Pro rozhodnutí bankovní rady ČNB zvýšit základní úrokovou sazbu o 0,25 procentního bodu na 0,50 procenta hlasovali ve středu čtyři její členové, jeden byl pro zvýšení o 0,5procentního bodu, dva hlasovali pro ponechání úrokových sazeb beze změny. Která z těchto možností byla podle vás pro tuto chvíli tou nejvhodnější volbou?

Myslím, že ČNB udělala dobře, že zvýšila úrokové sazby o čtvrt procentního bodu. Ostatně přesně to se taky od ní všeobecně očekávalo. A je důležité si uvědomit, že monetární politika je velmi silně i o komunikaci a o transparentním rozhodování. Pokud centrální banka – teď myslím obecně jakákoliv – signalizuje nějaké kroky, ale pak udělá kroky jiné, má to na finanční trh dost zásadní vliv, protože finanční trh reaguje nikoliv na to, co centrální banka skutečně dělá, ale na to, co se dopředu očekává, že udělá.

Dám příklad: úrokové sazby rostly už před rozhodnutím ČNB, protože se čekalo, že budou zvýšeny, a v okamžik jejího rozhodnutí už v podstatě nezareagovaly, protože očekávaný krok v sobě už zrcadlily. A pokud tyto jemné mechanismy jsou poškozeny netransparentní komunikací centrální banky, je to pro obyvatele jen špatné, protože finanční trh začne reagovat zmatečně, úroky začnou skákat nahoru dolů, kurz měny to samé.

Naposledy zvýšila ČNB úrokové sazby v únoru 2020, tedy těsně před vypuknutím pandemie Covidu-19 v Evropě. Čím to, že je to právě Česko, resp. ČNB, a o den dříve Maďarsko, respektive jeho MNB, které jako první z centrálních bank vyspělých zemí zahájily post-pandemický cyklus utahování měnové politiky?

Důvody to má dva. Za prvé inflace ve střední Evropě je dlouhodobě vyšší, než je průměr eurozóny. A za druhé dosud ještě neplatíme eurem, tedy nejsme vazalové eurozóny a Evropské centrální banky. A to nám umožňuje mít do značné míry nezávislou měnovou politiku. To je velmi dobře, protože kdybychom dneska platili eurem, úrokové sazby by nebylo možné zvýšit. A to znamená, že inflace u nás by rostla pořád víc a víc. Ceny nemovitostí by se pořád víc a víc zvyšovaly, bydlení by bylo stále víc nedostupné. Evropská centrální banka by obětovala inflaci u nás na oltář toho, aby se nezodpovědné a předlužené jihoevropské země mohly stále víc zadlužovat. Zkrátka nenastavovala by měnovou politiku podle našich potřeb, ale podle potřeb těch velkých, třeba podle potřeb Itálie, která se chce zadlužit. V podstatě by pak otázka stála takto: vysoká inflace u nás za cenu odkladu bankrotu Itálie – ano, či ne? A to si pište, že ECB by se rozhodla pro velkou Itálii, nikoliv pro naše blaho.

Na voliče se svými volebními programy začaly obracet ČSSD a ODS, tradiční strany, které měly hlavní vliv na to, co se v zemi v uplynulých třiceti letech dělo. Sociální demokraté slibují snížení DPH na základní potraviny, ale i progresívní zdanění, přičemž by se daně nezvedly nikomu, kdo má příjem do trojnásobku průměrné mzdy. Jedním procentem by ČSSD nově zdanila majetky nad 100 milionů korun a zavedla by bankovní daň z aktiv s progresivními sazbami. Jaký ekonomický či jiný efekt by tyto kroky mohly přinést?

ČSSD už vůbec neví, co říká. Vždy se snažím politické programy komentovat velmi věcně, nezaujatě, pragmaticky, bez politického pohledu. Ale v případě ČSSD už pomalu přestává být možné držet se pragmatismu, protože to je už opravdu jen snůška ekonomických fantasmagorií, které moc nejde komentovat.

ČSSD totiž už není levicová strana, ale extrémně levicová strana. To, co jste z jejích návrhů jmenoval, je sice dost špatné, ale mezi návrhy ČSSD se najdou ještě horší perly. Tak třeba naprosto absurdní je nápad, že zavedou pokuty za dlouhodobě neobsazené byty! Vy si prostě pořídíte byt třeba pro dítě a z nějakého důvodu nejste schopni sehnat nájemníka. A evidentně k tomu máte závažný důvod, protože jen idiot by si vzal hypotéku a pak byt schválně nepronajal, aby se mu hypotéka hůř splácela. A tak přijde ČSSD a řekne, že váš byt musí být obsazen, jinak zaplatíte pokutu. Tím padá tabu nedotknutelnosti majetku.

Vlastnictví je nepodmíněné. Nejde trochu vlastnit a trochu nevlastnit. To je jako být trochu těhotný. Prostě buď je to vaše, nebo není. A jakmile ČSSD staví podmínky pro vlastnictví, třeba že můžete beztrestně vlastnit jen obydlený byt, tak už to vaše v pravém slova smyslu není. Odtud už k úplnému záboru majetku je jen krůček.

To ODS se překvapivě zaměřila na důchody a chce odstranit historicky nespravedlivě nízké důchody. V programu koalice Spolu slibuje zavedení zaručeného důchodu, který bude navázán na průměrnou mzdu, a možnost platit 1 procentní bod svého důchodového pojištění přímo svým rodičům nebo prarodičům. Co si o záměrech ODS myslíte? A není pro zajištění ve stáří jedinou cestou jít do důchodu s plnou kapsou, protože z pobírané penze to většinou příliš důstojný život není?

Osobně si myslím, že to nakonec za nějaké roky skutečně skončí tak, všem lidem bude garantován nějaký minimální a rovný důchod a z něj půjde jen tak tak vyžít; bude víceméně na úrovni životního minima. Na víc totiž nebudou peníze. A cokoliv bude mít člověk navíc, vše půjde z peněz, které si našetřil „do kapsy“ během produktivního života. Proto taky další kniha, kterou v září s kolegou Vladimírem Pikorou vydáváme, má název „Do důchodu s plnou kapsou“. Sliby politiků – jenom chyby. Slíbit je možné cokoliv, ale státy – nejen ten náš – na to mít prostě nebudou.

Zaměstnanci a klienti americké investiční banky Morgan Stanley, kteří nedoloží, že byli plně očkováni, budou mít od 12. července zákaz vstupu do všech budov společnosti v New Yorku a Westchesteru. Investiční banka Morgan Stanley v loňském roce vykázala obrat 48,2 miliardy dolarů (1,025 bilionu korun) a čistý zisk 11 miliard dolarů (234 miliardy korun). Dá se hodnotit tento krok bankéřů jako vítězství opatrnosti nad zdravotními riziky?