Pane doktore, jsme zpět v realitě běžné politiky. A do nového roku nás uvedl prezident Petr Pavel, který v novoročním projevu tlačil na přijetí eura. Od jeho příznivců je slyšet potlesk, že „bychom tím ukázali, kam patříme“. Proč činit ekonomická rozhodnutí jako ukázku toho, že „někam patříme“?

To je nešťastná věta, kterou si mohli obdivovatelé pana prezidenta odpustit. Pan prezident není vševědoucí a zatím, při komentování různých zákonů dodávaných mu Poslaneckou sněmovnou, se neprezentoval jako muž na výši svých národohospodářských úkolů. Jistě od něho nemůžeme chtít zasvěcený komentář jako od pp. Klause nebo Zemana, nebo submisivní zaujetí jako u Václava Havla, ale přece jen není z hlediska situace jeho osobnost nesporná. Spoléhat se na názor předsedy vlády a stranické většiny v PČR, když jde o záležitost s dlouhodobým efektem, je trochu ošidné. Asi by nemuselo jít zrovna o celostátní referendum, ale o dlouhodobější diskusi za účelem dosažení většího společenského konsenzu. Pokud se vládě nepodaří přesvědčit občany ČR, že ke všem svým nedobrým skutkům z poslední doby přidá ještě něco, co prosadí díky většině, kterou získala podivným rozhodnutím Pavla Rychetského, může se euro úspěch/neúspěch jednou vrátit do jejích rukou jako bumerang.

Stejný prezident Pavel se obrátil na mladé. Že prý chápe jejich strach z toho, že „kolabuje životní prostředí“ a že „v našem světě jsou nespravedlnosti“. Podpořil tedy mládež, která chce, aby se kvůli „boji za klima“ omezovala životní úroveň obyvatelstva. Jak tuto prezidentovu hru chápete?

Snad se mohl pan prezident zeptat alespoň svého druha ve zbrani generála Řehky, jak přispěje armáda České republiky k tomu, abych nekolabovali naši mladí, když okolo nás projedou tanky, obrněné transportéry, předražená letadla a všechno to válečnické haraburdí, které bude po sobě zanechávat uhlíkovou stopu. A ti všichni se s „poslední generací“, přilepenou na dálnicích moc bavit nebudou. A snad je mohl upozornit i na to, že když, jak říká pan premiér jsme ve válce, že to tentokrát nemusí být žádná „švejkovina".

Jiný prezident, lídr Ukrajiny Zelenskyj, dával rozhovor časopisu Economist. Jak sám časopis uvádí, byl rozezlen na Západ, že Ukrajině málo pomáhá. Zelenskyj nám hrozil, že Putin je zvíře, které nás sežere i s EU, NATO, svobodou a demokracií. Obáváte se „sežrání Putinem“?

Vojenskou situaci podle zpráv ruských generálů a různých trochu hysterických informací z ukrajinského prostředí neumím asi správně hodnotit. Ale zdá se mi, že až příliš mnoho dosavadních obdivovatelů pana Zelenského dává najevo, že to má jejich bývalý blízký přítel „za pár“, a že Putin, jako tajemný zloduch, je všemocnou budoucností Evropy. NATO sice vzniklo už 1949 a Varšavská smlouva byla podepsána až o šest let později, ale zdá se mi, že od té doby právě NATO „žere“ jeden evropský stát za druhým. Dokonce tak rychle, až to budí rozpaky i u velkých bílých otců ve Washingtonu. Musím se ale přiznat, že i já se obávám, že tento spěch může vyvolat efekt, kterému se ve fyzice říká imploze a může nastat doba, kdy poloostrov Evropa zmizí ve svých nenávistích a starostech. Už se o to několikrát pokoušela a co kdyby se jí to nakonec jednou povedlo.