Pane doktore, jsme zpět v realitě běžné politiky. A do nového roku nás uvedl prezident Petr Pavel, který v novoročním projevu tlačil na přijetí eura. Od jeho příznivců je slyšet potlesk, že „bychom tím ukázali, kam patříme“. Proč činit ekonomická rozhodnutí jako ukázku toho, že „někam patříme“?

To je nešťastná věta, kterou si mohli obdivovatelé pana prezidenta odpustit. Pan prezident není vševědoucí a zatím, při komentování různých zákonů dodávaných mu Poslaneckou sněmovnou, se neprezentoval jako muž na výši svých národohospodářských úkolů. Jistě od něho nemůžeme chtít zasvěcený komentář jako od pp. Klause nebo Zemana, nebo submisivní zaujetí jako u Václava Havla, ale přece jen není z hlediska situace jeho osobnost nesporná. Spoléhat se na názor předsedy vlády a stranické většiny v PČR, když jde o záležitost s dlouhodobým efektem, je trochu ošidné. Asi by nemuselo jít zrovna o celostátní referendum, ale o dlouhodobější diskusi za účelem dosažení většího společenského konsenzu. Pokud se vládě nepodaří přesvědčit občany ČR, že ke všem svým nedobrým skutkům z poslední doby přidá ještě něco, co prosadí díky většině, kterou získala podivným rozhodnutím Pavla Rychetského, může se euro úspěch/neúspěch jednou vrátit do jejích rukou jako bumerang.

Snad se mohl pan prezident zeptat alespoň svého druha ve zbrani generála Řehky, jak přispěje armáda České republiky k tomu, abych nekolabovali naši mladí, když okolo nás projedou tanky, obrněné transportéry, předražená letadla a všechno to válečnické haraburdí, které bude po sobě zanechávat uhlíkovou stopu. A ti všichni se s „poslední generací“, přilepenou na dálnicích moc bavit nebudou. A snad je mohl upozornit i na to, že když, jak říká pan premiér jsme ve válce, že to tentokrát nemusí být žádná „švejkovina".