Nejde jen o ochranu zemědělců. Zemědělské produkty mají charakter strategických komodit, jde o potravinovou bezpečnost, zvlášť v nejistých dobách epidemií, krizí a válek.

Zásada volného obchodu byla prosazena těmi, kteří vládnou, tedy určují pravidla, která jsou pro ně výhodná. Volný obchod je nevýhodný pro výrobce, které likvidují dovozy. A samozřejmě pro zaměstnance těchto výrobců a pro menší a méně rozvinuté země, hlavně když mají v čele loutky cizích zájmů jako v ČR a ostatně skoro všude v EU. Ukrajinský režim se domáhá podpory, ale neváhá poškozovat sousední země dovozem své levné produkce. Tlak ohrožených zemí už jednou na několik měsíců uspěl. Obchodní korporace si ale dovážejí, co chtějí a kam je to pro ně výhodné. To je ona „svoboda“, která nekončí tam, kde začíná svoboda jiných. Velké anebo jen větší korporace dovedou vyvolat politickou krizi a shodit vládu. Vlády ale neshodí vedení korporací… Dobře organizovaní občané by mohli zatnout tipec i korporacím. Připomínám znovu, že tento rok bude rokem revoluce, volně přeloženo z latiny, „bude se to otáčet“.

Francouzský prezident Macron se postavil na stranu zemědělců v boji proti obchodní dohodě s organizací Mercosur, která má otevřít evropský trh zemědělské produkci z Jižní Ameriky. Co si o této dohodě myslíte vy?

Akce figury dosazené korporacemi, jako je Macron, jsou jen taktickými manévry, které mohou rychle skončit, pokud bude Macronovi hrozit, že by mohl skončit sám a s ním všichni na něj napojení. O dohodu EU -Mercosur se dlouhodobě vede tvrdý boj. Mercosur je sdružení Brazílie, Argentiny, Paraguaye a Uruguaye. To jsou země silné svojí zemědělskou produkcí, která je levná díky přírodním podmínkám a také díky absenci přísných nároků na technologie a sociální standardy. To je to, co láká korporace, ale ohrožuje budoucnost zemědělství v zemích EU.

Samozřejmě padnou dosavadní dovozní kvóty a drobná zemědělská hospodářství budou zanikat rychlejším tempem a půda bude skupována korporacemi. Je tlak na přijetí této smlouvy, která má nepochybně i utajená ujednání. Výbor pro zemědělství a rozvoj venkova EP je samozřejmě většinově proti. Mezi státy není jednota. A Macron? Zemědělci mají ve Francii tradičně velkou politickou sílu…