Napříč Evropskou unií odstartovala diskuse kvůli maďarskému zákonu, který zakazuje materiály o homosexuálech dětem do 18 let, ve školách a v médiích. Tamní premiér Viktor Orbán je nyní terčem kritiky od některých členských zemí. Jak tento konflikt čtete?

Především je potřeba se podívat, o čem ten zákon skutečně je a co skutečně obsahuje, a nikoli jenom slepě věřit mediálnímu mainstreamu. Naprostá většina toho zákona se týká zneužívání dětí, jelikož je to zákon zaměřený zejména proti pedofilům.

Největší diskuse však vyvolala jedna jeho část, podle níž je zakázáno šířit mezi osobami mladšími 18 let materiály propagující homosexualitu či změnu pohlaví. Opakuji, propagující! Většina médií však tvrdí, že zákon zakazuje materiály, jež homosexualitu jakkoliv popisují, z čehož potom vyplynuly například údajné obavy, že se maďarští školáci nebudou moci učit ani o Shakespearovi, protože v jeho hrách se tohle téma vyskytuje. Mezi popisováním a propagací je ovšem samozřejmě obrovský rozdíl, a proto si kladu otázku, zda je tento zjevně nesprávný překlad prostě jen chybou, která snad vyplývá z obtížnosti a určité „exotičnosti“ maďarštiny, nebo zda je to záměr, který má o tom zákonu vzbudit nesprávný obraz.

Tak či onak ale platí rčení o psovi a holi, protože podle mě tu vůbec nejde o nějaký zákon, nýbrž o to, že část evropského establishmentu pokračuje v útocích na Viktora Orbána. Ve skutečnosti se však jedná o více než o Orbána či Maďarsko, protože to je i útok na nás, na celou středovýchodní Evropu, která se víc a víc brání nátlaku těch skupin, které už v Evropské unii získaly velmi silný vliv a tvrdě protlačují progresivistickou agendu.

Ještě však počkejme, jak se to bude vyvíjet dál, jelikož od 1. července je předsednickou zemí Slovinsko, jehož premiér Janez Janša čelí podobným útokům jako Orbán. Údajně už proběhly ostré slovní střety mezi Janšou a dalšími evropskými politiky, takže progresivisté to teď zřejmě budou mít obtížnější.

Viktor Orbán tvrdí, že legislativa je věcí dané země, nikoliv Bruselu, a že o maďarských dětech rozhodují maďarští rodiče. Má pravdu? Nebo nikoliv? A proč?

Existují sice některá témata, v nichž s Viktorem Orbánem nesouhlasím, avšak ve velké většině názorů se s ním shoduji a tahle otázka k nim patří. Na sexuální výchově se má samozřejmě podílet především rodina a škola a mělo by se tak dít v souladu s nastavením psaných zákonů i nepsaných zvyklostí dané země a národa.

Maďarsko je tradičně křesťanská země, Viktor Orbán už přesvědčivě vyhrál několikery volby s konzervativním programem a nyní koná podle národních a křesťanských hodnot, z nichž tento program vychází. Mimochodem, maďarská opozice si teď hlasitě stěžuje, avšak jednání o zmíněném zákonu bojkotovala, a ještě se diví, že zákon byl schválen poměrem hlasů 157:1. Kdybych byl voličem některé maďarské opoziční strany, tak bych se velmi dotčeně ptal, nač ta opozice vůbec je a jak zastupuje své voliče, když se záměrně neúčastní jednání o něčem, co je pro ni zjevně natolik důležité, že kvůli tomu pořádá velké demonstrace a chodí si stěžovat do Bruselu.

Vrátím-li se k obsahu toho zákona, tak bych řekl, že vzbudil takovou pozornost zejména proto, že výrazně omezuje snahu progresivistů působit na děti. Propaganda mířená na děti je ovšem charakteristickým rysem všech totalitních ideologií, jelikož platí, že kdo získá srdce a mysl dětí, ten ovládne budoucnost. Současná situace tak dokonale ilustruje, že progresivismus, respektive tahle zvrácená podoba liberalismu je přesně takovou totalitní ideologií. Patří tedy do stejné kategorie jako nacismus a komunismus; sice se dovedněji maskuje a násilí užívá jenom výjimečně, ovšem ve skutečnosti je podobně nebezpečný.

Má Evropská unie zasáhnout, pokud se některý ze států nechová dle požadavků? Například formou sankcí?

