Čelíme největší inflaci od roku 1993. Inflace, to i ve světových dějinách, byla faktorem, který vedl k zásadním sociálním a politickým změnám. Můžeme něco takového očekávat i u nás?

Obávám se, že inflace je z mnoha zel tím nejmenším. Teď o ní hodně mluvíme, protože ty další věci jsou teprve před námi. Nezaměstnanost, dramatické zhoršení bezpečnostní situace a drsný pokles kvality státních služeb, zejména zdravotnictví. V podstatě všechny analýzy se shodují, že nezaměstnanost má na lidské životy dramaticky horší dopady než inflace. Rád bych se mýlil, ale obávám se, že to ještě uvidíme.

Nečekám ale, že to přinese sociální a politické změny. Ono to spíš bývá tak, že když roste lidová nespokojenost, může toho využít nějaká kontraelita, aby převzala moc a zavedla potřebné změny. V tuto chvíli ale žádnou takovou kontraelitu nevidíme. Není tu žádné měšťanstvo, aby svrhlo vládu aristokracie. Není tu žádná komunistická strana, aby svrhla panství továrníků.

Počítejme tedy spíše se zbídačováním, utahováním šroubů, sebevraždami, zhoršováním vztahů mezi lidmi a občasným iracionálním výbuchem hněvu. Ty výbuchy budou pochopitelné a oprávněné, ale nic nevyřeší.

A nemůže se nějaká kontraelita ještě objevit?

Logicky by to mohli být místní oligarchové. Ti by měli mít zájem o vzpouru proti globalistické elitě. Ale zatím tam žádný pohyb nevidíme. Někteří se fakticky přeorientovali na poskytování služeb globálním korporacím, jako Sekyra, Bakala nebo Lukačovič, nemají tedy žádný zvláštní důvod zajímat se o situaci českých lidí. Další se drží stranou, snaží se chránit svoje majetky a do ničeho se nezaplétat. Po Babišově porážce má jen málokdo chuť opakovat totéž.

A potom je tu pár lidí, kteří jsou důchodového věku, svá impéria prodali, mají miliardy, nicméně jsou ještě při síle. Doporučuji pozornosti třeba Tomáše Březinu, nově prezidentského kandidáta. Jeho fabriky odmítaly eurodotace, nejlepší dělníci u něj brali jen o pár tisícovek méně než členové představenstev, a okázale se hlásil k tomu, že i on „kdysi jezdil trabantem a nosil při tělocviku červené trenýrky“. Nejde jen o prezidentskou volbu, ale o to, že kdyby se tahle skupina rozhýbala, dokázala by prosadit potřebnou změnu. Je ale velkou otázkou, jestli se tak stane.