Ke konci března byla Fialova vláda u moci už téměř 500 dní a za tu dobu vyrostlo zadlužení země o 564 miliard korun. Každý den tak v průměru vytvořila dluh 1,15 miliardy. Přesto po více než třetině svého vládnutí nepřišla s receptem, jak své katastrofální hospodaření změnit. Je vůbec něco, co by mohlo pětikoaliční kabinet přimět v této věci konat?

Aby nějaký politik měl motivaci začít něco dělat s veřejným zadlužením, musel by být v politice primárně z přesvědčení, a ne pro peníze, pro moc, nebo pro „status“. Ukažte mi jediného parlamentního politika, který je aktuálně v politice z přesvědčení, z touhy věci jakkoliv zlepšit. Nemyslím tedy, že by stávající vládu mohlo něco přimět zadlužení snížit.

Prezident Petr Pavel podpořil snížení počtu sazeb DPH ze tří na dvě, protože mu odborníci, s nimiž záležitost konzultoval, řekli, že by to mohlo přinést do rozpočtu mezi 70 a 80 miliardami korun. „To by za situace, ve které teď jsme, rozpočtu určitě pomohlo. Ale pokud ten dopad bude na nejnižší příjmové kategorie, tak to není dobře a namístě bude věcná debata o tom, které komodity by měly být ve které sazbě.“ Jak se dá docílit toho, aby stát z této změny DPH získal desítky miliard navíc, ale zároveň aby nízkopříjmoví dopad nepocítili?

Nelze to docílit. Je to jen takové rétorické cvičení. Změna sazeb DPH je ve skutečnosti zvýšením DPH. O počet sazeb vůbec nejde. O to šlo naposledy někdy před 20 lety, kdy ještě živnostníci nastavovali ceny ručně. Dnes jim vše vyplivne software, takže s tím nemají žádnou práci. I kdyby sazeb bylo třeba dvacet, nehrálo by to pro složitost systému už dneska roli – to je kouzlo technologie. A právě proto ohánět se snižováním počtu sazeb je úplně irelevantní, jde o jedinou věc: O to, že se vybere víc. A protože DPH dopadá na každého spotřebitele bez rozdílu, také to dopadne na nízkopříjmové.

Kromě zvýšení DPH požadují lidovci v tandemu se STAN růst daně z příjmu fyzických osob na 17 % a daňovou progresi. Jinak podle nich strukturální deficit přes 200 miliard odstranit nelze, protože jen výdaji se snížit či vymazat nedá. Podle lidoveckého poslance Michaela Kohajdy, pokud nezvýšíme daně, ale budeme chtít dát do pořádku rozpočet, by jedinou možností bylo smířit se s poklesem našeho sociálního standardu. Jak ten souboj ODS s menšími koaličními stranami může dopadnout? Může ODS ustoupit a popřít sama sebe?

Božíčku, cožpak nikdo nemá hlavu, aby se tomuhle nesmyslu vysmál? Proboha, řekněte si ještě jednou pomalu větu: „Pokud nezvýšíme daně, dojde k poklesu našeho sociálního standardu.“ Pokud nezvýšíme daně, budeme chudší. Chápete to? Vnímáte ten nesmysl v jediné větě? Vždyť lidovci říkají: pokud vám nesebereme peníze, zchudnete.

Těžko říci, jak to dopadne. Jediné, co vám k tomu mohu říci, je, že už jsme dávno na šikmé ploše zvyšování podílu státu a snižování podílu soukromého v ekonomice, na ploše neustálého zvyšování zdanění, dotací, přerozdělování, většího tlaku na soukromý sektor. Jediná cesta z toho ven by byla zbavit se drasticky státních zaměstnanců a drasticky seškrtat výdaje z rozpočtu. To ale aktuálně žádná vláda neudělá.

Vydělají na to jenom prozíraví, kteří chápou, že celá ta legrace bude skrze inflaci zaplacena ze soukromých úspor, zejména z řad důchodců.