Co říkáte na nedávno schválený zákon o střetu zájmů, který zakazuje ministrům vlastnit média a zapovídá firmám, v nichž člen vlády drží minimálně čtvrtinový podíl, získávat dotace a státní zakázky? Považujete zákon za účelově namířený proti šéfovi hnutí ANO Andreji Babišovi, nebo se jen s jeho příchodem do politiky ukázalo, že podobná norma v Česku chybí? 

Přijatý zákon o střetu zájmů má dvě roviny. Jedna se týká všech: to znamená majetková přiznání se budou podávat při nástupu do funkce, budou se evidovat na jednom místě, a druhá rovina je lex Babiš, která řeší podnikatelské, mediální a politické propojení Andreje Babiše. Je to poměrně silný signál sněmovny, že jeho střet zájmů vytváří nerovnováhu v politice a médiích, je neudržitelný a měl by se změnit. Tím, že pro něj hlasovali všichni kromě ANO, dokazuje, že ten signál je silný a může se projevit potenciálně i po příštích volbách i do vzniku koalic. Ale je napsán tak, že to situaci příliš nezmění, umožňuje totiž příliš snadné obejití a myslím, že nakonec Babiš počká na finální verzi, poradí se, kterou variantu zvolí na změnu majetkových poměrů, zda jejich přepsání nebo vložení do nějakého trustu nebo svěřeneckého fondu. A výsledkem bude, že se fakticky nic nezmění a on to ještě využije politicky, bude tvrdit, že se všichni proti němu spikli a šijí zákon speciálně na něj. 

V Otázkách Václava Moravce hájil Andreje Babiše poslanec ANO, bývalý komentátor Martin Komárek s tím, že omezovat právo politika vlastnit média je nemravné a dokonce bohapusté, protože Bůh uznává majetek. Podle jeho názoru je na samotném politikovi, jestli se vzdá vlastnictví médií, a o tom, zda je to mravné nebo ne, mohou rozhodovat jen voliči ve volbách. Myslíte si, že je potřeba přijímat takové zákony, když je u nás politická kultura na tak nízké úrovni, když to, co by v jiných demokratických zemích bylo nepřijatelné, u části českých voličů prochází? Nebo by se tomu měl nechat volný průběh a čekat, zda to vyřeší voliči ve volbách? 

Myslím, že je naprosto legitimní podat takový návrh zákona a řešit, kde je ta hranice střetu zájmů a koncentrace vlivu klidně i zákonem. To není nic problematického. Ta linie se stále posouvá podle politického a společenského kontextu trochu jinak a přizpůsobuje se politické realitě. Ale ten zákon Babiše neporazí. Pokud si od něj politici slibují, že ho vyautuje z politiky, je to podle mne iluze. Jediná šance, jak ho mohou porazit, je ve volbách. Připadá mi, že oni předstírají, že Babiše skutečně omezují, a on předstírá, že mu to skutečně vadí. To je můj hlavní dojem z celé té hry zákona o střetu zájmů a pozměňovacích návrhů kolem Andreje Babiše. Pak je otázka, jestli to není mnohem víc předvolební hra než skutečně cílená snaha o nastavení nepřekročitelné linie střetu zájmů. Vzpomínám si, když jsem před dvanácti lety sám obcházel poslance s tím, že by tady měl zákon o střetu zájmů být a fungovat, odpovědí byl jen smích, že není potřeba nic regulovat. A dnes se ve sněmovně předhánějí, kdo předloží přísnější pozměňovací návrh, kdo vymyslí lepší definici střetu zájmů. Je to trochu úsměvné, i když je to vlastně fajn, že vývoj jde tímto směrem. 

Vy jste říkal, že se zákon o střetu zájmů dá snadno obejít. Politik může přepsat firmu na bílého koně, na nějakého rodinného příslušníka a stejně využívat své funkce, informací, které tak získá, pro podnikání a mít z něj profit. Dá se ale vůbec obcházení zákona zabránit, je možné vymyslet takovou podobu, aby obejít nešel? 

