Velké pobouření vyvolala akce odpůrců islámu pod vedením Martina Konvičky, při níž účastníci zinscenovali okupaci Prahy Islámským státem a vyděsili především turisty. Co takové akci, která vyvolala v centru metropole paniku, říkáte?

Já tuto akci jednoznačně odsuzuji, považuji ji ze strany pana Konvičky za provokaci. On už neví, jak na sebe upoutat pozornost, nic tím nevyřešil, vystrašil pár lidí, kteří tam byli, a z bezpečné Prahy udělal pro lidi, ať už domácí, nebo pro ty, kteří přicházejí z vnějšku, nebezpečné město. Zadruhé se ukazuje, že myšlenkově souzní s panem prezidentem. Když si vzpomenu na to, jak spolu 17. listopadu na Albertově zpívali českou hymnu, a teď vidím, že prezident uzavírá Hrad, dělá tam nesmyslné kontroly, a pan Konvička zase provokuje na Staroměstském náměstí, ukazuje se, že pánové mají společného víc, než jsme si mysleli. Je zřejmé, že jejich společné zpívání hymny nebylo náhodou, ale že si jsou nějak duševně blízcí, myslím v provokaci směrem ke společnosti.

Myslíte si, že taková bezpečnostní opatření na Pražském hradě, prohledávání zavazadel návštěvníků a teď nově i procházení bezpečnostními rámy, jaká se dnes dějí, nejsou v době, kdy v Evropě probíhají teroristické útoky islamistů, namístě?

Myslím, že tyto akce bezpečnost nezvýší, to bychom museli uzavřít každý veřejný prostor, každý obchod, každé divadlo nebo místo, kde se scházejí lidé, protože všude tam nějaké riziko hrozí. Uznávám, že Pražský hrad je jedním z nejdůležitějších míst v naší zemi, ale tato opatření jednak nemohou zastavit případné teroristy, jednak se mi zdají být úplně nesmyslná. Nevím, proč s takovým opatřením prezident přišel, žádné zdůvodnění ani ze strany vlády, která má koordinovat bezpečnostní politiku, od ministra vnitra Chovance ani od prezidenta nezaznělo. Nikdo z nás neslyšel žádné varování, že by hrozilo České republice nějaké zvýšené riziko, takže se mi zdá, že tahle bezpečnostní opatření na Hradě žádnou logiku nemají.

Prezident Miloš Zeman byl také kritizován za to, že nijak nekomentoval tragické výročí okupace Československa Sovětskou armádou, i když se vyjadřuje jinak téměř ke všemu. Postrádala jste jeho vystoupení při této příležitosti?

Já pořád vnímám 21. srpen 1968 jako člověk, který tento velmi tragický moment našich dějin, který nás na dalších dvacet let uvrhl do temna komunistického režimu řízeného, nesvéprávného státu, který byl jakousi gubernií Moskvy, zažil. A nerozumím tomu, že tohle prezident demokratického svobodného státu nepovažuje za potřebné připomenout. Přitom mluví o kdejakých hloupostech na setkáních s občany po celé republice, ale tenhle zlomový bod našich dějin nepřipomene a nemá potřebu se k němu vyjádřit. Myslím si, že se prezident svou politikou spíš snaží navodit nějaké nové vztahy s Moskvou, chce jít hodně naproti, proto nechce její okupaci připomínat. Jenže vidíme, že se politika Moskvy nijak nezměnila, ať už to bylo v rámci Sovětského svazu, kdy přepadli nás, kdy byli vůdčí silou spojeneckých armád, protože myšlenka přepadení Československa přišla z Moskvy, nebo je to dnes, kdy vidíme současnou moc v Rusku, jak stejným způsobem vtrhla na Ukrajinu.

Tehdy vpád do Československa sovětští politici odůvodňovali tím, že jsou tady nějaké reakční síly a oni přišli zachránit socialismus. Na Ukrajinu vtrhli s podobným odůvodněním: že chtějí zabránit nástupu fašistů k moci a chtějí ochránit ruskou komunitu, která na Ukrajině žije. Teď straší Pobaltí, Litva nakupuje za stovky milionů z Německa silnou obrannou výzbroj, protože se asi obává nějakého ataku z Moskvy. Chci tím říci, že politika Moskvy ze šedesátého osmého roku velmi koresponduje se současnou expanzivní a násilnou politikou dnešní Moskvy a prezident České republiky by neměl za této situace podávat Moskvě ruku. Má být tím, kdo se má odvážit kritiky takového stavu věcí. Ale neudělal to, jel do Moskvy na oslavu války, jezdí za Rusy na Rhodos, takže jeho politika je zjevná. Proto asi nepřipomínal 21. srpen 1968, protože si nechce své přátele postavit proti sobě.