Kdo je ta Evropská unie? Rada Evropské unie? Evropský parlament? Nikým nezvolení úředníci v Evropské komisi? Evropská unie je mezinárodní či nadnárodní organizace, jež se evidentně pokusila o nemožné, a sice o překonání národních zájmů států.

Pokud evropská integrace zůstávala převážně v ekonomické rovině, přinesla převážně pozitiva, avšak postupně se posunovala víc a víc do politické roviny a začala páchat víc škody než užitku, což platí ve stále se zvyšující míře. Národní zájmy států pochopitelně nezmizely a zmizet nemohly, a tudíž velké evropské státy nyní využívají instituce Evropské unie pro prosazování těchto zájmů na úkor států menších. To je sice nepříjemné, dalo se to však čekat a není to ještě to zdaleka nejhorší, jelikož národní zájmy jsou koneckonců vesměs racionální a lze o nich jednat, lze uzavírat kompromisy.

Hlavní problém současné Evropské unie spočívá v něčem jiném. Stále větší díl faktické moci totiž mají nikým nezvolení aktivisté a úředníci, z nichž první fanaticky protlačují svou progresivistickou ideologii, kdežto druzí musejí vykazovat činnost, aby si udrželi práci. A právě kombinace fanatiků a byrokratů je mimořádně nebezpečná, jak jsme mohli v praxi vidět v zemích, kde se již dříve zmocnily vlády některé staré totalitní ideologie.

Evropská unie se takto stala nejen novým kolbištěm pro střetávání národních zájmů států, ale i dalším nástrojem progresivistů. Právě oni tedy chtějí používat sankce proti těm, kdo jim vzdorují. A mezi ty patří nejen Viktor Orbán, ale také například už zmíněný Janez Janša nebo Sebastian Kurz. Evropský politický mainstream je dílem k smíchu a dílem k pláči, naštěstí však existuje i menšina opravdu kvalitních osobností, které spolehlivě poznáte především podle toho, že musejí čelit útokům právě ze strany té nebezpečné aliance fanatiků a byrokratů.

Viktor Orbán sepsal sedm bodů „o budoucnosti EU“ a nechal je vyjít ve velkých denících napříč celou Evropskou unií. V nich navrhuje posílit roli národních parlamentů, přijmout Srbsko do Unie, a rovněž žádá, aby politická rozhodnutí v Bruselu měli na svědomí zvolení politici, a nikoli mezinárodní nevládní organizace. S těmito návrhy tedy souhlasíte?

Se všemi návrhy stoprocentně souhlasím a Orbánovu koncepci Evropské unie bych ihned podepsal. Je to správná odpověď všem těm, kteří ho naprosto absurdně obviňují, že chce Unii rozvrátit a oslabit, že je ruským a čínským agentem a podobně. Toto jsou zcela konkrétní body, nejen negativní výtky, ale i pozitivní návrhy, o kterých by se mělo okamžitě jednat.

Já jsem vůči současné podobě Evropské unie přinejmenším stejně kritický jako Viktor Orbán, ale stejně jako on uznávám, že evropská integrace přinesla mnoho dobrého, a také tvrdím, že pokud nedojde k zásadním změnám, pak přijdeme i o to dobré. Nejsem pro odchod z Unie, tedy pro czexit; jsem pro velké systémové změny Unie. Orbánových sedm bodů by mělo být platformou pro všechny, kteří takto smýšlejí, a doufám, že se i v Česku najdou relevantní politici a strany, které se k nim přihlásí.

Ale všimněte si ještě jedné zajímavé věci: Spousta evropských médií odmítla Orbánovy teze vůbec zveřejnit, a to dokonce i jako placenou reklamu, ovšem ihned publikovala hlasy těch, kteří na Orbána plivou a jeho názory odsuzují. Nemůžu si pomoci, ale velmi nápadně to připomíná praktiky komunistického tisku, který nezveřejnil Chartu 77, dal ovšem neomezený prostor jejímu odsuzování a od všech požadoval, aby ji odsoudili rovněž, aniž by si ji mohli přečíst. A ještě jednou zdůrazňuji, že za tu publikaci Orbán nabízel peníze, a tudíž se tato média dokonce vzdala zisku ve prospěch ideologické zabedněnosti.

Můžeme tedy konstatovat, že progresivisté tak znovu dosáhli velkého a přesvědčivého vítězství své totalitní ideologie nad lidským rozumem.