Pane Troško, některé „zvedl ze židle“ Váš rozhovor s Barborou Tachecí… Někteří politologové označili Vaše vyjádření o Hitlerovi za možnou „propagandu“ režimu, stejně jako komunismu. Co tomu říkáte?

Že dělají z komára velblouda, něco takového by mě opravdu nenapadlo. Hitlera jsem rozhodně nechválil! Věci vytržené z kontextu vyznívají mnohdy jinak, než jak bylo zamýšleno.

Někteří ale útočí naopak na Barboru Tachecí, že Vás přesně dostala tam, kam potřebovala. Neměl jste ten pocit?

Možné to je, to se zeptejte jí. Mrzí mě, že mi rozhovor neposlala k autorizaci, jak to dělají slušní novináři. Volal jsem jí, jak mohla dát článku takový nesmyslný nadpis; hájila se, že to je práce někoho v redakci. Takže MF Dnes funguje jako bulvár, na skandální titulek přitáhnout co nejvíc čtenářů.

Dva pohledy – komunismus, který bral lidem majetek, svobodu, zavíralo se za vlastní názory a byla práce, bylo levné bydlení, lidé měli sociální jistoty. Dnes je svoboda slova, lidé mohou podnikat, cestovat, žít podle svého, přesto je řada lidí na hraně sociálního dna, nemají ani na základní potraviny, léky. Co byste na to řekl? Zhodnotil?

Že je to pravda. Stačí se dívat kolem sebe; ostatně všechny informace našich médií nás dnes a denně utvrzují v tom, že opravdu není všechno zlato, co se u nás demokraticky třpytí.

Vy jste člověk, který se setkává jak s těmi VIP, velvyslanci, politiky, režiséry, podnikateli, producenty, tak i se zcela „obyčejnými“ lidmi. Máte pocit, že na rozdíl od intelektuálů můžete daleko více srovnávat?

Nevysedávám v intelektuálních kavárnách, ani po redakcích ušlechtilých novin a časopisů. Jsem neustále ve styku s těmi „obyčejnými“ lidmi, žiju mezi nimi, naslouchám jim. Píšou mi o svých životních problémech, do kterých se dostali mnohdy ne vlastní vinou. Vím, co je trápí a co těší, co se jim nelíbí, čemu už nevěří..

Jste člověk, který má poměrně slušný příjem, neobrací se třeba i na Vás lidé s prosbami o finanční či věcnou pomoc? Jak toto řešíte?

Každý týden dostávám dopisy se žádostí o pomoc. Lidi, kteří jsou skutečně na dně a nemají už nikde odvolání a zastání, se tak obracejí na známé či spíš bohaté osobnosti.

Zeptejte se pana Gotta, Jágra, paní Bílé a dalších, potvrdí vám to. Jenže jednorázová pomoc jim nepomůže. Jedině snad, že bychom s panem Gottem, Jágrem, paní Bílou a ostatními založili Ministerstvo nevratných půjček.

Když se podíváte na situaci v našem státě - sociální, zdravotnickou, školskou, politickou, jaký z toho máte pocit. Jak myslíte, že to dopadne? Nebo co bychom my občané měli udělat?

Pocit neveselý, truchlivý. A jak to dopadne? Kdybych to věděl, mám dávno eseróčko jako Děd Vševěd, fantasticky vydělávám a ukládám do švýcarských bank…

Prožíváte v těchto týdnech neskutečný úspěch se svou komedií Babovřesky. Zažíváte i závist, nenávist, pomluvy?

Žijeme přece v Čechách, kde je závist a pomluva národním sportem. Je zajímavé, že od obyčejných lidí – diváků žádné výpady nejsou, jen od těch „nejchytřejších“.

Myslíte si, že ten film je jen komedie pro zasmání, nebo vypovídá něco o nás Češích, české mentalitě?

Kdo se chce bavit, baví se. Kdo chce vidět víc, vidí. Mnozí mi děkují za „nastavené zrcadlo“.

Nedávno jste hodně kritizoval církev a restituce. Co Vás ještě v ČR nejvíc pálí z těch aktuálních témat?

Já vám to napíšu a zase mě někdo napadne, že rozvracím republiku.