Jak moc se je třeba bát epidemie koronaviru, který se šíří z Číny do celého světa?

Situace je bezesporu vážná. Virus se zatím lavinovitě šíří a počet nakažených a úmrtí rapidně roste. Na druhou stranu bychom se ale měli vyvarovat jakékoliv panice či přehnanému strachu z nákazy. Mnohá média o záležitosti referují takovým způsobem, až při tom člověku skoro běhá mráz po zádech. Nelze se pak divit, že jsou mnozí vyděšení a panikaří, když se u nich objeví příznaky běžné respirační nákazy, či když dostanou balíček z Číny.

Účinnost přenosu nového koronaviru z člověka na člověka je poměrně nízká - virus se přenáší při úzkém a dlouhodobém kontaktu mezi lidmi. K přenosu dochází povětšinou kapénkami při kašli a kýchání. Virus si také můžeme zanést do těla přes sliznice nemytýma rukama. Proti nákaze se lze tak poměrně snadno bránit, tím, že se vyhneme prostorám s velkým počtem lidí a budeme dodržovat základní hygienická opatření, zejména časté mytí rukou. Lze tak předpokládat, že v našich podmínkách by se virus šířil podstatně pomaleji, než jak je tomu nyní v Číně.

Dokáží si s epidemií tamní orgány poradit?

Když vypukla v roce 2002 epidemie viru SARS, čínské úřady tuto skutečnost zpočátku zatajovaly, ať již před světem, tak i před vlastními občany. Představitelé vlády veřejnost ujišťovali, že není třeba se ničeho obávat. Důsledky byly značné, ať už se týče nekontrolovaného rozšíření viru do světa, tak i samotné pověsti a věrohodnosti Číny. Kvůli zatajování informací o skutečném počtu nakažených virem SARS byl tehdy nakonec odvolán ministr zdravotnictví a starosta Pekingu.

Zdá se, jako by se Čína z této historické zkušenosti do určité míry poučila. I nyní se ozývají hlasy, že reakce Číny byla v počátcích epidemie nového koronaviru pomalá či váhavá. To bylo ale do značné míry pochopitelné vzhledem k nedostatku dostupných informací a tvrdých vědeckých dat. Dle mého názoru nyní Čína přistupuje k problému velmi vážně, jak ostatně dokládají poměrně radikální karanténní opatření nebo blesková výstavba specializované nemocnice.

Je epidemie koronaviru vážnější než epidemie SARS z roku 2002, jejíž výskyt byl tehdy poprvé hlášen z provincie Kuang-tung?

Z čistě virologického hlediska se prozatím zdá, že koronavirus 2019-nCoV je méně virulentní a tedy i o něco méně nebezpečný, než SARS-CoV. Dostupná laboratorní data naznačují, že se nový virus množí pomaleji než virus SARS, a že k přenosu z člověka na člověka dochází s nižší účinností, než jak tomu bylo v případě epidemie SARS. Nižší virulenci naznačují i údaje ohledně počtu úmrtí na infekci. K třetímu únoru bylo v Číně hlášeno 20 438 případů nákazy virem a z toho 420 úmrtí. Na nákazu tedy umírají zhruba dvě procenta nakažených. V případě epidemie SARS bylo sice nakaženo „pouhých“ 8 442 osob, ale z nich zemřelo 812 lidí, což činí 9,6 %.

V případě epidemie SARS sehrávali významnou úlohu v šíření viru takzvaní „superpřenašeči“, což byly osoby, které byly nakažené, ale infekce u nich probíhala bezpříznakově, přičemž současně dokázali virus přenést na velký počet dalších osob. Jsou zaznamenány případy, kdy jedna infikovaná osoba nakazila přes sto dalších. U nového koronaviru tito „superpřenašeči“ zatím zjištěni nebyli. Navíc Světová zdravotnická organizace (WHO) uvádí, že bezpříznakové případy nákazy novým koronavirem jsou vzácné, tedy i riziko nákazy od osoby bez příznaků se jeví jako nízké. Mnohé jiné virové nákazy naznačují, že tak jak postupuje epidemie, virulence daného patogenu navíc postupně slábne. Zda tomu tak bude i v případě 2019-nCoV je ale zatím otázkou.