Jak budete, pane senátore, vzpomínat na svého kolegu Jaroslava Kuberu?

Vždy si vybavím jeho šprýmování. Snesl také šprýmy na svoji adresu. Já jsem s ním měl „nacvičeno“ objednávání kávy v senátní restauraci. Vždy jsem se ho ptal: „Jardo, dáš si na mě kafe?“ On mně vždy řekl: „Dám, rád, když ho zaplatíš.“ Já jsem občas říkal číšníkům, že to platí pan Kubera, na což oni i pan Kubera shodně říkali, že to nemůže být pravda (naráželi na jeho šetřivost) a samozřejmě to nebyla pravda… (smích)

Četl jsem v poslední době několik vzpomínek na to, jak lidským způsobem dokázal komoru řídit, třeba že dokázal odejít z jednání, aby poskytl výklad dětské skupině, která zrovna byla na exkurzi. Byla jeho „lidskost“ opravdu tak silná a nakažlivá?

Jaroslav Kubera byl opravdu „živel“. Bavil se s kýmkoliv, koho potkal. I jeho kanceláře byly vždy přístupné a otevřené lidem. Já jsem se svými návštěvami z regionu toho také často využíval. Když nebyl předseda v kanceláři, tak se nás ujali jeho kolegové. Tak to měl nastavené…

Když jste v roce 2012 přišel do Senátu, byl Jaroslav Kubera v klubu ODS už nejzkušenějším senátorem. Jak vás zasvěcoval do dění v Senátu? Očekávám, že se to neobešlo bez typicky „kuberovských“ hlášek a poznámek…

Byl dobrý. Ani si ze mě moc neutahoval, neradil mně, ale často vyprávěl příběhy ze života ze Senátu. Z toho se dalo ledacos použít.

Když to vezmu ještě obecněji, co jste se od Jaroslava Kubery v politice naučil?

Spíš bych se rád naučil, že on se třeba v hovoru rozčílil a za pár minut se s dotyčným přátelsky bavil a kouřil cigaretu.

Vy patříte k těm, kteří se s Jaroslavem Kuberou v jeho konzervativních názorech spíše shodovali. Jak byl důležitý při jejich prosazování a „obraně normálního světa“, abychom použili termín Václava Klause mladšího?

V klubu ODS byly jeho postoje nepřehlédnutelné a zásadní. Reagoval na všechny nesmysly, které nám v současnosti různé skupiny podsouvají, ať se to pojilo s bojem za ochranu klimatu (elektromobily), FVE, bionafta atd., nebo snahy legalizovat různé druhy pohlaví…