Velmi obtížně se to dá udělat tak, aby žádná cesta, jak zákon obejít, neexistovala. Muselo by to být skutečně průhledné až do konečného vlastníka, aby za tím nemohla být žádná zahraniční firma, žádní nastrčení advokáti apod. Shodou okolností sněmovna před týdnem neschválila veřejný list, který by umožnil jít až do konečných vlastníků, takže premiér ani nikdo jiný nezjistí, co jeho ministři skutečně reálně vlastní. Myslím, že sněmovna nepostupuje dost zásadně. Ale myslím, že to nejde udělat úplně dokonale a vždycky se najdou cesty, jak zákon obejít. A bude tady řada kreativních poradců a advokátů, kteří to budou vymýšlet. Ale jak to zákonodárci udělali, je bohužel naivní. 

Je úsměvné, že na sociálních sítích Andrej Babiš vyzývá své příznivce, ať mu poradí, co má udělat „s těmi akciemi Agrofertu a s tou Mafrou“. Kdyby se zeptal vás, co byste mu poradil, aby to bylo „čisté“ řešení v souladu s politickou kulturou? 

Považuji to za výsměch lidem. Je to hodně za hranou. Cílem těchto novel bylo omezit koncentraci moci. Podle mne především vlastnictví Mafry vytváří v mediální oblasti obrovskou nerovnováhu, takže kdyby bylo možné prodat regulérně Mafru a zbavit se mediálního impéria, myslím, že by to politické kultuře výrazně prospělo. Ale samozřejmě chápu, že to v žádném případě není v jeho zájmu politickém ani ekonomickém, že se to nestane. Ale zbavit se mediální části by bylo skvělé. To, že Agrofert pobírá dotace a má své ekonomické zájmy, je zřejmé. Ví se o tom, ale vlastnictví médií do toho vnáší mnohem komplikovanější aspekt. Ale tu jeho výzvu na Facebooku považuji za výsměch lidem. 

Vaše předchůdkyně v čele české pobočky Transparency International, nyní primátorka hlavního města Prahy za ANO Adriana Krnáčová prohlásila, že přijetí zákona o střetu zájmů vítá, ale že by pro něj nehlasovala, kdyby byla poslankyní. Co si o takovém rozporuplném výroku myslíte? 

Beru ho jako politicky velmi nešikovné vyjádření. Když už politik deklaruje názor na nějakou věc, měl by ho držet i v hlasování. To, že politika je kompromis, že v něm hraje roli loajalita ke klubu a straně, je jasné, ale když to takto veřejně deklarujete, nabíháte si sama na vidle. Navíc nemyslím, že je věcí primátorky tohle řešit, to je věcí poslanců, kteří dělají legislativu, proto by bylo z její strany rozumnější se k tomu nevyjadřovat. 

Po volbách do Poslanecké sněmovny vám šéf hnutí ANO nabídl post ministra vnitra. Vy jste tehdy prohlásil, že jste připraven do toho jít s cílem prosadit to, o co se snažíte už roky. Nakonec z toho sešlo, protože resort vnitra připadl ČSSD. Ale nejste dnes rád, že jste se ministrem nestal, když vidíte neustálé problémy kolem Andreje Babiše, takže byste se zřejmě dostával do nepříjemných situací jako dnes Martin Komárek nebo Adriana Krnáčová? 

Nabídku jsem dostal po sněmovních volbách, byl jsem připraven do toho jít s tím, že bych si musel udržet velkou míru osobní nezávislosti a integrity. A právě u takovéhoto návrhu bych se držel svého osobního názoru. Myslím, že to je věc, kde se nastavují pravidla demokratického provozu a nejde o konkrétní osoby a obsazení. 

Myslíte si, že byste si nezávislost udržel? Příklady novinářky Sabiny Slonkové, právníka Milana Hulíka nebo exministryně Heleny Válkové ukazují, že to vedle Andreje Babiše není snadné a lidé, kteří se o to snaží, mají rychlý konec. 

To je pro mne filosofická otázka. Po dvoutýdenním vyjednávání vládní koalice tato varianta padla, a já jsem se tím pádem nemusel stát politikem. Kdybych se jím stal, musel bych řešit i složitá dilemata, která časem nastávají.