Co říkáte na snahy lidí přiblížit se přírodě a mít ve městech včelstva? Nebo pěstovat vlastní zeleninu?

Vůbec nechci žádným způsobem „znevažovat“ všechny ty aktivity, které dnes jsou moderní, jako například městské zahrady či včely ve městech a další. Je dobré, že část lidí, kteří žijí ve městech, si díky těmto aktivitám uvědomuje, že proto, abychom získali potraviny, je nutná lidská práce. Že není samozřejmostí mít med a jen díky tisícům včel (přičemž každá z nich žije jen několik týdnů a hynou z přepracování, pokud nepočítám zimní včely, které pomáhají přežít matce, a tudíž i celému včelstvu a žijí půl roku), které pracují jako jeden celek, si můžeme dopřát ten pravý med, který není směsí medu domácího a „medu“ ze třetích zemí (slovo v uvozovkách proto, že často nejde z dovozu o med, ale jen o napodobeninu, což je patrné zejména z ceny takového produktu). Tyto aktivity jsou dobré i proto, aby si každý člověk mohl uvědomit, že je třeba velké množství úsilí, bychom získali kvalitní a zdravé potraviny. Ale zároveň je to dobré i proto, abychom si uvědomili, že je nesmysl vracet se desetiletí či století zpět v naší historii.

Jak to myslíte?

Stále více je slyšet hlasy z různých neziskových organizací a dobrovolných sdružení (které jsou často podporovány z daní nás všech, ale ne vždy pracují pro dobro nás všech), které požadují, aby chovatelé hospodářských zvířat něco dělali nebo naopak aby něco nedělali. Ve většině případů jde o lidi, kteří nemají žádné zkušenosti v zemědělství či žádné vzdělání v daném oboru (nepovažuji za zkušenost v chovu hospodářských zvířat to, že někdo chová doma akvarijní rybky, exotické ptactvo nebo zachránil kotě z útulku; je to sice hezké a citlivé postarat se o zvířata, ale je to hobby, ne adekvátní praxe). A díky sociálním sítím, ale také díky vystoupením v různých televizích ovlivňují mnoho dalších lidí. 

Co vás naposledy v této souvislosti rozčílilo?

Nejrůznější zvláštní nápady. Jako například vypustit všechny nosnice do přírody, a tak získávat vejce na konzumaci (v tomto případě by bylo lidštější ty slepice raději zabít, než je nechat „napospas“ predátorům, různým nemocím a zejména úhynu z velkého stresu, protože slepice si zapamatují asi 20 dalších slepic, ostatní jsou pro ně neznámé a ve větších hejnech dochází ke klování, bitkám až úhynu z důvodu postavení v hierarchii).